Bardejov

Bardejov
Radniční náměstí v Bardejově
Radniční náměstí v Bardejově
Bardejov – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška323 m n. m.
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
KrajPrešovský
OkresBardejov
Tradiční regionŠariš
Administrativní dělení6 místních částí
Bardejov
Bardejov
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha72,4 km²
Počet obyvatel30 267 (2023)[1]
Hustota zalidnění418,1 obyv./km²
Správa
Statusměsto
StarostaMUDr. Boris Hanuščak
Vznik1241 (první písemná zmínka)
Oficiální webwww.bardejov.sk
E-mailprimator@bardejov.sk
Adresa obecního úřaduMestský úrad
Radničné nám. 16
085 01 Bardejov
Telefonní předvolba054
PSČ085 01
Označení vozidel (do r. 2022)BJ
NUTS519006
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bardejov (německy Bartfeld, maďarsky Bartfa a česky Bardějov) je okresní město na Slovensku v Prešovském kraji. Leží na severovýchodě země, v oblasti Šariše. V roce 2018 zde žilo 32 449 obyvatel. Toto historické a lázeňské město je pro své zachovalé středověké centrum od roku 2000 zapsané mezi lokality Světového dědictví UNESCO.[2]

Městem protéká řeka Topľa. V Bardejovských Kúpeľích je veřejnosti zpřístupněných osm pramenů minerální vody.

Historie a památky

Město je poprvé zmiňováno v roce 1241, od roku 1376 bylo svobodným královským městem, ve 14. a 15. století bylo důležitým hornouherským řemeslnickým centrem. Bardejov byl ve středověku pohraniční vojenskou pevností na uhersko-polské hranici. V nebývale vysokých a silných hradbách byly pouze tři brány, z nichž jen jedna bývala otevřená, ale za to je střežilo třiadvacet bašt. Radnice uprostřed náměstí je nejstarší renesanční stavbou na území dnešního Slovenska.

Od 18. století se začaly využívat místní léčivé prameny, město se tak začalo rozrůstat. Roku 1950 bylo jeho centrum vyhlášeno za městskou památkovou rezervaci, proběhla jeho rekonstrukce. Za dobrý stav historického jádra získal Bardejov v roce 1986 zlatou medaili Mezinárodního kuratoria se sídlem v Hamburku. Město je od roku 2000 v seznamu Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V témže roce byl místní gotický kostel svatého Jiljí papežem Janem Pavlem II. povýšen na menší baziliku. Kromě četných historických památek jsou navštěvovány také místní lázně. Od roku 1903 v městě sídlí Šarišské muzeum (s historickou, přírodovědní a etnografickou expozicí, součástí je rovněž Muzeum ikon).

Pravěk

Nejstarší stopy pobytu a činnosti na území Bardejova jsou až ze starší doby kamenné. Tyto stopy představují dva kamenné nástroje. Jeden nástroj, lichoběžníková korodovaná, bílo, místy modro patinovaná čepel se svisle retušovanými hranami byla nalezena nad Mlynským potokem v lokalitě Nad Rurnou. Druhý, bazální část čepele z černého buližníku s vrubem v horní třetině byl nalezen na roli poblíž rozcestí odbočky z cesty Bardejov – Zborov do Bardejovských Kúpeľí. Oba tyto nástroje (umístěné v Šarišském muzeu) byly spojené s gravettienskou kulturou, patřící do poslední fáze doby ledové, do sklonku würmského zalidnění (20 000 let př. n. l.).

Středověk

V období feudalizmu nedostatek kvalitní orné půdy ovlivňoval rozvoj zemědělství. Významným rysem polohy Bardejova bylo napojení na dva vodní toky (Kľušovský potok a Sekčov), které ho spojovaly s údolím Torysy. Tudy vedlo nejdůležitější spojení s Prešovem. Území Bardejova mělo vysloveně otevřenou zeměpisnou pozici. V Bardejove nekončily cesty přicházející od jihu, naopak pokračovaly alespoň třemi přechody na sever za karpatský oblouk.

Bezpečnost obchodu, řemesel a nezávislost města zaručovalo městské opevnění nedobytnými branami, mohutnými baštami a vodními příkopy. V roce 1365 dostal Bardejov hrdelní právo.

V roce 1376 bylo město povýšeno na svobodné královské město králem Ludvíkem I. Velikým.

Osobnosti

Městské části

Bardejov se skládá z následujících městských částí

  1. Bardejov
  2. Bardejovská Nová Ves
  3. Bardejovská Zábava
  4. Bardejovské Kúpele
  5. Dlhá Lúka (připojená v roce 1971)
  6. Miháľov

Obyvatelstvo

Při sčítání roku 2001 tvořili 91,3 % obyvatel Slováci, 2,6 % Romové, 2,5 % Rusíni a 1,4 % Ukrajinci. 63,2 % obyvatel se hlásilo k římskokatolické církvi, 16,9 % byli řečtí katolíci a 7,6 % luteráni.[3]

Partnerská města

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bardejov na slovenské Wikipedii.

  1. Dostupné online.
  2. Od kata k Broukům, procházka slovenským Bardejovem. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  3. www.statistics.sk [online]. [cit. 20-10-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-06-2009. 

Literatura

  • FRICKÝ Alexander. Mestské pamiatkové rezervácie na Slovensku. Martin: Osveta, 1986.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Bardejov10Slovakia6.JPG
Autor: Doko Ing. Mgr. Jozef Kotulič, Licence: CC BY-SA 3.0
Renesančno-gotické námestie, starobylé námestie obdĺžnikového tvaru má rozlohu 260x80 metrov. V jeho strede sa nachádza architektonický skvost - Mestská radnica. Námestie je obkolesené z troch strán 46-timi poschodovými meštianskymi domami, postavenými na typických úzkych stredovekých parcelách, kolmých na námestie. Do námestia sú orientované všetky významné ulice historického jadra. Dlažbu námestia tvorili pôvodne mačacie hlavy. Môžete ich tu vidieť i dnes. Námestie Bardejova bolo v stredoveku trhovým námestím - konali sa na ňom jarmoky. Najvýznamnejšou pamiatkou námestia je rímskokatolícka Bazilika svätého Egídia, stojacia v jeho severnej časti. Začali ju stavať začiatkom 15. storočia a postupne dostala podobu veľkolepej gotickej baziliky s tromi loďami. V interiéri zaujme súbor 11 neskorogotických oltárov z 15. a 16. storočia, z ktorých niektoré plastiky sa považujú za vrcholné európske rezbárske práce.