Bartolomè Esteban Murillo
| Bartolomè Esteban Murillo | |
|---|---|
 | |
| Narození | prosinec 1617 Sevilla |
| Úmrtí | 3. dubna 1682 (ve věku 64 let) Sevilla |
| Příčina úmrtí | smrt pádem |
| Povolání | malíř |
| Manžel(ka) | Beatriz Cabrera y Villalobos |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bartolomé Esteban Murillo (pokřtěn 1. ledna 1618, Sevilla – 3. dubna 1682 tamtéž) byl španělský malíř, jedna z nejvýznamnějších osobností španělské barokní malby. Přestože je především znám pro své malby s náboženskou tematikou, vytvořil také velký počet obrazů žen a dětí. Jeho živé, realistické portréty květinářek, pouličních rozpustilců a žebráků představují rozsáhlý a přitažlivý popis každodenního života své doby.
Život
Murillo byl nejmladší ze čtrnácti dětí. Jeho otec byl lazebník a ranhojič jménem Gaspar Esteban a jeho matka se jmenovala María Pérez Murillo. Bartolomé se stal sirotkem ve velmi mladém věku a byl vychováván jednou ze svých sester, Annou, provdanou za jiného lazebníka, Juana Agustína de Lagarese, který se stal jeho přítelem.[1] Téměř celý život, s výjimkou krátkého pobytu v Madridu, prožil v Seville. Murillo se roku 1645 oženil s Beatrizí Cabrero a měli spolu deset dětí. Vychovávali je v náboženském duchu a několik jich v dospělosti spojilo svůj život s církví. Murillova manželka zemřela v roce 1663.[1][2] Po její smrti se Murillo stal členem řádu Milosrdných bratří, už se neoženil.
V roce 1682 obdržel zakázku na obraz Svatba sv. Kateřiny a poprvé odjel za větším dílem do jiného města, do Cádizu. Tam spadl z lešení při práci v kapucínském kostele a zemřel o několik měsíců později na následky zranění v Seville.[1][2]
Kariéra
Murillo studoval u Juana del Castillo v Seville.[1] Jeho první práce byly ovlivněny Zurbaránem, Jusepem de Riberou a Alonsem Canou. Roku 1642 přesídlil do Madridu, kde se seznámil s prací Diega Velásqueze, a kde mohl v královských sbírkách studovat díla benátských a vlámských mistrů. Na jeho obrazech z té doby je patrný vliv Corregia, Rubense a van Dycka.[1]
Roku 1645 se vrátil do Sevilly. Během následujících tří let pracoval na velké zakázce pro klášter St. Francisco el Grande (zničen v roce 1810). Namaloval jedenáct pláten s výjevy z legend o svatém Františkovi a také několik samostatných obrazů (např. Smrt svaté Kláry, Andělská kuchyně).[2] Jeho dílo vzbudilo velkou pozornost a Murillo se stal slavným umělcem.[1] Dostal další objednávky na obrazy s náboženskými tématy, ale kromě toho maloval i obrazy z každodenního života prostých lidí.
Po dokončení dvou obrazů pro sevillskou katedrálu v letech 1655–1656 (sv. Isidor a sv. Leander) se začal specializovat na témata, která mu přinesla největší slávu: Madona s dítětem a Neposkvrněné početí (Immaculata).
Mezi lety 1658 až 1660 pobýval opět v Madridu. Roku 1660 byl jedním ze zakladatelů Akademie výtvarných umění (Academie de Bellas Artes) v Seville. Byl jejím prvním prezidentem a krátce i ředitelem.[1][2][3]
Bylo to období velké tvůrčí aktivity, kdy obdržel mnoho důležitých zakázek, mezi jinými i oltářní obrazy pro klášter Santa María la Blanca. Na objednávku kanovníka sevillské katedrály Justina de Neve v roce 1667 dokončil obraz Kristův křest.[3] V letech 1671–1674 namaloval jedenáct velkých obrazů pro nemocnici bratrstva řádu Milosrdných bratří (mezi nimi Žízeň a Svatá Alžběta) a potom vyzdobil osmnácti obrazy chrám kapucínského kláštera.[1]
Přes velké úspěchy v náboženské malbě se Murillo po celou svou kariéru věnoval i žánrovým námětům, kterými dokumentoval prostředí rodného města. Často zobrazoval scény s dětskými postavami v různých situacích, které jsou charakterizovány dobrou náladou, veselím a pohodou (Chlapci hrající v kostky, Chlapec a pes, Jedlíci hroznů a melounů, Tři chlapci). Namaloval i několik portrétů, kromě dvou autoportrétů například portrét Justina de Neve.[3]
Odkaz
Murillo měl mnoho žáků a následovníků. Hojné imitace jeho maleb zajistily Murillovu proslulost ve Španělsku a celé Evropě. Jedním z prvních obdivovatelů, který jeho díla získal pro císařskou sbírku ve Vídni, byl hrabě Ferdinand Bonaventura z Harrachu.[1] V polovině 18. století patřily jeho obrazy k nejvyhledávanějším a byl nejslavnějším španělským malířem. Svého vrcholu dosáhl v 19. století po napoleonské invazi do Španělska a rozptýlení jeho děl po Evropě v důsledku plenění francouzských generálů a následného prodeje extrémně bohaté kořisti získané z Pyrenejského poloostrova.
Vybraná díla
- Rebeka a Eliezer u studny, Prado
- Sv. Anna s Pannou Marií, Prado
- Děvčátko (Niňa), Museo Provincial, Sevilla
- Chlapec s hrozny, Alte Pinakhotek, Mnichov
- Hra v kostky, Alte Pinakhotek, Mnichov
- Malá prodavačka ovoce, Alte Pinakhotek, Mnichov
- Stařena, která vybírá chlapci vši, Alte Pinakhotek, Mnichov
- Chlapec se psem, Ermitáž, Petrohrad
- Malý žebrák, Louvre; olej na plátně
- Sv. Alžběta Uherská omývá nemocné, Sevilla
Galerie
- Obrazy s náboženskými motivy
Neposkvrněné početí
Svatý Rodrigo
Immaculata
Nebeská a pozemská Trojice
Vidění svatého Františka
Svatá rodina s ptáčkem
- Žánrové obrazy a portréty
Mladý žebrák
Chlapci hrající v kostky
Chlapec se psem
Dívky v okně
Květinářka
Portrét Justina de Neve
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bartolomé Esteban Murillo na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i GRÉZL, Jaromír. Přemožitelé času sv. 11. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Bartolomé Esteban Murillo, s. 129–133.
- ↑ a b c d Slovník světového malířství. Praha: Odeon+Artia, 1991. ISBN 80-207-0023-4. S. 490–491.
- ↑ a b c Murillo a Justino de Neve: Umění přátelství. Vltava [online]. 2013-04-30 [cit. 2023-02-27]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bartolomè Esteban Murillo na Wikimedia Commons - Galerie 176 obrazů na youtube
Média použitá na této stránce
.jpg)
Esta obra, conocida como la Inmaculada Colosal de Bartolomé Esteban Murillo debido a sus grandes dimensiones, procede del desaparecido convento de San Francisco de Sevilla, que fue demolido en el siglo XIX.
Portrét Don Justino de Neve
The painting is inscribed and dated 1665 on the panel beneath the coat of arms. Don Justino de Neve was a canon of Seville Cathedral and a close friend of Murillo. He was instrumental in commissioning two of Murillo's celebrated series of church decorations, those of S. Maria la Blanca (1662/5) and those for the Hospital of the Venerable Sacerdotes (1670s), the foundation to which the portrait was left on Don Justino's death in 1685.
The painting was considered a masterpiece among Murillo's comparatively rare portraits by early writers on the artist, who singled out for praise the dog to the right, which directs attention to his master. In its relative austerity the design recalls Roman ecclesiastical portraits..jpg)
La obra representa a San Francisco de Asís, el fundador de la Orden de los franciscanos, en actitud orante y presenciando una aparición de Jesucristo y de la Virgen María.
En la mayoría de las Inmaculadas de Bartolomé Esteban Murillo, de las que llegó a pintar unas veinticuatro, la Virgen María aparece vestida con una túnica blanca y un manto de color azul, con sus manos cruzadas sobre el pecho, y al mismo tiempo con una luna creciente a sus pies y con la vista puesta en el Cielo. Esta obra le fue encargada a Murillo por Justino de Neve (1625-1685), que era un canónigo de la catedral de Sevilla, con destino al Hospital de los Venerables de la ciudad de Sevilla, ya que en España se había extendido extraordinariamente desde el siglo XVI la devoción por la Inmaculada Concepción de María, siendo además dicho país el principal defensor del misterio y el que luchó con mayor insistencia hasta que se convirtió en uno de los dogmas de la Fe católica, aunque ello no ocurriría oficialmente hasta el año 1854. A lo largo de su vida, Murillo pintó unas dos docenas de Inmaculadas que en la actualidad se encuentran repartidas por todo el mundo, aunque cuatro de ellas se conservan en el Museo del Prado y otras tantas en el Museo de Bellas Artes de Sevilla, la ciudad natal del pintor.
.jpg)
La obra representa a los tres miembros de la Sagrada Familia cristiana.