Beatrice Bresková

Beatrice Bresková
Rodné jménoBeatrix Blažena Maria Dřevikovská
Narození20. listopadu 1883
Praha-Malá Strana
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. června 1960 (ve věku 76 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníbásnířka a překladatelka
Národnostčeská
Manžel(ka)Alfons Breska
RodičeAlžběta Dřevikovská
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Beatrice Bresková-Mařáková[1] (20. listopadu 1883 Praha-Malá Strana[2] – 17. června 1960 Praha) byla česká básnířka a překladatelka z francouzštiny a němčiny.

Životopis

Beatrice měla jen matku: Alžbětu Annu Františku Dřevikovskou vychovatelku, narozenou 20. srpna 1858 v Prostějově. Beatrici 1. února 1908 adoptovali její kmotři, manželé Gustav Mařák a Terezie Mařáková-Dřevikovská.[2] Manželem Beatrice byl Alfons Breska, český básník a překladatel za něhož se 30. května 1911 provdala.[3]

Beatrice otiskovala časopisecky básně a překládala z francouzštiny a němčiny. V roce 1921, na výročí dne narození Julia Zeyera 26. dubna 1841, vybral Fond Julia Zeyera při České akademii věd a umění v soutěži dvě nejlepší sbírky k vydání, a to básně A. M. Píši Dnem i nocí a básně Beatrice Breskové Opojené srdce.

Dílo

Básně

Dolce ukázka

Diskrétní večer krajem táh’, subtilní štěstí s sebou nes’, jemně a tiše, jako v snách, v azury tůní měsíc kles’. —

Tvé kroky zněly v dáli kdes.

Kosatce žluté v bledý stín dýchaly vůní něhu svou, od modrých tůní hudba třtin plakala nocí hvězdnatou. —

Tvé kroky spěly vonnou tmou.

Překlady

  • Jak já to vidím – Petr Altenberg. Praha: Jan Otto, 1910
  • Ti poslední – Rainer Rilke; in: 1000 nejkrásnějších novel č. 9. Praha: Josef Richard Vilímek, 1911
  • Pohádka 672. noci – Hugo von Hofmannsthal; in: 1000 nejkrásnějších novel č. 12. Praha: J. R. Vilímek, 1911
  • Harmonie – Eduard von Keyserling; in: 1000 nejkrásnějších novel č. 49. Praha: J. R. Vilímek, 1912
  • Bloud – Johannes Schlaf; in: 1000 nejkrásnějších novel č. 98. Praha: J. R. Vilímek, 1912
  • Dumala: román: rozmanitá srdce – E. v. Keyserling. Praha: J. R. Vilímek, 1920
  • Anýzové jablíčko, čili příběh chromé dívky – Francis Jammes, Praha: Máj, 1920
  • Srdéčko: román – Jean Violis: Praha: Máj, 1920
  • Hledání absolutna – Honoré de Balzac. Praha: Máj, 1921
  • Genitrix – Francois Mauriac. Praha: Oldřich Petr, 1927?

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 47. 
  2. ↑ a b Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-10-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-10-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ Zapomenutí – Quodlibet2 – Martin Reiner. www.martinreiner.cz [online]. [cit. 2020-04-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ BRESKOVÁ, Beatrice. Vlčí máky. Zvon. Týdeník beletristický a literární. Praha: Fr. S. Procházka, 1921, roč. XXI. Dostupné online. 
  6. ↑ LANTOVÁ, Ludmila. Lexikon české literatury. Praha: Academia, 1985. 900 s. S. 300. 

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“