Barbora Hoblová
| Barbora Hoblová | |
|---|---|
| Narození | 14. února 1852 Nymburk  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 15. srpna 1923 (ve věku 71 let) Kokořín  Československo |
| Povolání | etnografka, aktivistka za práva žen, členka zastupitelstva obce a sběratelka |
| Choť | Antonín Hobl |
| Děti | Jaroslav Hobl |
| Příbuzní | Božena Vohánková (neteř) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Barbora Hoblová, rozená Vohánková, též Wohankova (14. února 1852 Nymburk[1] – 15. srpna 1923 Kokořín) byla česká národopisná sběratelka, etnografka a aktivistka činná v oblasti ženského hnutí, emancipace, vzdělávacích a dobročinných aktivit.
Život
Pocházela z měšťanské rodiny. Otec Tomáš Vohánka byl krupařským mistrem v Nymburku, matka Barbora (rozená Mojžíšová) pocházela z kovářské rodiny.[1] Dne 18. února 1879 se Barbora provdala za gymnazijního profesora z Mladé Boleslavi Josefa Hobla.[2] Po sňatku přesídlila do Mladé Boleslavi, kde se začala naplno věnovat práci na poli dobročinnosti a vzdělávání. Zasloužila se o založení dvou ženských spolků – dámského čtenářského spolku Lada (založen v Nymburce roku 1872) a Spolku paní a dívek v Mladé Boleslavi (založen roku 1892).[3] Druhý zmíněný spolek si za cíl kladl rozvoj ženské vzdělanosti a charitativní činnosti. V Mladé Boleslavi se podílela také na založení ženské odnože Sokola a na aktivitách směřujících k založení dívčího lycea, které byly nakonec neúspěšné. Usilovala též o rozšíření sítě jeslí, opatroven a dalších institucí poskytujících sociální zabezpečení ženám a dětem.[4] V roce 1913 byla za tyto své aktivity vyznamenána Zlatým záslužným křížem 1. stupně s korunkou. V roce 1919 byla zvolena zastupitelkou města Mladá Boleslav za Národní demokracii.[3]
Krom veřejně prospěšných činností se věnovala národopisnému sběratelství. Zajímala se o lidové tradice, folklór, vesnické stavby, historii daných míst, lidovou slovesnost a další. Její národopisné výzkumy byly zaměřeny jak na sběr materiální kultury, tak na zachycení vzpomínek pamětníků a pamětnic. Mnoho předmětů Barbora Hoblová zapůjčovala na různé národopisné výstavy v Čechách ale i v zahraničí.[5] Sama se na některých výstavách podílela a spolupracovala tak například s Renátou Tyršovou. Velkého úspěchu její sbírka dosáhla na Národopisné výstavě československé, která se uskutečnila roku 1895 a po níž byla Barbora Hoblová jmenována členkou lidovědného oddělení starožitnické sekce při České akademii věd a umění, kde jako jednatelka působila také Teréza Nováková.[6]
Sbírky
Většina předmětů, které Barbora Hoblová nasbírala, se stala součástí sbírek Muzea Mladoboleslavska. Největší část představují výšivky, čepce a části krojů. Jednotliviny přešly do sbírky Národního muzea v Praze.
Rodina
Manžel Antonín Hobl byl profesorem češtiny a řečtiny na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Syn Jaroslav vystudoval práva a stal se vrchním finančním radou v Nitře. Od roku 1888 společně s manželem vychovávali neteř Boženu Vohánkovou, dceru po Barbořině nejmladším bratru Antonínovi, která se v dospělosti stala známou regionální malířkou.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Matrika narozených, Nymburk, 1847-1857, snímek 136, Záznam o narození a křtu
- ↑ Matrika oddaných, Nymburk, 1858-1894, snímek 254
- ↑ a b Pozůstalost Barbory Hoblové. Archiv Muzea Mladoboleslavska.
- ↑ a b ČESKÝ SVAZ ŽEN. Kdo byla Barbora Hoblová?. Mladá Boeslav: [s.n.], 2001.
- ↑ MÜLLEROVÁ, Hana. Barbora Hoblová – národopisná badatelka Mladoboleslavska. Český lid. 1990, roč. 77, s. 150.
- ↑ Český lid 6/97, s. 405
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Barbora Hoblová na Wikimedia Commons - PILÍKOVÁ, Klára. Barbora Hoblová a Mladoboleslavsko. 2007. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Dostupné online.
- JERMÁŘ, Jaromír. Barbora Hoblová [online]. [cit. 2015-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17.
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: JiriMatejicek, Licence: CC BY-SA 3.0
Mladá Boleslav - Jaselská 1304, pamětní deska Barbory Hoblové