Bargerova vila
Bargerova vila | |
---|---|
Puristická Bargerova vila, zahradní průčelí, Týn nad Vltavou | |
Základní informace | |
Výstavba | 1930 |
Poloha | |
Adresa | Dewetterova 445, Týn nad Vltavou, Česko |
Ulice | Dewetterova |
Souřadnice | 49°13′27,18″ s. š., 14°25′0,49″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 106577 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Puristická Bargerova vila v Dewetterově ulici v Týně nad Vltavou byla dokončena roku 1930 podle projektu málo známého pražského stavitele Adolfa Beneše (nikoli architekta Adolfa Benše[1]). Dochovala se ve velmi autentickém stavu včetně moderního dispozičního řešení a interiérů s architektonickými a řemeslnými prvky.[2] Vila byla prohlášena za kulturní památku 15. října 2020. Památkově chráněna je i zahrada a její oplocení.[3][4]
Historie
Vilu si nechal postavit mlynář Ladislav Barger nad svým mlýnem jako reprezentativní sídlo. Od Ladislava Bargera koupil dům Emil Radok z Kolodějů nad Lužnicí, bratr Alfreda Radoka a roku 1949 byla vila prodána MVDr. Janu Pípalovi. Vile se tak říkalo „U Pípalů“. [2] Do přízemí vily byli posléze nastěhováni kvůli nadbytečným metrům ještě další nájemníci, rodina Pípalových bydlela v prvním patře.[3] Jan Pípal zemřel v roce 1990 ve věku 79 let. Jeho dcera Vlastimila, provdaná Pospíšilová (1941–2014) byla organizátorkou mnoha hudebních soutěží a seminářů.[5] Ve své vile i v její zahradě pořádala různé společenské akce a koncerty klasické hudby, na které zvala významné interprety z Čech i celého světa. Nyní vilu vlastní její dcera Mgr. Markéta Vejvodová.[6] Vila je dnes v dobře udržovaném stavu. Zachovalo se maximum původních konstrukcí a materiálů, včetně některých vnitřních povrchových úprav, výplní otvorů nebo osvětlovacích těles.
Popis
Na zděné patrové vile je patrný silný vliv puristické a nastupující funkcionalistické architektury.
Jižní zahradní průčelí má uprostřed široký rizalit, který je v prvním patře celý prosklený. Na severním vstupním průčelí je půlválcový schodišťový rizalit. V patře jsou balkony s trubkovým zábradlím. Vodorovně jsou všechna průčelí členěna kamenným soklem a širokým nadokenním pásem nad přízemím i nad patrem. Střešní terasa je ohrazena na východní straně parapetní zídkou, na ostatních stranách je trubkové zábradlí.
Vedle vlastní architektury se dochovaly autentické prvky dveřních a okenních výplní i s kováním, dřevěné prkenné povrchy podlah, kovová zábradlí, kachlová kamna v hale i osvětlovací tělesa. Na podestách i stupních je terazzo. V kuchyni a komoře je původní obklad ze zeleného skla. Prostřední salon v prvním patře vystupuje proskleným rizalitem do zahrady. Ve střešním patře je východ na střechu. Plochá střecha je pokryta asfaltovými pásy a lemována po obvodu parapetní zdí ze západní a východní strany, na severní a jižní straně je kovové zábradlí z hranatých prutů.
V suterénu jsou sklepní prostory, prádelna, sklad uhlí atd. Ve střední místnosti v jižním průčelí je vstup do zahrady s nízkými plechovými dveřmi.
V současnosti je vila v téměř autentickém stavu s minimálními novodobějšími zásahy.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ TREJBALOVÁ, Eva. Rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku. iispp.npu.cz [online]. Ministerstvo kultury [cit. 2021-09-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Bargerova vila - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-09-08]. Dostupné online.
- ↑ a b www.propamatky.info [online]. [cit. 2021-09-08]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-10-12]. Identifikátor záznamu 1999999489 : Bargerova vila. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Prague Junior Note – Prague Junior Note 2021 [online]. [cit. 2021-09-08]. Dostupné online.
- ↑ Pípalů vila. www.starytyn.cz [online]. [cit. 2021-09-08]. Dostupné online.
- ↑ Prohlášení za kulturní památku. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bargerova vila na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“