Bedřich (kníže)
| Bedřich | |
|---|---|
| Český kníže | |
 Kníže Bedřich | |
| Doba vlády | I. 1172–1173 II. 1178–1189 |
| Narození | 1142 Praha |
| Úmrtí | 25. března 1189 (ve věku 46–47 let) Praha |
| Pohřben | Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha |
| Předchůdce | I. Vladislav II. II. Soběslav II. |
| Nástupce | I. Soběslav II. II. Konrád II. Ota |
| Manželka | Alžběta Uherská (1157–1189) |
| Potomci | Vratislav Helena Žofie Přemyslovna Olga Markéta Ludmila Přemyslovna |
| Dynastie | Přemyslovci |
| Otec | Vladislav II. |
| Matka | Gertruda Babenberská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bedřich, také Fridrich, (* okolo 1141/2 – 25. března 1189) byl syn krále Vladislava II. a český kníže z rodu Přemyslovců od konce roku 1172 do září 1173 a od konce června 1178 do 25. března 1189. V letech 1164–1173 byl knížetem olomouckého údělu[1].
Jeho vládou začal čtvrtstoletí trvající státní úpadek, část problémů ale souvisela už s vládou jeho otce, jehož ztotožnění se s politikou říše se ukázalo jako příliš úzké.
První období vlády
Král Vladislav II. si zajistil podporu šlechty a na sklonku roku 1172 předal podle principu primogenitury vládu svému synovi Bedřichovi.
| „ | ...starší však syny, Fridricha a Svatopluka, určil k službě vojenské a vládě po otci, ti oba, podle řízení Božího, jeden každý ve svém stavu začali den ode dne více a více prospívat. | “ |
| — Vincencius[2] | ||
V českých zemích ovšem platilo ještě v té době nástupnické právo seniorátu, proto nebyl Bedřich dle tohoto práva právoplatným nástupcem svého otce.
O nejvyšší post v zemi se tak hlásili synové Soběslava I. – na Přimdě vězněný Soběslav (II.), nejstarší tehdy žijící Přemyslovec, Oldřich a Václav. Oporu našli u císaře Fridricha I. Barbarossy (Vladislav II. očividně přecenil vděk císaře, kterému léta věrně sloužil), který v září 1173 zbavil Bedřicha moci a za českého knížete určil Oldřicha. Ten však předal otěže moci staršímu bratrovi Soběslavovi, vládnoucímu s knížecím titulem.
1178–1189
V létě 1178 ztratil Soběslav II. podporu Fridricha I. Barbarossy, čehož využil Bedřich, uplatil císaře a obdržel od něj Čechy v léno. V následujícím desetiletí došlo v zemi k hluboké vnitropolitické krizi. Nejprve došlo v lednu 1179 mezi Bedřichem a Soběslavem k bitvám u Loděnice (u Berouna) a v Praze Na bojišti (u tehdejší vsi Nusle), ze kterých vyšel vítězně Bedřich, přestože první bitvu prohrál a u Loděnic se zachránil pouze útěkem. Na Moravě mezitím posiloval moc Konrád II. Ota z linie znojemských Přemyslovců, jemuž se podařilo spojit moravské úděly v jeden celek.
V roce 1182 dlouhodobá nespokojenost s panujícím knížetem vedla k propuknutí vzpoury šlechty v českých zemích, Bedřich byl vyhnán ze země a šlechta si zvolila za nového knížete Konráda Otu. Bedřich hledal pomoc u císaře Fridricha Barbarossy, který se rozhodl spor vyřešit na sněmu v Řezně v září 1182. Zde císař tvrdě zasáhl a zastrašil přítomné Čechy.
| „ | ...širočin veliké množství rozkázal přinésti, jakoby je chtěl odpraviti. Když tito k nohoum jeho se uvrhli, za prominutí prosili a nutnosť změnivše za vůli přijali Fridricha za pána a knížete opět a s ním se do Prahy vrátili, za veliký majíce to zisk jak sami tak Kunrat, že z provinění uražené velebnosti nejsou pokutováni. Tak moudrý císař spiknutí odbojných moudře potlačil a onomu Čechy navrátil, tomuto však s Moravou za vděk vzíti poručil. | “ |
| — Jarloch[3] | ||
Konrád Ota se od té doby tituloval jako moravský markrabí a usiloval o nezávislost na pražském knížeti. Proto historici často vykládali události řezenského sněmu jako státoprávní akt, jímž Fridrich Barbarossa zřídil moravské markrabství, které vyjmul z pravomoci českých knížat a podřídil je říši. To však nebylo přímo řečeno. V každém případě císař jen přilil v situaci závažných rozporů mezi Přemyslovci pověstný olej do ohně. Oslabený stát byl pro Barbarossu jistě snáze ovladatelný. Nebezpečí, že se jednotný český stát rozpadne, jako se tomu stalo například v Polsku nebo na Rusi, sílilo.
V roce 1184, když byl Bedřich v Říši, pokusil se Soběslavovec Václav dobýt Pražský hrad, který ale ubránila kněžna Alžběta.
Knínské úmluvy
Bedřich společně se svým nevlastním bratrem Přemyslem (pozdějším Přemyslem Otakarem I.) hodlali zasáhnout proti přílišné samostatnosti moravského markraběte a vytáhli na Moravu. Poplenili Brněnsko i Znojemsko. Roku 1185 došlo u Loděnice snad k nejhorší bitvě mezi Čechy a Moravany v dějinách. Vítězem se stal Přemysl, ale jeho vojsko utrpělo takové ztráty, že místo aby pronásledoval poražené, vrátil se nazpět do Čech. Poté se Konrád Ota rozhodl, že bude raději s knížetem Bedřichem vyjednávat.
| „ | Léta od vtělení Páně 1186 dodala hrůza často jmenovanému Konrádovi na rozumu, a když viděl, že nemůže klást odpor knížeti Bedřichovi a Čechům, přišel k němu za prostřednictvím dobrých lidí do Knína a stali se od té doby přáteli a zůstali jimi i na potom. | “ |
| — Jarloch[4] | ||
Na jednáních v Kníně zřejmě uznal svrchovanost pražského knížete nad Moravou, zatímco Bedřich mu přiznal její držení. Pokud skutečně Fridrich Barbarossa připojil Moravu lenním vztahem přímo k říši, nyní tato podřízenost skončila. Kromě toho se řešila nástupnická otázka – nástupcem Bedřicha se měl stát právě Konrád II.
Po smíru s Konrádem Otou ovšem vyplul na povrch další Bedřichův spor s jeho bratrancem a pražským biskupem Jindřichem Břetislavem. Spor ukončil císař Barbarossa, který zvláštním privilegiem prohlásil příslušnost pražského biskupa k říšským knížatům a jeho nezávislost na českém knížeti, což vedlo k dalšímu oslabení knížete.[5] Po Bedřichově smrti (25. března 1189)[6] se vlády (patrně na základu dohod z Knína) a se souhlasem českých předáků ujal Konrád II. Ota.
Bedřich se krátce před smrtí chystal podpořit císaře na III. křížové výpravě, ale 25. března 1189 zemřel. Nahradil jej Konrád II. Ota a Čechy s Moravou byly opět sjednoceny.
Rodina
Roku 1157 se Bedřich oženil s Alžbětou Uherskou, dcerou Gézy II. a Eufroziny Kyjevské, se kterou měl šest dětí:
- Vratislav (1160–1170 † 1180)
- Žofie Přemyslovna (* mezi 1166–1176 – 1195)
- Helena-Eirene (1158–po 1165)
- Olga ( 1159 – † asi 1163)
- Markéta († 28.8.1167)
- Ludmila Přemyslovna, bavorská vévodkyně (* 1169–1176 – 1240)
- ∞ 1189 Albrecht III. z Bogenu († 1198)
- ∞ 1204 Ludvík I. Kelheimský/Bavorský (1173–1231)
Vývod z předků
| Břetislav I. | ||||||||||||
| Vratislav II. | ||||||||||||
| Jitka ze Svinibrodu | ||||||||||||
| Vladislav I. | ||||||||||||
| Kazimír I. Obnovitel | ||||||||||||
| Svatava Polská | ||||||||||||
| Dobroněga Kyjevská | ||||||||||||
| Vladislav II. | ||||||||||||
| Poppo z Bergu-Schelklingenu | ||||||||||||
| Jindřich z Bergu | ||||||||||||
| Žofie Uhorská | ||||||||||||
| Richenza z Bergu | ||||||||||||
| Diepold II. z Vohburgu | ||||||||||||
| Adelheid z Mochentalu | ||||||||||||
| Luitgarda Zähringenská | ||||||||||||
| Bedřich | ||||||||||||
| Arnošt Babenberský | ||||||||||||
| Leopold II. Babenberský | ||||||||||||
| Adelaida Wettinská | ||||||||||||
| Leopold III. Babenberský | ||||||||||||
| Rapoto I. ze Chamu | ||||||||||||
| Ida z Formbachu | ||||||||||||
| Mathilde | ||||||||||||
| Gertruda Babenberská | ||||||||||||
| Jindřich III. Černý | ||||||||||||
| Jindřich IV. Sálský | ||||||||||||
| Anežka z Poitou | ||||||||||||
| Anežka Sálská | ||||||||||||
| Ota Savojský | ||||||||||||
| Berta Savojská | ||||||||||||
| Adelheid Turínská | ||||||||||||
Odkazy
Reference
- ↑ SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 44.
- ↑ Letopis Vincenciův a Jarlochův. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957. S. 63.
- ↑ Fontes Rerum Bohemicarum. Příprava vydání Josef Emler; překlad Václav Vladivoj Tomek. Svazek II. Praha: Museum Království českého, 1874. Kapitola Letopis Jarlocha, opata kláštera milevského, s. 481. (latinsky) Dále jen Letopis Jarlocha.
- ↑ Milevský letopis : Zápisky Vincencia, Jarlocha a Ansberta. Příprava vydání Magdalena Moravová; překlad Anna Kernbach. Praha: Argo, 2013. 290 s. (Memoria medii aevi; sv. 18). ISBN 978-80-257-0885-9.
- ↑ Velké dějiny I., s. 655
- ↑ Letopis Jarlocha, s. 508
- ↑ Byzantium Nobility: Petraloifas (Petraphoilas-Komnenos). Foundation for Medieval Genealogy
Literatura
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 32.
- BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1.
- KEJŘ, Jiří. O říšském knížectví pražského biskupa. Český časopis historický. 1991, roč. 89, s. 481–492. ISSN 0862-6111.
- NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas-Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 329–330.
- WIHODA, Martin. Morava v době knížecí 906–1197. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 464 s. ISBN 978-80-7106-563-0.
- ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bedřich I. Český na Wikimedia Commons - Bedřich I. na e-stredovek.cz
- Vláda Bedřicha a Soběslava II.
- Vláda Bedřicha
- Bedřichova pečeť[nedostupný zdroj]
- Bedřichův denár[nedostupný zdroj]
| Předchůdce: Vladislav II. |  | Český kníže Bedřich 1172–1173 | | Nástupce: Soběslav II. |
| Předchůdce: Soběslav II. | | Český kníže Bedřich 1178–1189 | | Nástupce: Konrád II. Ota |
Média použitá na této stránce
Friedrich von Böhmen
Bedřich (kníže)
Kníže Bedřich