Barlinek

Barlinek
Pohled na kostel
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	52°58′56″ s. š., 15°12′59″ v. d.
Nadmořská výška	56 m n. m.
Časové pásmo	SEČ/SELČ
Stát	Polsko Polsko
Vojvodství	Západopomořanské
Okres	Myślibórz
Gmina	Barlinek
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Barlinek
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	17,55 km²
Počet obyvatel	13 663 (2019)
Hustota zalidnění	778,5 obyv./km²
Správa
Status	Město
Starosta	Dariusz Zieliński
Oficiální web	www.barlinek.pl
Telefonní předvolba	+48 95
PSČ	74-320
Označení vozidel	ZMY
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Barlinek (německy Berlinchen) je město v severozápadním Polsku v Západopomořanském vojvodství, v okrese Myslibórz. Nachází se zhruba 30 kilometrů severně od Gorzówa Wielkopolského. Žije zde 13 663 obyvatel.^[1]

Město se nachází na zbudovaném vodním kanálu Młynówka a jezerech Barlineckie, Chmielowe a Uklejno. Rozloha města činí 17,55 km².^[2]

Název

Dříve se město jmenovalo Nova Berlyn a Klein Berlin. Před rokem 1945 měl Barlinek německý název Berlinchen.

Jméno Barlinek bylo oficiálně zavedeno nařízením ministrů veřejné správy a znovuzískaných území ze dne 12. listopadu 1946.^[3] Dříve, po poválečném období, neslo též jméno Berlinek.^[4]

Historie

Oblasti, kde se Barlinek nachází, byly zpočátku podřízeny Piastovcům a poté pod vládou mnoha velkopolských vévodů. Existenci slovanského sídliště zde potvrzuje fakt, že v místě gotického kostela Neposkvrněného Srdce Panny Marie stávalo kdysi slovanské sídliště.^[5]

Koncem 13. století oblast obsadilo Braniborské markrabství a s ním začala německá kolonizace. V roce 1278 udělili Braniborci nově vzniklé osadě městská práva a město se stalo pohraničním obranným městem. V polovině 14. století dostal Barlinek obranné hradby se dvěma branami – Myśliborskou (Soldiner Tor) a Młyńskou (Mühlentor). Město zažilo četné přírodní katastrofy, jako mor a požáry (ty celkem sedmkrát). Hlavními zaměstnáními obyvatel bylo zemědělství a chov dobytka.

Od roku 1373 je město pod vládou české koruny. V roce 1402 byla v Krakově uzavřena dohoda o koupi města s celým okolnm regionem, ale nakonec bylo prodáno Řádu německých rytířů, kterým patřilo v roce 1454. V roce 1410 čelil Barlinek nájezdům Poláků a Pomořanů. Od roku 1454 se město vrací pod nadvládu Braniborska. Od té doby zůstalo město až do roku 1918 pod nadvládou dynastie Hohenzollernů, roku 1701 se stalo součástí Pruska a roku 1871 Německa. Roku 1467 bylo město obléháno pomořanským vojskem.

Z řemesel se v polovině 19. století ve městě rozvinulo tkalcovství, soukenictví a plátenictví, na přelomu 18. a 19. století zde fungovala papírna. Druhá polovina 19. století byla příznivá pro hospodářský rozvoj města a město se v té době stalo významným hospodářským centrem. Výrobu zde započala koželužna a továrna na pluhy. V roce 1852 zničil velký požár budovy tržiště, radnice a kostelní věže. V roce 1898 získal Barlinek železniční spojení s Choszcznem a Myślibórzem.

31. ledna 1945 bylo město dobyto sovětskými vojsky (XII. tankový sbor Rudé armády); v důsledku bojů a úmyslného žhářství bylo zničeno více než 50 % budov. Po druhé světové válce se město ocitlo na hranicích Polska. Místní obyvatelstvo, které zůstalo ve městě, bylo vysídleno za řeku Odru a do Barlinku byli přivezeni osadníci. V důsledku částečné poválečné rekonstrukce se Barlinek stal průmyslovým městem v Západním Pomořansku.

V letech 1954–1972 bylo město sídlem úřadů okresu Barlinek. V letech 1975–1998 město administrativně patřilo do tehdejšího Gorzovského vojvodství.

Ekonomika

Ve městě je přítomen zejména malý průmysl oděvní a stavebních materiálů, dále dřevoprůmyslové závody (v současnosti výrobní společnost Barlinek Inwestycje Sp. z o. o. vlastněná společností Barlinek SA se sídlem v Kielcích - jedna z největších společností tohoto typu na světě^[6]), závod "HaCon" zabývající se výrobou ocelových konstrukcí a litinových odlitků (bývalá litina na ZUO "Bomet"), METPOL-BARLINEK (patřící do kapitálové skupiny HOLDING-ZREMB, GBS Bank, Borne Furniture továrna na dveře a nábytek, společnost ESTO vyrábějící lepenku, kartony a kartonové obaly, stáčírna plynu Gaspol. Kdysi zde byl velký závod – ZUO „Bomet“ zabývající se výrobou dílů pro lodě.

V Barlinku byla vytvořena podzóna Zvláštní ekonomické zóny Kostrzyn-Słubice, která zahrnuje 5 určených komplexů a podporuje investování v regionu.^[7]

Kultura

Hlavním propagátorem kulturního dění ve městě je Kulturní centrum Barlinek. Fungují zde unikátní keramické, divadelní a výtvarné ateliéry, ale i šachový oddíl, radioamatérské a taneční kroužky. KCB je též pořadatelem cyklických akcí, divadelního léta, malování plenérů a polsko-německých keramických, výtvarných a divadelních dílen.

Ve městě a obci působí skautský kmen Barlineckého lesa patřící k tlupě ZHP Myślibórz. Oddíl sestává ze 4 týmů a skautského komunikačního klubu. Významným kulturním střediskem je ve městě i Regionální muzeum.

Místní vydávanými časopisy jsou: Echo Barlineka a Puls Barlineka. Místními informační portály jsou: Barlinek24.pl^[8] a eBarlinek.pl^[9]. Společnost Barlineckých nadšenců (TMB), působící ve městě od počátku 90. let 20. století, pořádá koncerty vážné hudby a účastní se slavností.

(c) HUBERT CHO, CC BY 3.0

Památky

• Zbytky obranných zdí ze 14. a 15. století
• Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie ze 13. a 14. století (přestavěn v 19. století)
• Soubor měšťanských domů z 19. století
• Náměstí se sochou ženy - "Gęsiarkou" a kašnou z roku 1912
• Kostel sv. Bonifáce z roku 1923
• Pravoslavný farní kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Městská pláž, postavena roku 1927 na jezeře Barlineckie v alpském stylu
• "Młyn Papiernia" - bývalá továrna na papír, nyní muzeum

Partnerská města

Partnerskými městy Barlinku jsou:^[10]

• Schneverdingen, Německo
• Prenzlau, Německo
• Eksjö, Švédsko
• Gryfino, Polsko
• Courrières, Francie

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barlinek na polské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Barlinek na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky města