Bazilika Santa Prassede

Bazilika Santa Prassede
	Santa Prassede, interiér
Místo
Stát	Itálie
Souřadnice	41°53′46″ s. š., 12°29′55″ v. d.
Základní informace
Církev	katolicismus
Zasvěcení	Svatá Praxeda
Architektonický popis
Stavební sloh	raně křesťanská architektura
Výstavba	9. století a 780
Specifikace
Délka	45 m
Šířka	30 m
Další informace
Adresa	via di Santa Prassede, 9/A - Roma, Řím, Itálie
Oficiální web	Oficiální web
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bazilika Santa Prassede či svaté Praxedy je titulární kostel (basilica minor) v Římě na Esquilinu, ve čvrti Monti, jižně od baziliky S. Maria Maggiore. Kostel se proslavil raně středověkými mozaikami.

Historie

Kostel dal postavit po roce 780 papež Hadrián I. na základech starší stavby z 5. století a dal sem přenést ostatky svatých Praxedy a Pudentiany, popravených kolem roku 165. Podle legendy to byly dcery sv. Pudense, prvního Římana, jehož svatý Petr obrátil na křesťanství. Kolem roku 822 dal papež Paschal I. kostel rozšířit a vyzdobit. V přilehlém klášteře, který spravovali řečtí mniši, žili za svých pobytů v Římě také sv. Cyril a Metoděj. Mezi tituláři kostela byl také svatý Karel Boromejský (1630-1686).

Popis

Do kostela se vstupuje od jihu (1) předsíní a (2) atriem. Je to trojlodní bazilika o rozměrech 45x30 m s půlkruhovou apsidou a renesančním dřevěným kazetovým stropem. Z bočních lodí se vstupuje do 10 kaplí. Mezilodní arkády tvoří osm dvojic žulových sloupů a 6 pilířů. Podlaha v lodi a v kaplích je převážně středověká, mramorová s porfyrovými terči, dílo školy Cosmati.

(10) Apsidaː mozaika v konše zobrazuje žehnajícího Krista Spasitele se šesti světci, objednal ji papež Paschalis I., vyobrazený jako donátor s modelem kostela v rukou. Na vítězném oblouku je Kristus ve slávě mezi dvěma archanděly, k němu se obracejí dvě řady světců a světic s milodary v rukou. Mozaiky jsou spojením byzantského slohu a tzv. Karolinské renesance, programu obnovy starokřesťanské zbožnosti a kultury.

Fresky na stěnách hlavní lodi tvoří dva cyklyː pašijový z let 1594-1596 a monchromní fresky ze života sv. Josefa Egyptského; na pilířích je dvanáct postav apoštolů.

(18) Kaple sv. Zena, zbudovaná a vyzdobená papežem Paschalem I. a jeho matkou Teodorou, s mozaikami na 4 stěnách i na klenběː Kristus mezi 12 apoštoly, sv. Petr a Pavel, sv. Jan, Ondřej a Jakub; sv. Anežka Římská, Praxeda a Pudentiana s milodary v rukou; Beránek Boží a pod ním matka Theodora (s čtvercovou svazozáří) se sv. Praxedou, Pannou Marií a Pudentianou. Uctívá se zde relikvie části sloupu (63 cm dlouhá, o průměru 40 cm), u něhož měl být bičován Ježíš Kristus; přivezl ji roku 1223 z Jeruzaléma kardinál Giovanni Colonna. ^[1]

Hroby a náhrobky

Rytíř Giovanni Carbone (14. století), náhrobní deska s reliéfní figurou rytíře ve zbroji
Pražský arcibiskup Jan z Jenštejna († 1400), patriarcha alexandrijský, rytá náhrobní deska
(16) Kardinál Alain Coetivy (1418-1484), biskup v Avignonu; renesanční tumba s figurou kardinála a portréty jeho rodičů v medailonech
Biskup Giovanni Battista Santone († 1592), náhrobní deska s portrétní bustou, Gianlorenzo Bernini