Bedřich Švestka

prof. MUDr. Bedřich Švestka, DrSc.
Bedřich Švestka (Časopis lékařů českých, 1971)
Bedřich Švestka (Časopis lékařů českých, 1971)
poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1976 – 1981
Ve funkci:
1981 – 1986
Ve funkci:
1986 – 1990
Rektor Univerzity Karlovy
Ve funkci:
1970 – 1976
PředchůdceJosef Charvát
NástupceZdeněk Češka
3. a 7. děkan LFH UK v Praze
Ve funkci:
1960 – 1969
PředchůdceJiří Sedlák
NástupceFrantišek Janda
Ve funkci:
1957 – 1959
PředchůdceVilibald Bílek
NástupceJan Konopík
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození16. ledna 1912
Hnidousy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. září 1990 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik, lékař a pedagog
OceněníŘád práce
Řád republiky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Švestka (16. ledna 1912 Hnidousy6. září 1990 Praha[1]) byl český a československý lékař specializující se v oboru pracovní lékařství, akademik Československé akademie věd, politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace, diplomat a vysokoškolský pedagog.

V letech 1970–1976 působil jako rektor Univerzity Karlovy a v obdobích 19571959 a 1966–1969 děkan Lékařské fakulty hygienické UK v Praze.

Profesní kariéra

Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1938 promoval.[2] V roce 1940 založil při nemocnici v Kladně poradnu pro choroby z povolání, v roce 1952 vybudoval v Kladně Ústav pracovního lékařství a v roce 1953 v tomto městě zřídil i Závodní ústav národního zdraví SONP Kladno. Od roku 1956 působil jako pedagog na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze.[1] Ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady založil Kliniku pracovního lékařství, na které působil v letech 19731986 jako přednosta. Na Univerzitě Karlově se stal profesorem pro obory hygiena práce a nemoci z povolání. V období 19711987 současně pracoval ve funkci vedoucího Centra pracovního lékařství Státního zdravotního ústavu. Od roku 1970 byl členem-korespondentem a od roku 1975 akademikem Československé akademie věd, přičemž v letech 1970-1982 byl členem prezídia ČSAV.[3]

Angažoval se rovněž politicky. V letech 19601962 byl československým velvyslancem v Socialistické federativní republice Jugoslávie, od 14. prosince 1962 do 20. října 1964 pak velvyslancem v Alžírsku. XIV. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru KSČ. Ve funkci kandidáta ÚV KSČ ho potvrdil XV. sjezd KSČ. V období leden 1970 - květen 1971 byl navíc členem Byra pro řízení stranické práce v českých zemích. Od roku 1976 byl předsedou Československého mírového výboru (zvolen na plenárním zasedání této organizace v červnu 1976[4]) a členem předsednictva Ústředního výboru Národní fronty ČSSR, od roku 1980 byl členem Světové rady míru. V roce 1970 získal Řád práce, roku 1982 Řád Vítězného února a roku 1987 Řád republiky.[3][5]

Dlouhodobě zasedal v zákonodárných sborech. Ve volbách roku 1976 usedl do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 6 - Praha 6, hlavní město Praha). Mandát obhájil ve volbách roku 1981 (obvod Praha 6) a ve volbách roku 1986 (obvod Liberec-Česká Lípa, Severočeský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy byl zbaven mandátu v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[6][7][8][9]

Jednalo se o představitele konzervativního komunistického směru. V první polovině 70. let ve funkci rektora spolu s univerzitní vědeckou radou propouštěl (vyhazoval) pedagogy jednotlivých fakult z politických důvodů.[10][11]

Výbor z díla

  • 1980: Pracovní lékařství 1., 2., 3. sv.
  • 1955: Hygiena práce v hutních závodech

Odkazy

Reference

  1. a b Švestka, Bedřich, 1912-1990, MUDr., prof., doc. [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2012-05-05]. Dostupné online. 
  2. Matrika doktorů Univerzity Karlovy X. (1937–1939). is.cuni.cz [online]. [cit. 2017-06-14]. Dostupné online. 
  3. a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29. 
  4. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 553. 
  5. Seznam vedoucích funkcionářů Komunistické strany Československa [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2010-10-22]. Dostupné online. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-05]. Dostupné online. 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-05]. Dostupné online. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-05]. Dostupné online. 
  9. Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 90/1976 Sb. [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-05]. Dostupné online. 
  10. Jareš, J.: Filosofická fakulta UK v letech 1968 – 1971: Vývoj ve stranické organizaci KSČ na FF UK aneb od rehabilitací k nové čistce. 2004.. www.proverenafakulta.cz [online]. [cit. 29-05-2012]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29-05-2012. 
  11. Petráň, Josef, Filozofická fakulta, in: Dějiny Univerzity Karlovy 1918-1990, sv. IV., Praha, Karolinum 1998, s. 441 –

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Bedřich Švestka (Časopis lékařů českých, 1971).png
Bedřich Švestka (Časopis lékařů českých, 1971)