Becklespinax

Jak číst taxoboxBecklespinax
Stratigrafický výskyt: Spodní křída, asi před 140 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Obratle, patřící rodu Becklespinax
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Reptilia)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
Podřádteropodi (Theropoda)
InfrařádCarnosauria
RodBecklespinax
Olshevsky, 1991
Binomické jméno
Becklespinax altispinax
Paul, 1988
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Becklespinax („Becklesova páteř“) byl rod velkého teropodního dinosaura, žijícího v období nejstarší spodní křídy (asi před 140 miliony let) na území dnešní Velké Británie (Sussex). Zkameněliny tohoto dravého dinosaura v podobě tří obratlů s vysokými trny objevil sběratel zkamenělin a amatérský paleontolog Samuel Beckles v roce 1884 (odtud rodové jméno).[1]

Taxonomie

Zařazení tohoto teropoda je problematické. Fosilní obratle byly původně spojeny se zuby jakéhosi dalšího teropoda a pojmenovány Altispinax dunkeri (nadčeleď Megalosauroidea). Později se ukázalo, že jde o omyl a v roce 1988 popsal Gregory S. Paul obratle jako pocházející z nového druhu akrokantosaura, A. altispinax. V roce 1991 pak George Olshevsky přisoudil teropodovi nové rodové jméno, Becklespinax. Jako B. altispinax (typový a jediný známý druh) je znám dodnes.

Velikost

Rozměry tohoto dinosaura můžeme pouze hrubě odhadovat, a to z důvodu skrovného fosilního materiálu. Dospělá délka tohoto teropoda zřejmě přesáhla 8 metrů[2] a hmotnost mohla činit asi 1,5 až 2 tuny. Zajímavé je, že obratlové trny byly velmi vysoké a vykazují také patologie. Tyto útvary inspirovaly "hrb", zobrazovaný na hřbetě starých rekonstrukcí megalosaura (který byl s beklespinaxem dříve zaměňován).

Reference

  1. ↑ https://dinosaurusblog.com/2013/01/25/becklespinax-altispinax/
  2. ↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.

Literatura

  • Molnar, R. E. (2001). Theropod paleopathology: a literature survey: In: Mesozoic Vertebrate Life, edited by Tanke, D. H., and Carpenter, K., Indiana University Press, p. 337–363.
  • Holtz, T. R.; Molnar, R. E.; Currie, P. J. (2004). "Basal Tetanurae". In Weishampel, D. B.; Dodson, P.; Osmolska, H. The Dinosauria (2nd. ed.). Berkeley: University of California Press. pp. 71–110.
  • Naish, Darren; Martill, David M. (2007). "Dinosaurs of Great Britain and the role of the Geological Society of London in their discovery: basal Dinosauria and Saurischia". Journal of the Geological Society 164: 493–510. doi:10.1144/0016-76492006-032.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Becklespinax.jpg

Becklespinax altispinax holotype BMNH R1828 (originally assigned to Megalosaurus bucklandii). Owen's description follows:

Three anterior dorsal vertebræ : p, parapophysis, or lower transverse process: t, accessory tubercle contributing some attachment to the head of the rib : d, diapophyses, or upper transverse process, fractured, which gave attachment to the tubercle of the rib: b, oblique buttress extending from the parapophysis to the diapophysis, and contributing to the support of the neural platform : z, the prozygapophysis, z', the zygapophysis, forming the ends of the neural platform and articulating the neural arches of the vertebræ with each other, ns, the neural spine of the foremost of these vertebras, ns', the neural spine of the second vertebra; it expands at its extremity, overhangs the anterior shorter spine, and developes a strong bony plate from its back part which fixes it to n", the similarly developed and modified spine of the third vertebra.

The extraordinary size and strength of the spines of these anterior dorsal vertebræ, indicate the great force with which the head and jaws of the Megalosaurus must have been used.

From the Wealden, near Battle. In the Museum of Samuel H. Beckles, Esq., F.G.S.