Barrandovský most

Barrandovský most
Barrandovský most z výšky
Základní údaje
Kontinent	Evropa
Stát	Česko Česko
Kraj	Hlavní město Praha
Město	Praha
Číslo mostu	V-031
Komunikace	Městský okruh
Doprava	osmiproudová vozovka, chodci, cyklisté
Řeka	Vltava
Architekt	Karel Filsak
Projektant	Jiří Hejnic, Pavel Tripal
Začátek výstavby	1978
Otevřen	20. září 1983 (jižní polovina) 1988 (severní polovina)
Denní průjezd	142 000 aut (2017)
Souřadnice	50°2′19″ s. š., 14°24′25,99″ v. d.
Parametry
Materiál	železobeton
Délka	352 m
Šířka	40 až 55 m
Výška	15 m
Další data
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Barrandovský most je pražský silniční most přes řeku Vltavu vybudovaný v letech 1978–1988 (do roku 1990 Most Antonína Zápotockého). Spojuje čtvrť Hlubočepy na levém břehu a Braník na pravém břehu, je pojmenován podle Barrandova, podle přilehlé Barrandovské skály a navazující komunikaci K Barrandovu. Má čtyři pruhy v každém směru, je přístupný i chodcům a cyklistům. Tvoří součást vnitřního Městského okruhu.

Jde o nejrozsáhlejší a automobily nejvytíženější komunikací v Praze.^[rozpor] Denně přes něj podle statistiky v roce 2017 projelo 142 000 vozidel.^[1] Z hlediska přepravy osob je vytíženější Nuselský most, který díky zabudované lince metra C přepraví jen veřejnou dopravou denně přes 300 tisíc osob, dalších 160 tisíc lidí zde jede v automobilech.^[2]

Popis

Šířka mostu kolísá od 40 do 55 m, celková délka mostu je 352 m. Mostovka se nachází ve výši 15 m nad hladinou Vltavy, rozpětí polí jsou 34 + 61 + 71 + 72 + 66 + 45 m. Barrandovský most je spolu s Holešovickým železničním mostem jeden ze dvou šikmých mostů přes řeku v Praze,^[3] svírá s řekou ostrý úhel (53 stupňů). Na levobřežním vyústění mostu se nalézá půdorysně složitá, neúplná a zčásti mimoúrovňová křižovatka čtyřproudých komunikací. Na Městský okruh se zde napojuje Chuchelská radiála (Strakonická) a tzv. Barrandovská spojka (K Barrandovu) sloužící jako spojka na Pražský okruh. Směry Chuchelská radiála a Barrandovská spojka nejsou navzájem propojeny.

Architektura

Most byl postaven ve stylu brutalismu, většina povrchů je z betonu.^[4] Architektem dopravního uzlu byl Karel Filsak. Na předmostích jsou umístěny ohromné betonové plastiky sochaře Josefa Klimeše z let 1989-1990. Na pravém břehu je to Rovnováha, přezdívaná „Červ dobyvatel“^[5]. Na levém břehu to jsou dvě betonové mísy. Tomuto dílu, které slouží jako zastřešení schodiště, se přezdívá „Hroší lázeň“ a „Sloní lázeň“.^[6] Zmíněná „Hroší lázeň“ se využívá k provozování tzv. industriálního alpinismu, což jsou horolezecké aktivity, zaměřené na objekty, které jsou dílem člověka – například pilíře mostů, výškové budovy, tovární komíny a jiné stavby. Prvovýstup na „Hroší lázeň“ uskutečnili tři lezci 3. března 2003.^[7]

• 

  (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0
  Plastika Rovnováha
• 
  Severní menší „Hroší lázeň“
• 

  (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0
  Jižní větší „Sloní lázeň“
• 

  (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0
  Podjezd „Myší díra“ k ulici K Barrandovu a Strakonická

Historie

Již od 18. století v těchto místech umožňoval přechod řeky pontonový most. Po 1. světové válce vznikl velkorysý projekt dvou mostů v různých výškách, které měly spojit Hlubočepy s Braníkem a Dívčí hrady s Kavčími horami. V období po 2. světové válce byl již navrhován jediný most, vzniklo celkem 13 koncepčních variant, z nichž některé počítaly s tunely pod barrandovskými terasami. V srpnu 1976 byla nakonec vybrána varianta šikmého přemostění.^[8]

Výstavba

Přípravné práce začaly v roce 1978. Jižní polovina byla zprovozněna 20. září 1983, severní v roce 1988. Most byl postaven jako šestipolový spojitý nosník z předpjatého betonu podle návrhu inženýrů Jiřího Hejnice, Pavla Tripala a architekta Karla Filsaka. Pro svou složitou půdorysnou dispozici byl betonován na skruži.

Provoz

Před dokončením jižní části Pražského okruhu přes něj projížděla většina tranzitu ve směru východ–západ včetně spojení dálnice D1 z Brna a dálnice D5 z Plzně. Po vyloučení kamionové a další dopravy na Pražský okruh v roce 2010 zátěž klesla krátkodobě na 80 tisíc vozidel,^[9] později se však opět zvýšila na 136 000 aut denně v roce 2014 a opět se Barrandovský most stal nejvytíženější českou komunikací.^[10]

Rekonstrukce

Od roku 2020 se plánuje první větší rekonstrukce Barrandovského mostu za stovky milionů korun, který je na hranici životnosti. Předpokládá se, že opravy způsobí dopravní kolaps a časté dopravní kolony po celé Praze. I když bude vždy most z části průjezdný, plnohodnotná objížďka mostu neexistuje.^[11] Magistrát doporučuje využít objízdnou trasu po vnějším Pražském okruhu. Rekonstrukce je rozdělena do čtyř etap mezi roky 2022-2025. První etapa proběhne mezi květnem a srpnem 2022.^[12]

Statistiky

Průjezd vozidel po tomto mostě ve vybraných letech:

Pojmenování

• 1981–1990: most Antonína Zápotockého (Antonín Zápotocký)
• od 1990: Barrandovský most (Barrandov)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Barrandovský most na Wikimedia Commons
• Článek na Encyklopedii mostů Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Barrandovský most (web Praha virtuální)
• Popis a foto plastik na stránkách autora výzdoby
• Oficiální web k opravám Barrandovského mostu v letech 2022–2026