Basalawarmi
| Basalawarmi | |
|---|---|
| Narození | 14. století nebo 2. tisíciletí |
| Úmrtí | 6. ledna 1382 |
| Příčina úmrtí | sebevražda |
| Země | říše Jüan |
| Povolání | politik |
| Znám jako | místodržitel Jün-nanu |
| Titul | kníže z Liang |
| Děti | Agay |
| Rodiče | Bèiluó |
| Rod | Čingizové |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Basalawarmi (čínsky pchin-jinem Bǎzāláwǎěrmì, znaky 把匝剌瓦尔密; † 6. ledna 1382) byl mongolský státník z rodu knížat z Liang a místodržitelů Jün-nanu, potomek mongolského velikého chána a císaře říše Jüan Kublaje,.
Od poloviny 60. let 14. století[1] Basalawarmi jménem jüanské vlády spravoval provincii Jün-nan, která tehdy zahrnovala i část Kuej-čou. Osídlena byla nečínskými kmeny a národy.[2] Po svém předku, synovi prvního jüanskéno císaře Kublaje, zdědil kromě místodržitelství i titul knížete z Liang.[3] Poté, co nová čínská říše Ming v letech 1368–1372 ovládla Čínu, stal se Jün-nan, s centrem v Kchun-mingu, jedním z posledních středisek mongolského odporu proti mingské vládě.
Mingský císař Chung-wu obrátil svou pozornost na Jün-nan roku 1372, kdy do Kchun-mingu vyslal Wang Weje v čele diplomatické mise. Rozhovory o podrobení se mingské říši ukončila Wangova poprava roku 1374.[2] Další mingský vyslanec byl zabit roku 1375.[1] Po několika letech klidu se roku 1381 císař Chung-wu rozhodl vyřešil jünnanský problém silou. Do čela útočících vojsk jmenoval generála Fu Jou-tea, jeho zástupci Lan Jüa a Mu Jinga,[2] zásobování z Čcheng-tu zajišťoval Lu Čung-cheng,[4] zatímco Ma Chua velel v zázemí posádce v Kuej-jangu.[5] Mingské armády měly 300 tisíc vojáků, Basalawarmi měl k dispozici třetinový počet.[6] Útočníci díky početní převaze rozdrtili jünnanská vojska a když přitáhli k Kchun-mingu, Basalawarmi 6. ledna 1382 utopil manželku, přikázal ministrům spáchat sebevraždu a sám se zabil.[6][7]
Okupace celého Jün-nanu se protáhla do konce roku, většina invazní armády mohla být odvolána až koncem jara 1383. Ma Jing zůstal v provincii jako velitel zbylých jednotek.[4]
Reference
- ↑ a b DREYER, Edward L. Early Ming China: A Political History. Stanford: Stanford University Press, 1982. 315 s. Dostupné online. ISBN 0-8047-1105-4. S. 109. (anglicky) [dále jen Dreyer (1982)].
- ↑ a b c GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0231038011, ISBN 023103833X. Heslo Fu Yu-te, s. 468. (anglicky)
- ↑ PARKER, E. H. The Old Thai or Shan Empire of Western Yunnan. The China Review. 1893, roč. 20.6, s. 345. Dostupné online.
- ↑ a b Dreyer (1982), s. 111.
- ↑ CROSSLEY, Pamela; SIU, Helen F.; SUTTON, Donald S. Empire at the Margins: Culture, Ethnicity, and Frontier in Early Modern China. Berkeley, Los Angeles; London: University of California Press, 2006. Dostupné online. ISBN 0520230159. S. 143. (anglicky)
- ↑ a b LANGLOIS, JR., John D. The Hung-wu reign, 1368–1398. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Langlois]. ISBN 0521243327. S. 143–146. (anglicky)
- ↑ MOTE, Frederick W. The rise of the Ming dynasty, 1330–1367. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Mote]. ISBN 0521243327. S. 25. (anglicky)