Bedřich Abeles

Benjamin Bedřich Abeles (23. června 1925 Vídeň^[1] – 14. prosince 2020 Leicester)^[2] byl americký fyzik, jehož výzkum germanium-křemíkových slitin v 60. letech 20. století ve Spojených státech vedl k vývoji technologie, používané jako zdroj elektřiny pro kosmické sondy programu Voyager. Vyrůstal v Rakousku a v Československu. V jednom z transportů „Wintonových dětí“ se dostal do Velké Británie. Po druhé světové válce se vzdělával v Československu a v Izraeli, kde získal doktorát z fyziky. Poté žil a pracoval jako výzkumný fyzik ve Spojených státech až do odchodu na odpočinek v roce 1995. Za své zásluhy o vědu obdržel Stuart Ballantinovu medaili a v roce 1991 byl uveden do Síně slávy vynálezců v New Jersey.

Narodil se roku 1925 ve Vídni, od roku 1934 žil v Československu.^[3] V červenci 1939, ve věku 14 let, byl jako jedno z několika set židovských dětí převezen z Prahy do Londýna zásluhou humanitárního úsilí Nicholase Wintona, díky němuž tyto děti přežily holocaust.^[3]

V 15 letech pracoval jako číšník a korespondenčně studoval angličtinu, matematiku, fyziku a chemii. V 18 letech sloužil jako pozemní mechanik u 311. bombardovací perutě britského letectva (RAF).^[3] Po válce se vrátil do Československa a studoval na Univerzitě Karlově a na Českém vysokém učení technickém v Praze. V roce 1949 odjel do Izraele, kde v Jeruzalémě získal doktorát fyziky.^[3] Jeho dizertační práce, kterou publikoval v roce 1955, nesla název „Galvanomagnetické efekty v bismutu a slitinách Bi-Sn.“^[4]

Po získání doktorátu (PhD) pracoval Abeles v Izraeli na výzkumu germaniové elektroniky. Poté odešel do Spojených států pracovat na Princetonské univerzitě při výzkumu pro Radio Corporation of America.^[3] Během své kariéry pracoval ve výzkumném centru David Sarnoff Research Center a poté v Exxon Research and Engineering v Annandale ve státě New Jersey. Žil se svou rodinou v Princetonu a do výzkumného střediska Exxonu dojížděl. V 60. letech pracoval s Georgem D. Codym na vývoji germanium-křemíkových slitin, které byly použity ve vývoji radioizotopových termoelektrických generátorů, sloužících k pohonu kosmických raket a satelitů v meziplanetárních letech při výzkumu vesmíru.^[5] Jako profesor také učil na University of Texas.^[3]

Benjamin Bedřich Abeles a George D. Cody získali za svou práci v roce 1979 Stuart Ballantinovu medaili za inženýrství od Franklinova institutu,^[6] a byli v roce 1991 uvedeni do Síně slávy vynálezců v New Jersey.^[5] V roce 1990 bylo při příležitosti 65. Abelesových narozenin uspořádáno na jeho počest sympózium „Fyzikální jevy v granulárních materiálech.“ V roce 1995 odešel Abeles na odpočinek.^[3] Žil poté ve Velké Británii, cestoval po Evropě a vracel se i do Spojených států, kde žijí jeho děti a vnoučata. Živě se zajímal o nová témata, která studoval na Univerzitě třetího věku.^[3] V závěru svého života byl posledním československým válečným veteránem z druhé světové války, žijícím ve Spojeném království. Zemřel ve věku 95 let dne 14. prosince 2020 v Leicesteru v Anglii.^[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Benjamin Abeles na anglické Wikipedii.