Bechyňský potok
| Bechyňský potok | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 20,8 km |
| Plocha povodí | 123,1 km² |
| Průměrný průtok | 0,67 m³/s |
| Světadíl | Evropa |
| Hydrologické pořadí | 1-07-04-002 |
| Pramen | |
| severovýchodně od Sudoměřic u Bechyně 49°18′45,09″ s. š., 14°36′23,75″ v. d. 488 m n. m. | |
| Ústí | |
| do Lužnice ve Veselí nad Lužnicí 49°11′43,81″ s. š., 14°42′14,27″ v. d. 417,5 m n. m. | |
| Protéká | |
 Česko (Jihočeský kraj - Vlastiboř,Veselí nad Lužnicí) | |
| Úmoří, povodí | |
| Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Lužnice | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bechyňský potok je levostranný přítok řeky Lužnice. Délka jeho toku je 20,8 km. Plocha povodí měří 123,1 km², průměrná nadmořská výška toku je 443 m.
Průběh toku
Potok pramení uprostřed polí mezi vesnicemi Všechlapy, Dudov a Třebelice v místě zvaném žluté hory asi 5 km severovýchodně od obce Sudoměřice u Bechyně – 4 km západně od obce Želeč v prostoru nad Vyhnanickými rybníky (Velký Vyhnanický, Panianin rybník). Dále míří na jih a napájí Starý hlavatecký rybník, Nový hlavatecký rybník a Rytířský rybník na severovýchodním okraji rozlehlé Černické obory. Na břehu Nového rybníka se pak nachází přírodní památka Kutiny. Dál míří k jihovýchodu kolem vesnice Svinky, protéká známou blatskou Vlastiboří, přebírá vodu z okolních menších rybníků, teče pod vsí Záluží Veseckým lesem, východně od Borkovických blat. Před Veselím nad Lužnicí ( jihozápadně od Žíšova) na 3,1 říčním kilometru přijímá Bechyňský potok zprava vodu z dlouhé Blatské stoky, která protéká Mažickými a Borkovickými blaty (Mažice, Borkovice), velkou a hlavní regionální drenážní oblastí. Níže po proudu ústí zprava do Bechyňského potoka od jihu přitékající Domavelská stoka.
Ve Veselí nad Lužnicí – na severním okraji (u přemostění silnice E55 – obchvatu) se vlévá Bechyňský potok zleva do Lužnice.
Odkazy
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bechyňský potok na Wikimedia Commons - Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR Archivováno 5. 10. 2013 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“