Batrachotoxin

Batrachotoxin
Obecné
Ostatní názvy	3α,9α-epoxy-14β,18-(2′-oxyethyl-N-methylamino)-5β-pregna-7,16-dien-3β,11α,20α-triol-20α-(2,4-dimethylpyrrol-3-karboxylát)
Vzhled	bezbarvá až mléčně zabarvená tekutina
Identifikace
Registrační číslo CAS	23509-16-2
Bezpečnost
NFPA 704	4 POI
Teplota vzplanutí	°C
Teplota hoření	°C
Teplota vznícení	°C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Batrachotoxin je silný a rychle působící kardiotoxický a neurotoxický steroidní alkaloid, používaný indiány Noanamá Chocó a Emberá Chocó ze západní Kolumbie k lovu (slouží k výrobě otrávených šipek do foukaček). Nachází se v některých druzích jihoamerických žab čeledi pralesničkovitých (Dendrobatidae), brouků čeledi bradavičníkovitých (Melyridae) a ptáků rodu Pitohui (pištec), například pištci černohlavém. Dalším ptačím druhem, v jehož peří se jed nachází, je kosovec šoupálčí (Ifrita kowaldi).

Toxicita

Batrachotoxin je jedním z nejúčinnějších jedů vůbec. Extrapolací letální dávky LD₅₀ pro krysy se letální dávka tohoto alkaloidu pro člověka odhaduje na 1 až 2 µg/kg. Smrtelná dávka pro průměrného člověka může tedy být přibližně 100 µg, tedy ekvivalent váhy dvou zrnek jemné kuchyňské soli. Batrachotoxin je zhruba patnáctkrát účinnější než kurare.

Přírodní zdroje

Batrachotoxin je vylučován v bezbarvých, nebo mléčně zabarvených sekretech, žlázami umístěnými na zádech a mezi ušima žab čeledi pralesničkovitých (Dendrobatidae). Samotné jedovaté žáby jed neprodukují. Během milionů let došlo k uzpůsobení žabích receptorů tak, že se staly necitlivými na jed. Věří se, že žáby v jejich přirozeném prostředí získávají jed pojídáním mravenců a ostatního hmyzu, který jed získává z rostlinných zdrojů. Jed byl nedávno objeven v broucích, kteří jsou pravděpodobným zdrojem jedu u žab a ptáků.^[1]

Životní prostředí jedovatých žab jsou teplé oblasti Střední Ameriky a jižní Ameriky, kde relativní vlhkost vzduchu překračuje 80 %. Ze tří druhů, ve kterých se nachází batrachotoxin – pralesnička strašná (Phyllobates terribilis), pralesnička zlatopruhá (Phyllobates aurotaenia) a pralesnička dvoubarvá (Phyllobates bicolor) – je nejjedovatější pralesnička strašná.

Žáby chované v zajetí jed nevytvářejí, a tak s nimi může být zacházeno bez rizika.

Léčba

V současnosti neexistuje pro léčbu otravy batrachotoxinem žádný účinný protijed. Batrachotoxin je společně s veratridinem, akonitinem a grayanotoxinem v tucích rozpustným jedem, který mění iontovou selektivitu sodíkových kanálů. Odolnost vůči jedu umožňuje protein N1584T.^[2]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu batrachotoxin na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo batrachotoxin ve Wikislovníku