Bedřich Fučík

Bedřich Fučík
NarozeníČáslavice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. července 1984
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povoláníspisovatel, překladatel, kritik a editor
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm III. třída, in memoriam (1991)
Manžel(ka)Jitka Fučíková
DětiKristýna Fučíková dcera
Příbuzní
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Náhrobek Bedřicha Fučíka, jeho manželky Jitky a syna Jana na vyšehradském hřbitově

Bedřich Fučík užívající v období normalizace pro svoje překlady pseudonymy Václav Horák nebo Bedřich Dvořák, (4. ledna 1900 Čáslavice2. července 1984 Praha) byl český literární kritik, historik, editor a překladatel, manžel překladatelky Jitky Fučíkové. Patří mezi katolicky orientované literární kritiky.[1]

Vzdělání a kariéra

Bedřich Fučík maturoval roku 1920 na gymnáziu v Třebíči, poté studoval srovnávací literaturu na Filozofické fakultě UK, kde v roce 1927 získal doktorát. Poté byl až do r. 1931 redaktorem literárního měsíčníku Tvar.

Roku 1928 byl tajemníkem a od 1929 ředitelem nakladatelství Melantrich, kterým zůstal až do r. 1939.[2] Poté se stal šéfredaktorem nakladatelství Josef Richard Vilímek, kde působil až do roku 1943.

Roku 1945 se stal vrchním ředitelem nakladatelských a knihkupeckých podniku Československé strany lidové (Vyšehrad a Universum). Po roce 1948 byl korektorem v nakladatelství Vyšehrad až do svého zatčení v roce 1951. Roku 1952 byl ve vykonstruovaném procesu s tzv. „klerofašistickou odnoží zelené internacionály“ odsouzen k 15 letům vězení. Propuštěn byl na základě amnestie v roce 1960, roku 1967 byl rehabilitován. Vždy se snažil o vydávání dobré a kvalitní literatury bez ohledů na politické konotace nebo biografii jejich autorů, a proto především v Melantrichu v jeho éře vycházely knihy katolíků i komunistů (jmenujme např. V. Vančuru).

Jako editor uspořádal mj. dílo F. X. Šaldy a řadu výborů české katolické skupiny, především Jakuba Demla, Jana Zahradníčka a Jana Čepa. Editorské činnosti se věnoval i v samizdatu (spolu s Vladimírem Binarem založil edici Rukopisy VBF).

Nejpřehlednějším životopisem Fučíka je monografie Roberta Saka nazvaná Život na vidrholci (2004).

Dílo

Vlastní knihy

  • O knihu pro mládež, 1941.
  • Sedmero zastavení, 1977 samizdat, 1981 Mnichov.
  • Čtrnáctero zastavení, 1985 samizdat, 1992.
  • Zpovídání, 1989 Toronto, 1994.
  • Píseň o zemi, 1985 samizdat, 1994.
  • Setkávání a míjení, samizdat 1988, 1995.
  • Zakopaný pes, aneb, O tom, jak, proč a kde vznikla některá slova, jména, rčení, úsloví, pořekadla a přísloví, 1992.
  • Kritické příležitosti, dva díly 1998 a 2002.
  • Rodná krajina básníkova, 2003.
  • Listovní příležitosti, 2003, korespondence.
  • Paralipomena, 2006.

Překlady (výběr)

Mimo této tvorby je autorem mnoha článků, esejí a kritik, které uveřejňoval v časopisech Listy pro umění a kritiku, Tvar, Akord Vyšehrad. Dále je autorem celé řady překladů. Kompletní bibliografii obsahuje doplňkový svazek Díla Bedřicha Fučíka Paralipomena (autorka Zuzana Jürgensová, Praha, Triáda 2006, s. 369–490).

Literatura

  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. 
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6. 
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 

Odkazy

Reference

  1. Bedřich FUČÍK [online]. Slovník české literatury, 2006-05-24 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  2. Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 12. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austria-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
TCH Rad T-G-Masaryka 3tr (1990) BAR.svg
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy – Česká a Slovenská Federativní Republika (1990-1992).
Malypetr Fucik tombstone Vysehrad.jpg
Autor: Jan Pešula, Licence: CC0
Tombstone of Jan Malýpetr (1815-1899, teacher of physical education), his son Jan Malypetr (1864-1922, forest engineer), his daughter Anna Malypetrová (1871-1929) and also Bedřich Fučík (1900-1984, translator), his wife Jitka Fučíková (1903-1987, also translator) and their son Jan Fučík (1932-2006, physician) at Vyšehrad cemetery in Prague.