Baron Prášil (film, 1940)

Baron Prášil
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka96 min
Žánrfilmová komedie
PředlohaRudolf Kautský
(divadelní hra Děti v notesu)
ScénářVáclav Wasserman
RežieMartin Frič
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleVlasta Burian
Meda Valentová
Zorka Janů
Anna Steimarová
Oldřich Nový
… více na Wikidatech
HudbaJulius Kalaš
KameraVáclav Hanuš
StřihJan Kohout
ZvukFrantišek Šindelář
ArchitektJan Zázvorka
Výroba a distribuce
Premiéra13. září 1940 (Československo)
Baron Prášil na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Když Burian prášil / Baron Prášil je český film z roku 1940 v režii Martina Friče s Vlastou Burianem v hlavní roli.

Děj

Na zámek barona Archibalda Prášila přijel nový tajemník Benda. Benda je už několik týdnů tajně oddán s baronovou dcerou Karlou. Neví o tom ale ani baron, ani jeho žena Olga. Baron večer jde „Na zámeckou“ – do hospody, kde tam mají myslivci sezení. Baron tam dostal cenu za ranní střílení umělých holubů. Při slavnosti řekne myslivcům jednu vymyšlenou historku o svém pradědovi a předvede hraní na imaginární hudební nástroje. Na zámku se mezitím snaží Arnošt Benda vysvětlit baronce, že je ženatý s její dcerou. Baronka si ale myslí, že ji chce Benda svést. V noci se vrací mírně opilý baron zpátky a svému věrnému sluhovi Ronaldovi vypráví další vymyšlenou historku. Ronald se stará také o evidenci baronových levobočků, o kterých baronka neví. Baron každý měsíc posílá levobočkům alimenty, a má je zapsané v notesu. Druhý den se celá situace ještě víc zamotá: poté, co Benda řekne baronce večerní baronovu historku, usoudí baronka, že je Benda její syn, o kterého přišla v mládí a kterého měla s hrabětem Kocharowskim (Čeněk Šlégl). I baron pak usoudí, že je Benda jeden z jeho levobočků. Poté se oba rodičové dovědí, že je Benda s Karlou ženatý, a to se jim nelíbí. Myslí si totiž, že jsou sourozenci. Situaci ještě zkomplikuje hrabě Kocharowski, který chce Bendu adoptovat, protože si myslí s baronkou, že to je jejich syn. Ke všemu přijde ještě pravý otec Bendy Bedřich s manželkou. Nikdo mu ale nevěří, že je otcem a následkem toho se popere s hrabětem Kocharowskim. Nakonec se celá situace vyřeší. Baron Prášil se smířil se svatbou, dal svému zeťovi notes a ještě vyřešil „dědečkovskou“ záhadu.

Obsazení

Vlasta Burianbaron Jan Maria Archibald Prášil
Meda Valentovábaronka Olga Prášilová, Archibaldova choť
Zorka Janůkomtesa Karla, dcera Prášilových
Anna SteimarováEma Lindová, přítelkyně Olgy
Oldřich Novýtajemník Arnošt Benda, manžel Karly
Jaroslav MarvanBedřich Emanuel Benda, Arnoštův otec
Ella NollováMarie, Bendova žena, rozená Šulcová, Arnoštova matka
Čeněk Šléglhrabě Bohdan Kocharowski
František Rolandkomorník Ronald
Václav Trégllesník Patočka
Theodor Pištěkhostinský Na zámecké
Karel Černýlékař
Karel Postraneckýlovčí
František Filipovskýčíšník Na zámecké
Jan W. Speergerpodkoní
Dalibor Ptáklesník a klavírista
Vladimír Smíchovskýstarý lesník

Tvůrci a štáb

  • Režie: Martin Frič
  • Předloha: Rudolf Kautský (divadelní hra Děti v notesu)
  • Scénář: Václav Wasserman
  • Kamera: Václav Hanuš
  • Vedoucí výroby: Jan Sinnreich
  • Hudba: Julius Kalaš
  • Nahrál: Orchestr F.O.K. (řídil Julius Kalaš)
  • Architekt: Jan Zázvorka
  • Zvuk: František Šindelář
  • Střih: Jan Kohout
  • Výprava: Prokop Pěkný
  • Masky: Josef Kobík, František Rous
  • Asistent režie: Eduard Šimáček
  • Fotograf: Jaroslav Balzar

Produkční a technické údaje

  • Souběžný protektorátní název: Baron Praschil
  • Název pro obnovené uvedení: Když Burian prášil (od 1964)
  • Začátek natáčení: 25. června 1940
  • Konec natáčení: červenec 1940
  • Copyright: 1940
  • Premiéra: 13. září 1940 (kina Na Příkopě a Světozor)
  • Výroba: Slavia-film, Ufa
  • Distribuce: Ufa
  • Barva: černobílý
  • Jazyk: čeština
  • Zvukový systém: Tobis-Klang
  • Délka: cca 96 minut
  • Ateliéry: AB Barrandov
  • Exteriéry: zámek Průhonice; Zbraslav

Zajímavosti

  • V listopadu 1964 byl film v obnovené premiéře znovu uveden do kinodistribuce. Od tohoto data až do 31.12.1987 vidělo film v českých kinech v rámci 8 651 představení celkem 943 693 diváků.[1]
  • Aby nedocházelo k záměně s filmem Baron Prášil režiséra Karla Zemana z roku 1961, je film od obnovené premiéry v roce 1964 uváděn pod názvem Když Burian prášil.
  • Jedná se o jediné společné vystoupení Vlasty Buriana a Oldřicha Nového ve filmu.

Odkazy

Reference

  1. KOLEKTIV AUTORŮ. Československý film a filmová distribuce I. Katalog dlouhých zvukových hraných filmů 1930–1987. Praha: Ústřední půjčovna filmů, 1988. 297 s. 

Literatura

Monografie
  • ČÁSLAVSKÝ, Karel. Filmový Vlasta Burian. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1997. 160 s. (Profil). ISBN 80-7200-159-0. 
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film II. 1930-1945. 1. vyd. Praha: Národní filmový archiv, 1998. 499 s. ISBN 80-7004-090-4. 
Články v periodikách
  • BROUSIL, Antonín Martin. Baron Prášil Lordem. Venkov. Praha: Novina, 15. září 1940, roč. 35, čís. 217, s. 10. (recenze). ISSN 1805-0905. 
  • SRKAL, Viktor. Nové české filmy. Národní politika (polední vydání). Praha: Politika, 19. září 1940, roč. 58, čís. 261, s. 4. (recenze). Dostupné online. ISSN 1805-2444. 
  • MARTINEC, Ondřej. Baron Prášil. Filmový kurýr. Praha: Zemský svaz kinematografů v Čechách, 20. září 1940, roč. 14, čís. 38, s. 5. (recenze). ISSN 1801-9501. 
  • WENIG, Jan. Co jsme viděli. Národní listy. Praha: Pražská akciová tiskárna, 20. září 1940, roč. 80, čís. 256, s. 4. (recenze). ISSN 1214-1240. 
  • KUJAL, Quido Emil. Baron Prášil. Český filmový zpravodaj. Praha: Quido Emil Kujal, 21. září 1940, roč. 20, čís. 18, s. 5. (recenze). ISSN 1801-9455. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“