Bavorovská vrchovina
| Bavorovská vrchovina | |
|---|---|
| Nejvyšší bod | 701 m n. m. (Stráž) |
| Rozloha | 678 km² |
| Nadřazená jednotka | Šumavské podhůří |
| Sousední jednotky | Prachatická hornatina, Boubínská hornatina, Vimperská vrchovina, Svatoborská vrchovina, Nepomucká vrchovina, Horažďovická pahorkatina, Putimská pánev, Blatská pánev |
| Podřazené jednotky | Budětická vrchovina, Prácheňská pahorkatina, Volyňská vrchovina, Miloňovická pahorkatina, Husinecká vrchovina, Netonická vrchovina, Netolická pahorkatina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Horniny | rula, granodiorit, žula |
| Povodí | Vltava |
| Souřadnice | 49°9′33″ s. š., 14°0′28″ v. d. |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | IB-2F |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bavorovská vrchovina je geomorfologický podcelek v jihovýchodní části Šumavského podhůří. Rozprostírá se na ploše 678 km² a má průměrnou nadmořskou výšku 511 m.[1] Na západě sousedí s Boubínskou hornatinou, Vimperskou vrchovinou a Svatoborskou vrchovinou, na severu s Nepomuckou vrchovinou a Horažďovickou pahorkatinou, na východě s Putimskou a Blatskou pánví a na jihu s Prachatickou hornatinou. Má charakter plochého pohoří s erozně denudačním reliéfem.
Geologická stavba
Největší část Bavorovské vrchoviny budují ruly a migmatity jednotvárné série moldanubika. Do severozápadní části zasahuje rovněž pestrá série moldanubika a menší granodioritická tělesa středočeského plutonu. Na jihovýchodě se vyskytují menší žulová tělesa moldanubického plutonu.
Geomorfologické podcelky
Podhůří se člení na šest geomorfologických okrsků:
- Budětická vrchovina
- Prácheňská pahorkatina
- Volyňská vrchovina
- Miloňovická pahorkatina
- Husinecká vrchovina
- Netonická vrchovina
- Netolická pahorkatina
Nejvyšší vrcholy
Nejvyšší vrcholky tohoto geomorfologického podcelku přesahují 600 m:
- Stráž (701 m)[2]
- Velký Šibák (668 m)
- Helfenburk (668 m)
- Čepičná (671 m)
- Hrad (667 m)
- Betaň (651 m)
- Svobodná hora (640 m)
Vodstvo
Bavorovskou vrchovinou protékají řeka Otava, Blanice a Volyňka.
Související články
Reference
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987.
- ↑ Mapy ČÚZK
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“