Bechyňská pahorkatina
| Bechyňská pahorkatina | |
|---|---|
| Nejvyšší bod | 538,8 m n. m. (V široké) |
| Rozloha | 298,78 km² |
| Nadřazená jednotka | Písecká pahorkatina |
| Podřazené jednotky | Sepekovská pahorkatina Bernartická pahorkatina |
| Stát |  Česko |
| Povodí | Vltava |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bechyňská pahorkatina je geologický útvar a geomorfologický okrsek, který náleží do geomorfologického podcelku Písecká pahorkatina, geomorfologického celku Táborská pahorkatina.[1] Členitý reliéf pahorkatiny o rozloze 298,78 km² byl vytvořen erozí a denudací a porušený zlomy ve směru sever-jih. Podloží Bechyňské pahorkatiny tvoří moldanubické pararuly, perlové ruly, migmatity, ortoruly a lokality miocenních písků a jílů.[2][3] V migmatitech jsou četné vložky kvarcitů, amfibolitů, skarnu.[4]
Vody jsou odváděny Lužnicí a Vltavou a jejich přítoky. Do pahorkatiny zasahuje vodní nádrž Orlík.
Pahorkatina má borové a smrkové porosty s dubem, je středně zalesněná. Na území se nachází přírodní památka Smutný, Černýšovické jalovce, Židova strouha a Kukle.[4]
Členění na podokrsky
Jejími geomorfologickými podokrsky jsou[1]:
- Sepekovská pahorkatina s nejvyšším bodem Lomy (517,9 m n. m.),
- Bernartická pahorkatina s nejvyšším bodem Chlum (509,7 m n. m.),
- Rastorská pahorkatina s nejvyšším bodem V široké (538,7 m n. m.),
- Stádlecká pahorkatina s nejvyšším bodem Skalice (484,6 m n. m.).
- Hodonická pahorkatina s nejvyšším bodem 480 m n. m.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Táborská pahorkatina [online]. [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ Všemyslice | Charakteristika zájmového území. www.edpp.cz [online]. [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ SOCHOR, Ladislav. Analýza vyprojektovaných a realizovaných společných zařízení v pozemkových úpravách [online]. České Budějovice: 2011 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ a b DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, et al. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: AOPK ČR, 2006. 580 s. Dostupné online. ISBN 80-86064-99-9, ISBN 978-80-86064-99-4. OCLC 320480762 S. 64–65.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“