Bartoš Vlček

Bartoš Vlček
Bartoš Vlček
Narození	22. října 1897 Růžďka Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. ledna 1926 (ve věku 28 let) Brno Československo Československo
Místo pohřbení	Valašské muzeum v přírodě
Povolání	překladatel, básník, spisovatel a učitel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bartoloměj „Bartoš“ Vlček (22. října 1897 Růžďka^[1] – 7. ledna 1926 Brno^[2]) byl český básník, prozaik a překladatel.

Život

Dětství prožil střídavě v Růžďce a na Brňově, kde měl jeho otec pronajatou hospodu. V letech 1908–1912 studoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a potom na církevním ústavu Matice cyrilometodějské v Praze, kde se ovšem neshodl s vyučujícími, a tak maturitu musel skládat ve Svatém Janě u Berouna. Dříve než mohl nastoupit dráhu učitele, byl odveden do armády. Pak začala 1. světová válka a v dubnu 1916 Vlček narukoval na frontu k italským hranicím. V červenci byl raněn granátem a dva roky se léčil v polních nemocnicích. V roce 1917 absolvoval důstojnický kurs a znovu musel narukovat. Před koncem války byl zajat a stal se legionářem; v legiích dosáhl hodnosti poručíka.^[3] Ohlasy válečných událostí se staly nedílnou součástí jak díla básnického (sb. Vzpoura samoty), tak i prozaického (Nevděčné lásky, Marný zápas).

Po válce začal učit v Lipníku nad Bečvou, kde se také oženil. Zde započala jeho čilá kulturní aktivita, když navázal kontakty se Lvem Blatným, Jiřím Mahenem, Konstantinem Bieblem, Jiřím Wolkerem a mnoha dalšími výraznými uměleckými osobnostmi. Z jeho iniciativy vznikla tzv. Literární skupina, která měla být protiváhou konzervativního Kola moravských spisovatelů a sdružení Koliba. Literární skupina a její časopis Host (časopis), který Vlček redigoval spolu se Lvem Blatným, se stala prvním z představitelů umělecké avantgardy v Československu.^[4] Později se Vlček se skupinou rozešel, podobně jako Jiří Wolker, ale jejímu programu zaměřenému na expresionismus zůstal věrný.

Přispíval do mnoha časopisů a novin a vedle práce literární a kritické se začal věnovat i překládání (Giovanni Papini, Filippo Tommaso Marinetti, Luigi Pirandello).

Po několika neúspěšných operacích podlehl následkům nedoléčeného válečného zranění.

Dílo

• Slavnosti večerní (Básně, 1923)
• Vzpoura samoty (Básně, 1923)
• Milenci (Báseň o šesti zpěvech, 1924)
• Nevděčné lásky (Próza (?), 1924)
• Učeň (Drama, 1924)
• Marný zápas (15 povídek, 1924)
• Jenom srdce (Básně, 1926)

Ukázka z díla

PÍSEŇ VĚČNÉ TOUHY

Až z Arkadie její flétna zní.
Ó, pastýři, tvůj Pán je mrtev, víš?
A Jónské moře zateskní.

Hlas její slyšeli, kdož s ranou v srdci svém
a na rameni kříž,
šli v Svatou zem.

Jí hučí klid, jí třeští boj.
Pastýři, víš, že zemřel Pán?
A v její rythmus zladil jek svůj stroj

praktické doby. V dík či prokletí?
Jdem, smutní rytíři, ze čtyřech světa stran
(ta píseň navždy bude boleti)

pochopit nepochopitelné,
zachytit nezachytitelné,
podržet nepodržitelné:
věčnost.

Odkazy

Reference

Literatura

• Bartoš Vlček: Touha po životě. K vydání připravil, ediční poznámku, vysvětlivky a doslov napsal František Valouch. Profil, Ostrava 1979.
• FRABŠA, F. S. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, Rosendorf, 1923. S. 146. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bartoš Vlček na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bartoš Vlček
• Bartoš Vlček v Encyklopedii dějin města Brna
• Bartoš Vlček v časopise Texty – medailony (jeden využit autorem pro toto heslo), ukázky z tvorby, fotografie
• Bartoš Vlček (nekrolog). Lumír. 28. 1. 1926, s. 550. Dostupné online.