Barokní opera

Barokní opera je hudebně-pěvecký a divadelně-dramatický žánr, který se vyskytoval v evropské hudbě přibližně od počátku 17. do konce 18. století.

Dějiny

Teatro Argentina (Pannini, rok 1747, Louvre)

Georg Friedrich Händel, 1733

Unikátní barokní zámecké divadlo v Českém Krumlově. Operní představení Il natale d'Augusto Antonia Caldary v provedení souboru barokní hudby Hof-Musici.

Barokní opera má svůj původ v Itálii. Původně byla záležitostí pouze uzavřené aristokratické společnosti, brzy se však začala pořádat také veřejná vystoupení. V roce 1637 se v Benátkách poprvé objevila myšlenka "sezónního" (Carnival) pořádání veřejných operních představení, které by byly financovány z prodeje vstupenek. Z Mantovy přijel do Benátek Claudio Monteverdi a kolem roku 1640 pro zdejší operní scénu zkomponoval své poslední opery Il ritorno d'Ulisse in patria a L'incoronazione di Poppea. Jeho nejvýznamnější žák Francesco Cavalli pomohl šířit operu po celé Itálii.

V  raných dobách barokní opery, se mísila tradiční komedie s tragickými prvky, což znesvařovalo některé vzdělané vrstvy. To vedlo k podnětům ke vzniku prvního z mnoha reformních hnutí opery, podporovanou Akademií Arcadia. Ta byla později spojována s básníkem Pietrem Metastasiem, jehož libreta značnou měrou přispěla k utváření žánru opera seria, který se stal hlavní formou italské opery až do konce 18. století. Poté, co se ustálil Metastasiovský ideál, komedie v opeře období baroka se pomalu proměnila v opera buffa.

Takové prvky byly zpočátky z opery seria vytěsňovány, mnoho libret se však dále vyvíjelo nezávisle a vytvářelo komické zápletky jako druh "opery v opeře." Jedním z důvodů byla snaha o přilákání do operních domů zástupců bohatnoucí třídy měšťanstva a obchodníků, kteří ovšem nedosahovali takové úrovně vzdělání ani kulturní úrovně, jako šlechta. Tyto samostatné zápletky téměř okamžitě vytvořily samostatně se rozvíjejí tradici, která zčásti vycházela z commedia dell'arte, improvizační scénické techniky s dlouhou tradicí. Jako intermedi byly kdysi uváděny mezi jednotlivými jednáními, opery v novém komickém žánru "intermezzi", které se rozvíjely zejména v Neapoli na počátku 18. století, kde byly zpočátku uváděny během přestávek opery seria. Ta se však stala natolik populárními, že byla brzy uváděna jako samostatné kusy.

Barokní opera na Moravě

Italská barokní opera se v 1. polovině 18. století nebývale silně rozvinula také na Moravě a několika místech v Čechách. Hlavním místem provozu opery byla především tamější šlechtická sídla. Opery prováděné na Moravě se většinou dochovaly v zahraničních archivech, především v Rakousku a Itálii, Německu a dalších zemích. Mezi hlavní místa operního provozu byly zámky Jaroměřice nad Rokytnou, Holešov, arcibiskupské sídlo v Kroměříž, či Náměšť nad Oslavou a v Čechách pak Kuks, nebo Český Krumlov, kde pro tento účel dokonce vzniklo barokní divadlo, které je unikátem.

V Jaroměřicích nad Rokytnou mj. vznikla opera O původu Jaroměřic na Moravě, první opera v českém jazyce, byť pouze jako překlad italského originálu L'origine di Jaromeritz in Moravia.

Jde o zajímavý fenomén barokní hudby a barokní kultury obecně, kterým se zabýval významný muzikolog Vladimír Helfert. Bádáním v oblasti repertoáru italské opery na Moravě v době vrcholného baroka se zabývají především pracovníci Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity v Brně, jako např. doc. Jana Perutková, Jana Spáčilová a další.^[1]

Skladatelé barokních oper

• Antonio Vivaldi
• Johann Sebastian Bach
• Georg Friedrich Händel
• Henry Purcell
• Johann Joseph Fux
• Johann Adolph Hasse
• Antonio Caldara
• Jan Dismas Zelenka
• František Antonín Míča
• Nicola Porpora

Reference

Související články

• Opera
• Neapolská operní škola