Beatrice d'Este
| Beatrix Estenská | |
|---|---|
 | |
| Narození | 29. června 1475 Ferrara |
| Úmrtí | 3. ledna 1497 (ve věku 21 let) Milán |
| Pohřbena | kostel sv. Marie Milostiplné |
| Potomci | Herkules Maxmilián Sforza a František II. Maria Sforza |
| Rod | Estenští |
| Otec | Herkules I. Estenský a Ferdinand I. Neapolský |
| Matka | Eleonora Aragonská a Johana Neapolská |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Beatrice d'Este (29. června 1475 – 3. ledna 1497) byla vévodkyně z Bari a z Milána z rodu Estenských a mecenáška umění.
Beatrice byla druhou dcerou vévody Herkula I. z Ferrary, Modeny a Reggia a Eleonory Aragonské. Mezi jejími sourozenci byli Isabella d'Este (1474–1539), Alfonso I. d'Este (1476–1534) a Ippolito I. d'Este (1479–1520). Vdala se jako patnáctiletá 18. ledna 1491 za čtyřicetiletého Lodovica Sforzu řečeného il Moro (1451–1508), pozdějšího (od roku 1494) milánského vévodu. V roli vévodkyně z Milána se pak stala patronkou Donata Bramanta, Ludovica Ariosta a především Leonarda da Vinciho. Také do Milána zvala umělce ze své rodné Ferrary. Během šesti let svého manželství prosadila také rozšíření milánského hradu (Castello Sforzesco) a kartuziánského kláštera v Pavii.
Byla matkou
- Herkules Maxmilián Sforza (25. ledna 1493 – 4. června 1530), milánský vévoda v letech 1512–1515, svobodný a bezdětný
- František II. Maria Sforza (4. února 1495 – 24. října 1535), milánský vévoda v letech 1521–1535, ⚭ 1533 princezna Kristina Dánská (1521–1590)
Beatrice zemřela ve věku 21 let při porodu třetího dítěte, mrtvě narozeného syna. Byla pohřbena v chóru kostela Santa Maria delle Grazie v Miláně. Po její smrti Lodovico il Moro pověřil sochaře Cristofora Solariho (kolem 1460–1527), aby vytvořil monumentální hrobku pro něho a Beatrici. Ta však byla dokončena jen zčásti a vzhledem k tomu, že Lodovico zemřel v zajetí ve Francii a Beatrice je pohřbena v Miláně, byla dokončená část hrobky, zobrazení ležících manželů, přenesena do kartuziánského kláštera v Pavii a nyní je umístěna v transeptu kostela.[1]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beatrice d’Este (Sforza) na německé Wikipedii.
- ↑ Monumento funebre di Ludovico il Moro e Beatrice d'Este Archivováno 20. 4. 2021 na Wayback Machine., navštíveno 21. 9. 2020
Literatura
- Julia Cartwright: Beatrice d’Este, Duchess of Milan, 1475–1497. A study of the Renaissance. AMS Press, New York 1973 (přetisk vydání Londýn 1905).
- Karen Essex: Da Vinci und die Principessa. Historischer Roman. Köln: Bastei Lübbe 2010.
- Antonius Lux (Hrsg.): Große Frauen der Weltgeschichte. Tausend Biographien in Wort und Bild. Sebastian Lux Verlag, München 1963, S. 158
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Beatrix Estenská na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Miniatura di Beatrice d'Este, opera di Giovanni Pietro Birago, contenuta nel diploma di donazione del 28 gennaio 1494, oggi conservato alla British Library di Londra, col quale il marito la infeudava di numerose terre. Contorni ritagliati digitalmente per favorire l'utilizzo come immagine principale della voce.
Firma di Beatrice d'Este in una lettera del 16 Aprile 1493
Autor: Ugo franchini, Licence: CC BY-SA 3.0
Cristoforo Solari, cenotafio di Ludovico il Moro e Beatrice d'Este, 1497, Certosa di Pavia.