Beatrix Provensálská

Beatrix Provensálská
sicilská královna a hraběnka provensálská
Portrét
Narození1231/1233/1234
Úmrtí23. září 1267
Nocera Inferiore
PohřbenakostelAix-en-Provence
ManželKarel I. z Anjou
PotomciLudvík
Blanka Sicilská
Beatrix Sicilská
Karel II. Neapolský
Filip Sicilský
Robert
Alžběta z Anjou
DynastieBarcelonská dynastie
OtecRamon Berenguer V. Provensálský
MatkaBeatrix Savojská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beatrix Provensálská (cca 122923. září 1267, Nocera Inferiore) byla od roku 1245 vládnoucí hraběnka z Provensálska a z Forcalquier, stejně jako po sňatku s Karlem I. Neapolským hraběnka z Anjou a z Maine, sicilská a neapolská královna.

Byla čtvrtou a poslední dcerou Ramon Berenguer IV., hraběte z Provensálska a z Forcalquier[1] a jeho manželky Beatrix, dcery hraběte Tomáše I. Savojského[2] a Markéty Ženevské.[3]

Jako dědička provensálského hrabství byla velmi žádanou partií a svému muži Karlovi z Anjou byla oporou při vojenském tažení na Apeninský poloostrov.

Život

Socha Beatrix Provensálské (Muzeum historie v Marseille)

Beatrix se narodila jako nejmladší dcera provensálského hraběte Ramona Berenguera V. a Beatrix Savojské. Tři starší dcery Markéta, Eleonora a Sancha byly provdány za krále okolních zemí. Vážně nemocný Ramon Berengar chtěl odkázáním majetku do rukou Beatrix předejít tomu, aby obě hrabství získala francouzská koruna a rozšířila tak území pod svým vlivem.[4]

Moje milovaná dcero, jsi mi dražší než tvoje sestry. Je mi známo, že z vůle našeho Pána se všechny mé dcery, kromě tebe, provdaly za vysoce urozené muže a povýšily v očích celého křesťanstva. Tobě tedy prostřednictvím své závěti přenechávám celé své panství, peníze, hrady a veškerý další majetek, neboť tvoje sestry nepotřebují, aby byl rozdělen a každá obdržela poměrnou část.
— Ramon Berengar Provensálský (kronika Matěje Pařížského)[5]

Beatrix tedy byla ustanovena jedinou dědičkou otcova majetku, čímž se stala velice žádanou partií. Správou majetku byla pověřena hraběnka Beatrix Savojská a správce Romeo de Villeneuve.

O sňatku s Beatrix uvažoval i Raimond VII. z Toulouse a Jakub I. Aragonský, ale po smrti hraběte Ramona Berengara v srpnu 1245 se na žádost hraběcí vdovy do celé věci vložil na samotný papež Inocenc IV. Potřeboval francouzskou podporu v boji proti exkomunikovanému Fridrichovi Štaufskému, který chtěl také získat Beatrix pro svého syna. V prosinci 1245 bylo v Cluny vedeno tajné jednání o osudu provensálského hrabství. Setkání se zúčastnila francouzská královna vdova Blanka Kastilská, Markéta (Beatričina sestra), Ludvík IX. s mladším bratrem Karlem, Inocenc IV. a savojští bratři Bonifác a Filip, strýčkové budoucí nevěsty. Francouzský král slíbil papeži podporu při snaze o sesazení Fridricha z trůnu a Savojským, že Provence nepřejde prostřednictvím Karla z Anjou na francouzskou korunu, ale podědí jej potomci Karla a Beatrix.[6] Po skončení jednání se vydal Karel z Anjou s vojenským doprovodem na jih za svou vytouženou dědičkou.[pozn. 1]

31. ledna 1246 se Beatrix v Aix-en-Provence provdala za Karla z Anjou. Karel získal celé území provensálského hrabství, ale zdaleka ne všechna důležitá města se smířila s novým vládcem jiné než aragonské krve. Středomořská města byla zvyklá na jiné pojetí vlády. Bylo zde rozšířeno římské právo a významné postavení městských komun, což vedlo k častým rebeliím ze strany poddaných. Karel z Anjou nebyl mezi poddanými oblíben a dlouhé roky vedl spory o majetek se svou tchyní Beatrix Savojskou.

Křížová výprava

Související informace naleznete také v článku Sedmá křížová výprava.
Vylodění křižáku u Damietty (1249) na dobové iluminaci

Král Ludvík IX. byl roku 1244 vážně nemocný a po své téměř zázračné úzdravě se rozhodl přijmout znamení kříže a vydat se na křížovou výpravu.[7] Novopečený provensálský hrabě Karel se po boku svých starších bratrů Ludvíka IX. a Roberta tažení roku 1248 zúčastnil a doprovázela jej i těhotná manželka Beatrix.[8]

...když se on opásal křížem, přihlásili se ke křížové výpravě i Robert, hrabě z Artois, hrabě z Poitiers, Karel, hrabě z Anjou, pozdější král sicilský, všichni tři královi bratři.
— Jean de Joinville[9]

Vojsko křížové výpravy vyplouvalo 25. srpna do Egypta z přístavů Marseille a Aigues-Mortes. V září 1248 doplula výprava na Kypr a právě tam porodila Beatrix svého prvorozeného syna Ludvíka.

Vězte, že hraběnka z Anjou porodila na Kypru velice světlého a dobře stavěného syna, jehož nechce předat chůvě a zanechat ho v její péči.
— Robert z Artois (matce Blance Kastilské)[10]

Z Kypru vypluli v květnu 1249 a na počátku června přistáli u Damietty. Ludvíkovo vojsko rozprášilo egyptskou obranu, která čekala na pobřeží, a bez boje byl obsazen přístav. Král majíc na paměti neúspěch páté křížové výpravy, v jejíž stopách šel, se rozhodl zůstat přes léto v dobytém městě. Vojsko tak nebylo při pochodu na jih překvapeno nilskými záplavami. V téže době bylo v Damiettě založeno latinské arcibiskupství. Vojsko odjelo z Damietty po příjezdu Alfonse z Poitiers v listopadu 1249 a ve městě zůstala těhotná královna Markéta s opět těhotnou Beatrix. U města al-Mansúra svedl francouzský král vítěznou bitvu s egyptskými mamlúky, ale utrpěl těžké ztráty a město samotné nedobyl. V boji zemřel Robert z Artois a v křižáckém táboře se začala šířit epidemie, pravděpodobně vlivem sucha a zkažené vody plné mrtvých těl. [11]Nemocný král i zubožené vojsko bylo při cestě zpět do Damietty Egypťany obklíčeno a zajato. Město zatím před muslimským protiútokem uhájila malá posádka pod velením královny Markéty Provensálské. Ludvík a jeho bratři byli nakonec výměnou za město a výkupné propuštěni. Manželské dvojice se shledaly v Akkonu, Ludvík byl po nemoci zubožený, Karel a Alfons zdraví a na rozdíl od krále netrpěli výčitkami svědomí. Dokonce ke králově nelibosti hráli v kostky. Z Akkonu oba mladíci i se ženami odjeli zpět do Francie.

Roku 1251 se vrátili mladí manželé ze Svaté země a roku 1257 uzavřel Karel z Anjou konečně dohodu se svou tchyní, která se za finanční odškodnění vzdala nároků na provensálské državy a vyplatil hrady, na které si dělala nárok švagrová Eleonora s manželem, anglickým králem Jindřichem III. Hraběcí pár zastával poliltiku tvrdé ruky, neustále zvyšoval daně a uložil povinnou vojenskou službu. Roku 1263 nechal Karel popravit dvanáct občanů odbojného města Marseille.

Italské dobrodružství

Beatrix s Karlem na královském trůně (Bible rodu Anjou)

Roku 1263 nabídl papež Urban IV. Karlovi z Anjou sicilskou korunu. Ludvík IX. bratra v rozhodnutí diplomaticky podpořil, ale nepůjčil mu ani peníze, ani vojáky. Beatrix vzala nastalou situaci do svých rukou.

A tato dáma..., když se doslechla o zvolení hraběte Karla, svého chotě, z vyhlídky, že by se mohla stát královnou, zastavila veškeré svoje šperky a povolala všechny svobodné muže do zbraně, aby stanuli pod její korouhví a učinili jí panovnicí...
— Giovanni Villani[12]

Roku 1265 Karel vyplul z Marseille, přežil bouři a podařilo se mu dosáhnout Říma, kde čekal, podporován Římany, na svou armádu. Vojáky na cestě přes podzimní Alpy doprovázela samotná Beatrix.

6. ledna 1266 byli manželé korunováni v Katedrále svatého Petra. Karel se vydal za Manfrédem a 26. února zvítězil nad jeho vojskem v bitvě u Beneventa. Protivník v bitvě zahynul, jako exkomunikovaný církví svatou byl pohřben u úpatí mostu v Beneventu a královna Helena na útěku padla do Karlových rukou. Karel zajatkyni odebral všechny děti, zavřel ji na hradě v Noceře a syny v Castel del Monte.[pozn. 2] Beatrix přijela za vítězným manželem do Beneventa a pak se přemístili do Neapole, kde se oficiálně ujali správy své nové země. V lednu 1267 se Karel vrhl do války v Toskánsku.

Dalším uchazečem o sicilskou korunu byl mladičký Konradin, syn římského krále Konráda IV., který se 23. srpna 1268 s Karlem sešel v bitvě u Tagliocozzo. Teprve šestnáctiletý Konradin díky léčce protivníka bitvu prohrál a společně s Fridrichem Bádenským byl Karlem na podzim v Neapoli popraven. Štaufové osobou Konradina vymřeli po meči.

Beatrix si sicilského trůnu dlouho neužila, zemřela v dusném létě 1268 ve věku 35 let. Zanechala po sobě pět dětí a byla pohřbena po otcově boku v kostele v Aix-en-Provence.[pozn. 3]Karel se o rok později znovu oženil a sicilskou královnou se stala Markéta Burgundská.

Vývod z předků

Odkazy

Poznámky

  1. Nutno podotknout, že Beatrix byla stejně jako její starší sestry proslulá svou krásou a vzdělaností.
  2. Helena po pěti letech zajetí zemřela a tři Manfrédovi synové byli drženi několik desítek let v okovech. Roku 1299 byli přesunuti na hrad Castel dell'Ovo.[13]
  3. Její náhrobek byl zničen, dochovala se hlava, v současnosti uložená v depozitáři Museé Granet v Aix-en-Provence.[14] Společně s otcem je Beatrix na novodobé vitráži v apsidě pod žehnajícím Bohem Otcem.

Reference

  1. dMGH | Band | Scriptores [Geschichtsschreiber] | Scriptores (in Folio) (SS) | 23: [Chronica aevi Suevici] | Addenda et corrigenda. web.archive.org [online]. 2017-11-15 [cit. 2023-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-11-15. 
  2. WURSTEMBERGER, Ludwig. Peter der Zweite, Graf von Savoyen, Markgraf in Italien, sein Haus und seine Lande. Ein Charakterbild des dreizehnten Jahrhunderts, Diplomatisch bearbeitet mit einem Urkundenbuche von L. Wurstemberger. [s.l.]: Stämpflische 616 s. Dostupné online. (latinsky) Google-Books-ID: c4tB9YOlLhMC. 
  3. dMGH | Band | Scriptores [Geschichtsschreiber] | Scriptores (in Folio) (SS) | 23: [Chronica aevi Suevici] | Tab. 3. web.archive.org [online]. 2014-11-10 [cit. 2023-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-10. 
  4. GOLDSTONE, Nancy. Čtyři královny : nejmocnější ženy Evropy 13. století. Frýdek-Místek: Alpress, 2008. 396 s. ISBN 978-80-7362-540-5. S. 137. Dále jen Čtyři královny. 
  5. Čtyři královny, s. 138.
  6. Čtyři královny, s. 145.
  7. HROCHOVÁ, Věra. Křížové výpravy ve světle soudobých kronik. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. 14-409-82. S. 213. 
  8. Čtyři královny, s. 159.
  9. Staré francouzské kroniky. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1962. S. 122. 
  10. Čtyři královny, s. 165.
  11. DE JOINVILLE, Jean. Paměti křižákovy. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965. S. 83. 
  12. Čtyři královny, s. 329.
  13. KOVÁČ, Peter. Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.. Praha: Petr Kováč - Ars Auro Prior, 2010. ISBN 978-80-904298-2-6. S. 222–223. Dále jen Úsvit renesance. 
  14. La tête de Béatrice de Provence au musée Granet

Literatura

  • GOLDSTONE, Nancy. Čtyři královny : nejmocnější ženy Evropy 13. století. Frýdek-Místek: Alpress, 2007. 396 s. ISBN 978-80-7362-540-5. 
  • RUNCIMAN, Steven. The Sicilian vespers. Cambridge: Cambridge University press, 1958. 356 s. Dostupné online. ISBN 0521286522. (anglicky) 

Externí odkazy

Předchůdce:
Ramon Berenguer V.
Znak z doby nástupuProvensálská hraběnka
12451267
Znak z doby konce vládyNástupce:
Karel II. z Anjou
Sicilská královna
Předchůdce:
Helena Angelina Dukaina
12661267
Beatrix Provensálská
Nástupce:
Markéta Burgundská

Média použitá na této stránce

Aragon arms.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
BeatrixProv.jpg
Beatrice of Provence
Statue de Béatrice de Provence..jpg
Autor: Robert Valette, Licence: CC BY-SA 3.0
Statue de Béatrice de Provence épouse de Charles Ier d'Anjou (frère du roi de France Saint Louis). Femme couronnée couverte d'un manteau et vétue d'un surcot serré par une ceinture et fermé par une broche. XIIIe siècle. Provient d'une église de Marseille.Musée d'histoire de Marseille au centre bourse.
Beatrix karel.jpg
Beatrix Provensálská a Karel I. z Anjou
Kriz7 damiette.jpg
Vylodění u Damietty (1249)