Bedřich Antonín Wiedermann

Bedřich Antonín Wiedermann
Bedřich Antonín Wiedermann
Základní informace
Narození	10. listopadu 1883 Ivanovice na Hané Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	5. listopadu 1951 (ve věku 67 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Žánry	klasická hudba a duchovní hudba
Povolání	hudební skladatel, varhaník, muzikolog, hudební pedagog a učitel
Nástroje	varhany
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Antonín Wiedermann (10. listopadu 1883 Ivanovice na Hané^[1] – 5. listopadu 1951 Praha) byl varhanní virtuos, hudební pedagog a skladatel.

Životopis

Maturoval na gymnáziu v Praze, načež po dvouměsíčním zaměstnání berního úředníka v Kroměříži nastoupil ke studiu bohosloví na teologickou fakultu v Olomouci. Během studia se však uplatnil také jako zastupující varhaník a dirigent v olomouckém dómě a po sedmi semestrech (1904-1908) ze semináře vystoupil a zahájil studium na konzervatoři v Praze. Varhanní hru studoval u Josefa Kličky (absolvoval v roce 1909), skladbě se věnoval pod vedením Vítězslava Nováka. Následně působil jako chrámový varhaník v Brně (Petrov 1910–11) a v Praze (Emauzy 1911–17; kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně 1917–19), tři roky byl také violistou České filharmonie.

Jako varhaník koncertoval často v Praze i mimo ni, v pražském klášteře Emauzy založil tradici pravidelných varhanních vystoupení, pořádal také nedělní matiné ve Smetanově síni pražského Obecního domu (jednou měsíčně v letech 1920–32), další cyklus pravidelných koncertů organizoval od čtyřicátých let v basilice sv. Jakuba na Starém Městě pražském (varhany v tomto chrámu byly v letech 1940–41 přestavěny podle jeho návrhu). Absolvoval rovněž několik zahraničních zájezdů (Anglie 1924, New York 1924, Německo 1925, Švédsko 1926, Belgie 1935), řadu jeho vystoupení (zejména koncerty v Husově sboru církve československé v Praze-Dejvicích) vysílal rozhlas. Na stovkách svých koncertů provedl díla autorů všech stylových období. Proslul vynikající manuálovou i pedálovou technikou a barvitou registrací. Jeho hlavním zájmem však byla hudba 19. a 20. století (premiéroval mj. Novákův Svatováclavský triptych), jeho kompoziční práce vychází z díla Listza, Wagnera a Čajkovského, jejich řeč však obohacuje o nové harmonické efekty.

Vyučoval varhanní hru na konzervatoři v Praze (1917–44), krátce také na její mistrovské škole (1945–46), v roce 1946 byl jmenován profesorem Akademie múzických umění v Praze. Mezi jeho žáky patřili Josef Černocký, Bedřich Janáček, Jan Bedřich Krajs, Jiří Reinberger, Jiří Ropek, Emil Vacek a Milan Šlechta. Je zakladatelem novodobé české varhanní pedagogiky, ve výuce se snažil o inovativní přístup, kladl mimo jiné důraz na uvědomování rozdílů mezi klavírní a varhanní hrou.

Pohřben je v Praze na Vyšehradě^[2].

Dílo

Těžiště jeho rozsáhlého skladatelského díla (přes 300 skladeb) leží v hudbě varhanní (přes 80 kompozic) a vokální (množství chrámových děl, sborů zejména na duchovní texty, písní, osm kantát). Většina děl zůstala dosud nevydána, rukopisy a autorizované opisy (více než 330 notových zápisů) jsou k dispozici v Českém muzeu hudby v Praze, další rukopisy jsou uloženy v soukromých sbírkách. Část jeho varhanního díla vyšla ve sbornících (B. A. Wiedermann: Tři chorálové předehry, Praha 1944; B. A. Wiedermann: Tři skladby (ed. Jiří Reinberger), Praha 1951; B. A. Wiedermann: Composizioni per organo (ed. Jiří Ropek), Praha 1984; B. A. Wiedermann: Varhanní skladby (ed. Josef Popelka), Praha 2007).

Výběr z díla

(Skladby označené místem a datem vydání byly vydány v některém z výše uvedených sborníků.)

Vokální skladby

• Vánoční kantáta pro mužský sbor, smyčce, harmonium a klavír (1906)
• Litanie lauretanae (1907)
• Miserere (1911) pro sedmihlasý sbor
• Psalmus 22 (1930)
• Kantáta ve starém stylu (1930)
• Havéřská kantáta (1939)
• Missa solemnis

Orchestrální skladby

• Suita ve starém slohu (1939)
• Pastorale lydico pro varhany a malý orchestr

Varhanní skladby

• Tristezza (1912), Praha 2007
• Capriccietto (1912), Praha 2007
• Pastorela in F (1912), Praha 2007
• Toccata e fuga f moll (1912), Praha 1951
• Preludium e moll (1919), Praha 2007
• Elegia (1920), Praha 1951
• Hlas přísný po temnostech zní (1928), Praha 1944
• Scherzo (1931), Praha 1951
• Ó hlavo, plná trýzně (1934), Praha 1984
• Quatro Pastorali (1942) (I. Pastorale dorico Praha 1954 in REINBERGER, Jiří (ed.): Česká varhanní tvorba; II. Pastorale frygico, Praha 2007)
• Burlesca (1942), Praha 2007
• Notturno (1942), Praha 1984
• Toccata diatonica (1943), Praha 2007
• Toccata e moll (1948), Praha 1984
• Missa pro organo solo (1948)

Diskografie

B. A. Wiedermann: Toccata a fuga f moll, Praha 1944, Ultraphon

Výběrová bibliografie

• PERLÍK, R.: Wiedermann padesátníkem, in: Cyril 7/8, 1933, 95
• PETR, C. B.: Prof. Bedřich Antonín Wiedermann, in: Cyril 11/12, 1933, 97
• ČUBR, A.: Vzpomínka na B. A. Wiedermanna, in: Hudební rozhledy, 1953, 767
• REINBERGER, J.: K nedožitým pětasedmdesátinám B. A. Wiedermanna, in: Hudební rozhledy, 1958, 847
• ŠTĚDROŇ, B.: Wiedermann, Bedřich Antonín, in: Československý hudební slovník osob a institucí, II., Praha 1965
• ŠTĚDROŇ,B.: Wiedermann, Bedřich Antonín, in: Musik in Geschichte und Gegenwart, Kassel 1986
• NĚMCOVÁ, A.:Wiedermann, Bedřich Antonín, in: New Grove's Dictionary of Music and Musicians, London 2006
• POPELKA, J.: Wiedermann, Bedřich Antonín, in: Musik in Geschichte und Gegenwart, Kassel 2006
• KAISER, M. M.: Bedřich Antonín Wiedermann - Česká varhanní legenda, VR Atelier 2022, ISBN 978-80-908697-2-1

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bedřich Antonín Wiedermann na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bedřich Antonín Wiedermann
• Bedřich Antonín Wiedermann Archivováno 30. 5. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století