Barcelona Open
Barcelona Open | |
---|---|
Barcelona Open Banc Sabadell | |
Centkurt Rafaela Nadala s kapacitou 8,5 tisíce diváků | |
Založeno | 1953 |
Odehráno | Barcelona Open Banco Sabadell 2024 |
Místo | Barcelona, Španělsko |
Dějiště | Real Club de Tenis Barcelona |
Souřadnice | 41°23′36″ s. š., 2°7′2″ v. d. |
Povrch | antuka / venku |
Soutěže | 56 dvouhra (28 kval.) / 24 čtyřhra (do 2012) 48 dvouhra (28 kval.) / 16 čtyřhra (od 2013) |
Dotace | 2 938 695 EUR |
Prize money | 2 782 960 EUR |
Období | duben |
Ředitel | David Ferrer |
ATP Tour | |
1990–1997 | Championship Series |
1998 | International Series |
1999–2008 | Series Gold |
2009– | ATP Tour 500 |
www Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Barcelona Open, oficiálně Barcelona Open Banc Sabadell,[1] známý také jako Trofeo Conde de Godó, je profesionální tenisový turnaj mužů hraný ve španělské Barceloně, který byl založen v roce 1953. Probíhá v areálu Real Club de Tenis Barcelona na otevřených antukových dvorcích, s dvaceti kurty včetně osmnácti antukových.[2] Na okruhu ATP Tour se od sezóny 2009 řadí do kategorie ATP Tour 500. V roce 2008 se generálním partnerem stal bankovní dům Banco Sabadell
V období 1970–1989 turnaj patřil do mužského okruhu Grand Prix a v 70. letech dvacátého století se konal jako součást World Championship Tennis. Na Grand Prix v roce 1990 navázal zařazením do nově založeného okruhu ATP Tour. V letech 1999–2007 probíhal pod názvem Open SEAT. Po Mastersu Madrid Open představuje kvalitativně druhou nejvyšší mužskou událost ve Španělsku.
Do soutěže dvouhry nastupuje čtyřicet osm hráčů a čtyřhry se účastní šestnáct dvojic. V rámci otevřené éry se do čtvrtfinále neprobojoval žádný Španěl v letech 1981, 1982, 1989 a 2024. V ročníku 2024 neměl španělský tenis zastoupení v semifinále poprvé od roku 1995.[3]
Hráčským statistikám vévodí dvanáctinásobný vítěz Rafael Nadal, který nikdy neprohrál ve finále. Mezi lety 2003–2024 nastoupil do sedmnácti ročníků, s celkovou zápasovou bilancí 67–5. V jejich průběhu odešel jen pětkrát poražen, od Corretjy (2003), Almagra (2014), Fogniniho (2015), Thiema (2019) a de Minaura (2024), který se stal jeho vůbec prvním australským přemožitelem na antuce.[4] Pořadatelé pojmenovali po Nadalovi v roce 2017 centrální dvorec s kapacitou 8,5 tisíce diváků – Pista Rafa Nadal.[1][5]
Vývoj názvu turnaje
- 1977–1998: Trofeo Conde de Godó
- 1999–2005: Open Seat Godó
- 2006–2007: Open Seat
- 2008: Open Sabadell Atlántico
- 2009–2011: Barcelona Open Banco Sabadell
- 2012– : Barcelona Open Banc Sabadell
Přehled finále
Dvouhra
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
1953 | Vic Seixas | Enrique Morea | 6–3, 6–4, 22–20 |
1954 | Tony Trabert | Vic Seixas | 6–0, 6–1, 6–3 |
1955 | Art Larsen | Budge Patty | 7–5, 3–6, 7–5, 2–6, 6–4 |
1956 | Herbert Flam | Robert Howe | 6–2, 6–3, 6–0 |
1957 | Herbert Flam (2) | Mervyn Rose | 6–4, 4–6, 6–3, 6–4 |
1958 | Sven Davidson | Mervyn Rose | 4–6, 6–2, 7–5, 6–1 |
1959 | Neale Fraser | Roy Emerson | 6–2, 6–4, 3–6, 6–2 |
1960 | Andrés Gimeno | Giuseppe Merlo | 6–1, 6–2, 6–1 |
1961 | Roy Emerson | Manuel Santana | 6–4, 6–4, 6–1 |
1962 | Manuel Santana | Ramanathan Krishnan | 3–6, 6–3, 6–4, 8–6 |
1963 | Roy Emerson (2) | Juan Manuel Couder | 0–6, 6–4, 6–3, 4–6, 6–3 |
1964 | Roy Emerson (3) | Manuel Santana | 2–6, 7–5, 6–3, 6–3 |
1965 | Juan Gisbert | Martin Mulligan | 6–4, 4–6, 6–1, 2–6, 6–2 |
1966 | Thomaz Koch | Nikola Pilić | 6–3, 6–2, 3–6, 7–5 |
1967 | Martin Mulligan | Rafael Osuna | 5–7, 7–5, 6–4, 6–3 |
1968 | Martin Mulligan (2) | Ingo Buding | 6–0, 6–1, 6–0 |
1969 | Manuel Orantes | Manuel Santana | 6–4, 7–5, 6–4 |
1970 | Manuel Santana (2) | Rod Laver | 6–4, 6–3, 6–4 |
1971 | Manuel Orantes (2) | Bob Lutz | 6–4, 6–3, 6–4 |
1972 | Jan Kodeš | Manuel Orantes | 6–3, 6–2, 6–3 |
1973 | Ilie Năstase | Manuel Orantes | 2–6, 6–1, 8–6, 6–4 |
1974 | Ilie Năstase (2) | Manuel Orantes | 8–6, 9–7, 6–3 |
1975 | Björn Borg | Adriano Panatta | 1–6, 7–6(7–5), 6–3, 6–2 |
1976 | Manuel Orantes (3) | Eddie Dibbs | 6–1, 2–6, 2–6, 7–5, 6–4 |
1977 | Björn Borg (2) | Manuel Orantes | 6–2, 7–5, 6–2 |
1978 | Balázs Taróczy | Ilie Năstase | 1–6, 7–5, 4–6, 6–3, 6–4 |
1979 | Hans Gildemeister | Eddie Dibbs | 6–4, 6–3, 6–1 |
1980 | Ivan Lendl | Guillermo Vilas | 6–4, 5–7, 6–4, 4–6, 6–1 |
1981 | Ivan Lendl (2) | Guillermo Vilas | 6–0, 6–3, 6–0 |
1982 | Mats Wilander | Guillermo Vilas | 6–3, 6–4, 6–3 |
1983 | Mats Wilander (2) | Guillermo Vilas | 6–0, 6–3, 6–1 |
1984 | Mats Wilander (3) | Joakim Nyström | 7–6(7–5), 6–4, 0–6, 6–2 |
1985 | Thierry Tulasne | Mats Wilander | 0–6, 6–2, 3–6, 6–4, 6–0 |
1986 | Kent Carlsson | Andreas Maurer | 6–2, 6–2, 6–0 |
1987 | Martín Jaite | Mats Wilander | 7–6(7–5), 6–4, 4–6, 0–6, 6–4 |
1988 | Kent Carlsson (2) | Thomas Muster | 6–3, 6–3, 3–6, 6–1 |
1989 | Andrés Gómez | Horst Skoff | 6–4, 6–4, 6–2 |
1990 | Andrés Gómez (2) | Guillermo Pérez Roldán | 6–0, 7–6(7–3), 3–6, 0–6, 6–2 |
1991 | Emilio Sánchez | Sergi Bruguera | 6–4, 7–6(9–7), 6–2 |
1992 | Carlos Costa | Magnus Gustafsson | 6–4, 7–6(7–3), 6–4 |
1993 | Andrij Medveděv | Sergi Bruguera | 6–7(7–9), 6–3, 7–5, 6–4 |
1994 | Richard Krajicek | arlos Costa | 6–4, 7–6(8–6), 6–2 |
1995 | Thomas Muster | Magnus Larsson | 6–2, 6–1, 6–4 |
1996 | Thomas Muster (2) | Marcelo Ríos | 6–3, 4–6, 6–4, 6–1 |
1997 | Albert Costa | Albert Portas | 7–5, 6–4, 6–4 |
1998 | Todd Martin | Alberto Berasategui | 6–2, 1–6, 6–3, 6–2 |
1999 | Félix Mantilla | Karim Alami | 7–6(7–2), 6–3, 6–3 |
2000 | Marat Safin | Juan Carlos Ferrero | 6–3, 6–3, 6–4 |
2001 | Juan Carlos Ferrero | Carlos Moyà | 4–6, 7–5, 6–3, 3–6, 7–5 |
2002 | Gastón Gaudio | Albert Costa | 6–4, 6–0, 6–2 |
2003 | Carlos Moyà | Marat Safin | 5–7, 6–2, 6–2, 3–0skreč |
2004 | Tommy Robredo | Gastón Gaudio | 6–3, 4–6, 6–2, 3–6, 6–3 |
2005 | Rafael Nadal | Juan Carlos Ferrero | 6–1, 7–6(7–4), 6–3 |
2006 | Rafael Nadal (2) | Tommy Robredo | 6–4, 6–4, 6–0 |
2007 | Rafael Nadal (3) | Guillermo Cañas | 6–3, 6–4 |
2008 | Rafael Nadal (4) | David Ferrer | 6–1, 4–6, 6–1 |
2009 | Rafael Nadal (5) | David Ferrer | 6–2, 7–5 |
2010 | Fernando Verdasco | Robin Söderling | 6–3, 4–6, 6–3 |
2011 | Rafael Nadal (6) | David Ferrer | 6–2, 6–4 |
2012 | Rafael Nadal (7) | David Ferrer | 7–6(7–1), 7–5 |
2013 | Rafael Nadal (8) | Nicolás Almagro | 6–4, 6–3 |
2014 | Kei Nišikori | Santiago Giraldo | 6–2, 6–2 |
2015 | Kei Nišikori (2) | Pablo Andújar | 6–4, 6–4 |
2016 | Rafael Nadal (9) | Kei Nišikori | 6–4, 7–5 |
2017 | Rafael Nadal (10) | Dominic Thiem | 6–4, 6–1 |
2018 | Rafael Nadal (11) | Stefanos Tsitsipas | 6–2, 6–1 |
2019 | Dominic Thiem | Daniil Medveděv | 6–4, 6–0 |
2020 | zrušeno kvůli pandemii koronaviru | ||
2021 | Rafael Nadal (12) | Stefanos Tsitsipas | 6–4, 6–7(6–8), 7–5 |
2022 | Carlos Alcaraz | Pablo Carreño Busta | 6–3, 6–2 |
2023 | Carlos Alcaraz (2) | Stefanos Tsitsipas | 6–3, 6–4 |
2024 | Casper Ruud | Stefanos Tsitsipas | 7–5, 6–3 |
Čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1953 | Enrique Morea Vic Seixas | Jaime Bartrolí Lennart Bergelin | 6–3, 3–6, 6–3, 6–1 |
1954 | Vic Seixas (2) Tony Trabert | Jack Arkinstall Malcolm Fox | 6–3, 6–4, 6–2 |
1955 | Mervyn Rose George Worthington | Art Larsen Budge Patty | 6–2, 2–6, 6–2, 6–1 |
1956 | Don Candy Lew Hoad | Robert Howe Art Larsen | 6–1, 6–1, 6–2 |
1957 | Robert Howe Mervyn Rose (2) | Herbert Flam Sidney Schwartz | 6–3, 6–3, 5–7, 6–1 |
1958 | Jaroslav Drobný Budge Patty | Mervyn Rose Warren Woodcock | 7–5, 6–3, 6–2 |
1959 | Roy Emerson Neale Fraser | Luis Ayala Rod Laver | 6–2, 4–6, 6–4, 13–11 |
1960 | Roy Emerson (2) Neale Fraser (2) | José Luis Arilla Andrés Gimeno | 6–4, 6–0, 6–4 |
1961 | Bob Hewitt Fred Stolle | Bob Mark Manuel Santana | 2–6, 6–3, 6–4, 6–4 |
1962 | Roy Emerson (3) Neale Fraser (3) | Bob Hewitt Fred Stolle | 8–6, 8–6, 6–4 |
1963 | Roy Emerson (4) Manuel Santana | José Luis Arilla Eduardo Soriano | 5–7, 6–2, 3–6, 7–5, 6–3 |
1964 | Roy Emerson (5) Ken Fletcher | José Mandarino Eduardo Soriano | 6–3, 8–6, 1–6, 5–7, 6–3 |
1965 | Roy Emerson (6) Ramanathan Krishnan | José Luis Arilla Manuel Santana | 6–2, 6–1, 6–1 |
1966 | Roy Emerson (7) Fred Stolle (2) | Thomaz Koch José Mandarino | 9–7, 6–4 |
1967 | Thomaz Koch José Mandarino | Ramanathan Krishnan Rafael Osuna | 6–2, 6–4, 8–6 |
1968 | Carlos Fernandes Patricio Rodríguez | Thomaz Koch José Mandarino | 6–2, 3–6, 6–3, 6–1, 6–4 |
1969 | Manuel Orantes Patricio Rodríguez | Terry Addison Ray Keldie | 8–10, 6–3, 6–1, 5–7, 6–2 |
1970 | Lew Hoad (2) Manuel Santana (2) | Andrés Gimeno Rod Laver | 6–4, 9–7, 7–5 |
1971 | Željko Franulović Juan Gisbert | Cliff Drysdale Andrés Gimeno | 7–6, 6–2, 7–6 |
1972 | Juan Gisbert (2) Manuel Orantes (2) | Frew McMillan Ilie Năstase | 6–3, 3–6, 6–4 |
1973 | Ilie Năstase Tom Okker | Antonio Muñoz Manuel Orantes | 4–6, 6–3, 6–2 |
1974 | Juan Gisbert (3) Ilie Năstase (2) | Manuel Orantes Guillermo Vilas | 3–6, 6–0, 6–2 |
1975 | Björn Borg Guillermo Vilas | Wojciech Fibak Karl Meiler | 3–6, 6–4, 6–3 |
1976 | Brian Gottfried Raúl Ramírez | Bob Hewitt Frew McMillan | 7–6, 6–4 |
1977 | Wojciech Fibak Jan Kodeš | Bob Hewitt Frew McMillan | 6–0, 6–4 |
1978 | Željko Franulović Hans Gildemeister | Jean-Louis Haillet Gilles Moretton | 6–1, 6–4 |
1979 | Paolo Bertolucci Adriano Panatta | Carlos Kirmayr Cássio Motta | 6–4, 6–3 |
1980 | Steve Denton Ivan Lendl | Pavel Složil Balázs Taróczy | 6–2, 6–7, 6–3 |
1981 | Anders Järryd Hans Simonsson | Andrés Gómez Hans Gildemeister | 6–1, 6–4 |
1982 | Anders Järryd (2) Hans Simonsson (2) | Carlos Kirmayr Cássio Motta | 6–3, 6–2 |
1983 | Anders Järryd (3) Hans Simonsson (3) | Jim Gurfein Erick Iskersky | 7–5, 6–3 |
1984 | Pavel Složil Tomáš Šmíd | Martín Jaite Víctor Pecci | 6–2, 6–0 |
1985 | Sergio Casal Emilio Sánchez | Jan Gunnarsson Michael Mortensen | 6–3, 6–3 |
1986 | Jan Gunnarsson Joakim Nyström | Carlos di Laura Claudio Panatta | 6–3, 6–4 |
1987 | Miloslav Mečíř Tomáš Šmíd (2) | Javier Frana Christian Miniussi | 6–1, 6–2 |
1988 | Sergio Casal (2) Emilio Sánchez (2) | Claudio Mezzadri Diego Pérez | 6–4, 6–3 |
1989 | Gustavo Luza Christian Miniussi | Sergio Casal Tomáš Šmíd | 6–3, 6–3 |
1990 | Andrés Gómez Javier Sánchez | Sergio Casal Emilio Sánchez | 7–6(7–1), 7–5 |
1991 | Horacio de la Peña Diego Nargiso | Boris Becker Eric Jelen | 3–6, 7–6(7–2), 6–4 |
1992 | Andrés Gómez (2) Javier Sánchez (2) | Ivan Lendl Karel Nováček | 6–4, 6–4 |
1993 | Shelby Cannon Scott Melville | Sergio Casal Emilio Sánchez | 7–6(7–4), 6–1 |
1994 | Jevgenij Kafelnikov David Rikl | Jim Courier Javier Sánchez | 5–7, 6–1, 6–4 |
1995 | Trevor Kronemann David Macpherson | Andrea Gaudenzi Goran Ivanišević | 6–2, 6–4 |
1996 | Luis Lobo Javier Sánchez (3) | Neil Broad Piet Norval | 6–1, 6–3 |
1997 | Alberto Berasategui Jordi Burillo | Pablo Albano Àlex Corretja | 6–3, 7–5 |
1998 | Jacco Eltingh Paul Haarhuis | Ellis Ferreira Rick Leach | 7–5, 6–0 |
1999 | Paul Haarhuis (2) Jevgenij Kafelnikov (2) | Massimo Bertolini Cristian Brandi | 7–5, 6–3 |
2002 | Nicklas Kulti Mikael Tillström | Paul Haarhuis Sandon Stolle | 6–2, 6–7(2–7), 7–6(7–5) |
2001 | Donald Johnson Jared Palmer | Tommy Robredo Fernando Vicente | 7–6(7–2), 6–4 |
2002 | Michael Hill Daniel Vacek | Lucas Arnold Ker Gastón Etlis | 6–4, 6–4 |
2003 | Bob Bryan Mike Bryan | Chris Haggard Robbie Koenig | 6–4, 6–3 |
2004 | Mark Knowles Daniel Nestor | Mariano Hood Sebastián Prieto | 4–6, 6–3, 6–4 |
2005 | Leander Paes Nenad Zimonjić | Feliciano López Rafael Nadal | 6–3, 6–3 |
2006 | Mark Knowles (2) Daniel Nestor (2) | Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski | 6–2, 6–7(4–7), [10–5] |
2007 | Andrei Pavel Alexander Waske | Rafael Nadal Tomeu Salvà | 6–3, 7–6(7–1) |
2008 | Bob Bryan (2) Mike Bryan (2) | Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski | 6–3, 6–2 |
2009 | Daniel Nestor (3) Nenad Zimonjić (2) | Maheš Bhúpatí Mark Knowles | 6–3, 7–6(11–9) |
2010 | Daniel Nestor (4) Nenad Zimonjić (3) | Lleyton Hewitt Mark Knowles | 4–6, 6–3, [10–6] |
2011 | Santiago González Scott Lipsky | Bob Bryan Mike Bryan | 5–7, 6–2, [12–10] |
2012 | Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski | Marcel Granollers Marc López | 2–6, 7–6(9–7), [10–8] |
2013 | Alexander Peya Bruno Soares | Robert Lindstedt Daniel Nestor | 5–7, 7–6(9–7), [10–4] |
2014 | Jesse Huta Galung Stéphane Robert | Daniel Nestor Nenad Zimonjić | 6–3, 6–3 |
2015 | Marin Draganja Henri Kontinen | Jamie Murray John Peers | 6–3, 6–7(6–8), [11–9] |
2016 | Bob Bryan (3) Mike Bryan (3) | Pablo Cuevas Marcel Granollers | 7–5, 7–5 |
2017 | Florin Mergea Ajsám Kúreší | Philipp Petzschner Alexander Peya | 6–4, 6–3 |
2018 | Feliciano López Marc López | Ajsám Kúreší Jean-Julien Rojer | 7–6(7–5), 6–4 |
2019 | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | Jamie Murray Bruno Soares | 6–4, 7–6(7–4) |
2020 | zrušeno kvůli pandemii koronaviru | ||
2021 | Juan Sebastián Cabal (2) Robert Farah (2) | Kevin Krawietz Horia Tecău | 6–4, 6–2 |
2022 | Kevin Krawietz Andreas Mies | Wesley Koolhof Neal Skupski | 6–7(3–7), 7–6(7–5), [10–6] |
2023 | Máximo González Andrés Molteni | Wesley Koolhof Neal Skupski | 6–3, 6–7(8–10), [10–4] |
2024 | Máximo González (2) Andrés Molteni (2) | Jan Zieliński Hugo Nys | 4–6, 6–4, [11–9] |
Rekordy
Dvouhra[1] | ||
---|---|---|
Rekord | držitelé rekordu | |
Nejvíce titulů | 12 | Rafael Nadal |
Nejvíce titulů v řadě | 5 | Rafael Nadal |
Nejvíce finále | 12 | Rafael Nadal |
Nejvíce finále v řadě | 5 | Rafael Nadal |
Nejvíce odehraných zápasů | 72 | Rafael Nadal |
Nejvíce vyhraných zápasů | 67 | Rafael Nadal |
Nejvyšší zápasová úspěšnost | 93,1 % | Rafael Nadal (67–5) |
Nejvíce odehraných ročníků | 22 | Feliciano López |
Nejstarší vítěz | 34 let | Rafael Nadal (2021) |
Nejmladší vítěz | 18 let | Mats Wilander (1982) |
Nejvýše postavený vítěz | 1. ATP | Ilie Năstase (1973) Rafael Nadal (2009, 2011, 2018) |
Nejníže postavený vítěz | 65. ATP | Todd Martin (1998) |
Čtyřhra | ||
Nejvíce titulů | 7 | Roy Emerson |
Nejvíce párových titulů | 3 | Roy Emerson / Neale Fraser Anders Järryd / Hans Simonsson Bob Bryan / Mike Bryan |
Dvouhra a čtyřhra | ||
Vítězové obou soutěží v ročníku | double | Vic Seixas (1953) Tony Trabert (1954) Neale Fraser (1959) Roy Emerson (1963, 1964) Manuel Orantes (1969, 1970) Ilie Năstase (1973, 1974) Björn Borg (1975) Ivan Lendl (1980) Andrés Gómez (1990) |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barcelona Open (tennis) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c BARCELONA OPEN BANC SABADELL – ATP MEDIA NOTES PREVIEW & DAY 1 [PDF]. ATP Tour, Inc., 2024-04-15 [cit. 2024-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Club – Barcelona Open Banc Sabadell | 71º Trofeo Conde de Godó [online]. Barcelona Open Banc Sabadell, 2023 [cit. 2024-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-04. (anglicky)
- ↑ BARCELONA OPEN BANC SABADELL – ATP MEDIA NOTES PREVIEW & DAY 5 [PDF]. ATP Tour, Inc., 2024-04-19 [cit. 2024-04-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Alex de Minaur defeats Rafael Nadal in Barcelona. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-04-17 [cit. 2024-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-20. (anglicky)
- ↑ Rafael Nadal feels the love in Barcelona return. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-04-16 [cit. 2024-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-19. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Barcelona Open na Wikimedia Commons
- Barcelona Open – oficiální stránky (anglicky), (španělsky), (katalánsky)
- Barcelona Open na ATP Tour (anglicky)
Média použitá na této stránce
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Spanish State. It was adopted on 11 October 1945 with Reglamento de Banderas Insignias y Distintivos (Flags, Ensigns and Coats of Arms Bill)
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of Mexico (1934-1968)
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Romania, (21 August 1965 - 22 December 1989/officialy 27 December 1989).
Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.
- l = 2/3 × L
- C = 1/3 × L
- S = 2/5 × l
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).
Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).
Finská vlajka
The flag of Brazil from 1960 to 1968 with 22 stars.
Logo der Barcelona Open Banc Sabadell 2014
Autor: Partido Popular de Cataluña, Licence: CC BY-SA 2.0
Copa de ganador del Trofeo de tenis Conde de Godó 2008, en Barcelona (España)
Autor: lexi1960im, Licence: CC BY 2.0
Barcelona. Open seat godo 2006. 2006/04/28. Foto: Manuel queimadelos.
Wwwmanuelqueimadelos.ComAutor: SuiteLife Barcelona (www.SuiteLife.com), Licence: CC BY 2.0
2010 Barcelona Open - Empty court