Bazilika Dobrého Ježíše

Bazilika Dobrého Ježíše Basílica Bom Jesus
Kostel a rezidence jezuitů
Místo
Stát	Indie Indie
Obec	Velha Goa
Souřadnice	15°30′3,13″ s. š., 73°54′41,73″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická církev
Datum posvěcení	15. května 1605
Světitel	arcibiskup Aleixo de Menezes
Architektonický popis
Architekt	Julio Simão; Domingos Fernandes
Stavební sloh	baroko
Typ stavby	sálová stavba s transeptem
Výstavba	24. listopad 1594–1605
Specifikace
Délka	56 m
Šířka	17 m
Výška	18,5 m
Umístění oltáře	východ
Další informace
Oficiální web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bazilika Dobrého Ježíše (portugalsky Basílica Bom Jesus) je římskokatolický barokní chrám ve státě Velha Goa v Indii, proslulý hrobem jezuitského misionáře, svatého Františka Xaverského. Roku 1946 byl kostel povýšen na basilicu minor a roku 1986 prohlášen za Světové dědictví UNESCO. Každých 10 let se zde koná poutní slavnost s procesím.

Patří k nejvýznamnějším křesťanským chrámům v Indii a bývá počítám mezi sedm divů architektury portugalského původu; stavba je významným příkladem portugalského koloniálního baroka.

Bazilika je jedním z nejstarších křesťanských chrámů, nejen v Goa, ale i v celé Indii. Stavba sálového typu kostela byla zahájena 24. listopadu 1594 jménem portugalského guvernéra v Indii Cochina a guvernéra ostrova Hormuz, Jerónima de Mascarenhas. 15. května 1605 byl kostel dokončen a vysvětil jej arcibiskup Goa Aleixo de Menezes. Stavbu navrhl a vedl Julio Simão (1565–1641), hlavní architekt španělského krále Filipa II. pro indické kolonie, a jezuita Domingos Fernandes. Vedením kostela byli pověřeni jezuité až do doby než byli z Portugalska vyhnáni, později se opět do Goa vrátili. Kostel není stavebním typem baziliky, toto označení získal teprve jako symbolický titul papežským povýšením na basilicu minor v roce 1946.

Do chrámu se vstupuje třemi portály, fasáda hlavního průčelí je členěna římsami na tři patra. Sloupy jsou po patrech odstupněny podle klasického Vitruviova řádu na iónský, dórský a korintský. Průčelí zdobí kamenný reliéf jezuitského emblému IHS, nesený sochami andělů. Stavba je po stranách zpevněna mohutnými vnějšími opěráky.

Kostel měří přibližně 56 metrů na délku, je 17 metrů široký a 18,5 metrů vysoký. Byl postaven z červenohnědé místní horniny lateritu. Jde o halový kostel na půdorysu obdélníka s transeptem. Uprostřed kněžiště je klenba prolomená oculem do hranolové věže se zvony. Hlavní oltář je situován na východní straně, je zasazen do poměrně hlubokého výklenku s perspektivně řešeným kazetováním a kónickým záklenkem jako kukátkové jeviště divadla. Kostel má na koncích transeptu dvě výklenkové kaple, přiléhají k němu dvě sakristie.

• Hlavní oltář je asi 16,5 metru dlouhý a 9 metrů široký. Jeho monumentální architektura je nesena třemi páry tordovaných sloupů, ovinutými břečťanem. Sloupy a ostatní dekorace jsou tesané z čediče. Přestože je kostel zasvěcen Ježíši Kristovi, na hlavním oltáři má monumentální dřevořezbu stojícího svatého Františka Xaverského v liturgickém oděvu, jak vzývá Ježíše s pozdviženými pažemi a hlavou obrácenou vzhůru ke slunečnímu kotouči s Kristovým monogramem IHS. V době posvěcení kostela František ještě nesměl být titulárním světcem, svatořečil jej až papež Řehoř XV. 12. března 1622 v Římě.^[1] Pozoruhodným detailem přidruženého kultu je kopie sošky Pražského Jezulátka na soklu predely.
• Oltář svatého Antonína Paduánského je pod kůrem.
• Kazatelna je umístěna neobvykle na jižní straně lodi; na baldachýnu: má dřevořezbu Ježíše, na poprsni medailony čtyř evangelistů s jejich symboly (andělem, okřídleným lvem, býkem a orlem), polopostavami čtyř církevních učitelů a okřídlené hlavičky andělů.
• Kenotaf Jerónima Mascarenhase, dobrodince a štědrého dárce kostela stojí ve středu chrámové lodi na severní stěně.

Hlavní význam má kostel jako poutní místo svatého Františka Xaverského, který je spolu se svatým Ignácem z Loyoly považován za zakladatele Tovaryšstva Ježíšova a průkopníka asijských misií. František Xaverský zemřel 3. prosince 1552 na malárii na ostrově Sancian cestou do Číny. Již po dvou letech, roku 1554 byly jeho ostatky, další relikvie a oděvy přeneseny do Goa. Mauzoleum vytvořil florentský sochař Giovanni Battista Foggini v 1. polovině 17. století, uprostřed je stříbrný reliéf se scénou evangelizace svatého Františka mezi Indy a Japonci. V nástavci mauzolea stojí sarkofág, obložený stříbrnými tepanými reliéfy a posázený drahokamy, uprostřed je tepaný erb objednavatele. Šesti okénky lze vidět Xaveriovo ležící tělo. Jeho ostatky jsou oděné v autentické červené kasuli a pietně překryté průsvitným mušelínem. Sarkofág daroval toskánský velkovévoda Cosimo III. Medicejský.^[2]

Každých deset let se sarkofág otevírá, ostatky se vyjmou a přenesou do otevřené zasklené schrány (rovněž barokního původu), v níž se uctívají o pouti v procesí. Naposledy se tak stalo roku 2014.

V roce 1986 UNESCO zařadilo kostel do souboru „Kláštery a kostely Goa“ na seznam světového dědictví UNESCO. Je registrován pod číslem 11435 v portugalské památkové databázi, která zahrnuje i památky z bývalých portugalských kolonií.^[3]

• 
  Severní fasáda
• 
  Západní průčelí kostela
• 
  Interiér s hlavním oltářem
• 
  Dvůr baziliky
• 
  Kasule sv. Františka
• 
  Fotografie relikvií

• LCI 6 = Lexikon der christlichen Ikonographie, Ikonographie der heiligen, Wolfgang Braunfels (ed.), Band 6, Herder: Freiburg-Basel-Rom-Wien 1994, s. 324–326
• Vita sancti Francisci Xaverii e Societate Jesu, Indiarum apostoli ac Thaumaturgi descripta... Pragae 1667 (latinsky), dostupné online

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bazilika Dobrého Ježíše na Wikimedia Commons