Bavor (olomoucký komorník)

Bavor
Olomoucký komorník
Ve funkci:
1208 – 1224
PanovníkPřemysl Otakar I.
PředchůdceArnošt
NástupceJindřich
Úmrtí1224 nebo 1225
ChoťBolemila z Radomyšle
RodičeDluhomil (číšník)
DětiBavor I. ze Strakonic
PříbuzníTrojan ze Strakonic, Klušna, Dluhomil (sourozenci)
Bavor II. ze Strakonic, Domaslava ze Strakonic (vnuci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bavor (? – 1224/25; lat. Baviar) byl moravský šlechtic z rodu Bavorů ze Strakonic a otec Bavora I. ze Strakonic.

Nejstarší zmínka o něm pochází z falza datovaného rokem 1187. Nejpozději od roku 1208 vykonával prestižní úřad olomouckého komorníka, tento úřad si podržel až do své smrti. V roce 1221 se Bavor účastnil jednání krále Přemysla Otakara I. s biskupem Ondřejem. Bavor se pravděpodobně během svého života přesunul do jižních Čech, snad to byl důsledek sňatku s dcerou místního velmože. Nejpozději roku 1225 Bavor zemřel.

Život

Pečeť knížete Bedřicha (August Sedláček)

Bavor se narodil jako syn číšníka Dluhomila a jeho neznámé ženy. Poprvé je Bavor zmíněn ve falzu z roku 1187, kde společně s bratry Trojanem, Klušnou a Dluhomilem osvědčil listinu vydanou knížetem Bedřichem. Mezi lety 1192 a 1193 společně s bratry Klušnou a Dluhomilem osvědčil listinu vydanou pro plaský klášter.[1] V letech 1200 až 1203 se v listinách objevuje jistý Bavor ve funkci olomouckého komorníka. Simona Kotlárová označuje Bavora z let 1200 až 1203 jako otce Bavora I. ze Strakonic,[2] podle Miroslava Svobody jsou však listiny z té doby falzem, a Bavor podle něj úřad komorníka nezastával. Funkci olomouckého komorníka tak Bavor zastával nejpozději od roku 1208.[3]

Pečeť Vladislava Jindřicha, moravského markraběte

Bavor si úřad komorníka podržel až do smrti, poprvé je jako komorník zmíněn 25. září 1208. Mezi lety 1208 a 1213 se objevil v pramenech čtyřikrát, vždy v blízkosti olomouckého biskupa Roberta. V roce 1213 se poprvé objevil v Čechách, kdy svědčil darování statků ženskému klášteru sv. Petra v Olomouci.[4] V pramenech se Bavor objevuje až v roce 1220, vždy v blízkosti krále Přemysla Otakara I. nebo jeho bratra Vladislava Jindřicha.[4] V létě roku 1221 se Bavor účastnil jednání Přemysla Otakara s pražským biskupem Ondřejem na Šacké hoře.[5] V posledních letech jeho života, tedy mezi lety 1221 až 1224 se Bavor vyskytl celkem pětkrát.[6] Nejpozději roku 1225 Bavor zemřel, jeho syn Bavor I. ze Strakonic se poté v pramenech objevuje až v roce 1233.[7]

Rodina

Bavorovou manželkou byla Bolemila z Radomyšle, o které pochází zmínka z roku 1225. Podle Miroslava Svobody byla dědičkou Radomyšle a okolí,[8] podle Simony Kotlárové byla sňatek s ní také důvod, proč se Bavor přesunul z Moravy do Čech.[9] Podle Bohumíra Lifky se však Bavorové přesunuli na Strakonicko již roku 1167, kdy byli pověřeni správou Prácheňska.[10] S tímto názorem ovšem nesouhlasil Martin Wihoda, podle kterého byl olomoucký komorník Bavor jediným Bavorem, který měl své statky na Moravě.[11] Podle Josefa Vítězslava Šimáka však pocházela Bavorova matka z rodu Hrabišiců.[12] Z pramenů je znám jediný syn, a to Bavor I. ze Strakonic. August Sedláček ztotožnil Bavora I. ze Strakonic s jeho otcem, olomouckým komorníkem Bavorem.[13]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SVOBODA, Miroslav. Páni ze Strakonic: vládci Prácheňska a dobrodinci johanitů. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 364 s. ISBN 978-80-7422-034-0. S. 19. [dále jen Páni ze Strakonic]. 
  2. ↑ KOTLÁROVÁ, Simona. Bavorové erbu střely. České Budějovice: Veduta, 2004. 237 s. ISBN 80-86829-04-9. S. 19. Dále jen [Bavorové]. 
  3. ↑ Páni ze Strakonic s. 21
  4. ↑ a b Bavorové s. 20
  5. ↑ Páni ze Strakonic s. 27-28
  6. ↑ Bavorové s. 20-21
  7. ↑ Páni ze Strakonic s. 34
  8. ↑ Páni ze Strakonic s. 32
  9. ↑ Bavorové s. 22-23
  10. ↑ LIFKA, Bohumír. Radomyšl: dějiny jihočeského městečka a jeho okolí. Radomyšl: Obecní úřad v Radomyšli, 1993. 299 s. S. 42–48. 
  11. ↑ WIHODA, Martin. Vladislav Jindřich. Brno: Matice moravská, 2007. 412 s. ISBN 978-80-86488-00-4. S. 136. 
  12. ↑ ŠIMÁK, Josef Vítězslav. Zpráva. Český časopis historický. 1933, roč. 39, čís. 1, s. 182–183. 
  13. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království českého XI.. Praha: Knihtiskárny Františka Šimáčka, 1897. 294 s. S. 130. 

Literatura

  • LIFKA, Bohumír. Radomyšl: dějiny jihočeského městečka a jeho okolí. Radomyšl: Obecní úřad v Radomyšli, 1993. 299 s. S. 42–48. 
  • KOTLÁROVÁ, Simona. Bavorové erbu střely. České Budějovice: Veduta, 2004. 237 s. ISBN 80-86829-04-9. S. 32. 
  • LUKEŠOVÁ, Petra. Strakonice ve struktuře johanitského řádu v 15. století. Brno, 2016. 290 s. Disertační práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Historický ústav. Vedoucí práce Libor Jan. s. 18. Dostupné online.
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království českého XI.. Praha: Knihtiskárny Františka Šimáčka, 1897. 294 s. S. 130. 
  • SOMER, Tomáš. Smil, z Boží milosti pán z Lichtenburka. Dějiny osobnosti, osobnost v dějinách. Olomouc, 2012. 258 s. Disertační práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra historie. Vedoucí práce David Papajík. s. 197–199. Dostupné online.
  • SVOBODA, Miroslav. Páni ze Strakonic: vládci Prácheňska a dobrodinci johanitů. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 364 s. ISBN 978-80-7422-034-0. S. 36. 
  • VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197–1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2. 
  • VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250–1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. 
  • WIHODA, Martin. Vladislav Jindřich. Brno: Matice moravská, 2007. 412 s. ISBN 978-80-86488-00-4. S. 136. 
  • ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha: Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1. 

Média použitá na této stránce

PecetknizeteBedricha.jpg
Bedřich (kníže)
PecetVladislavaJindricha.jpg
Vladislav Jindřich, český kníže