Bedřich Barták

Bedřich Barták
Narození	27. září 1924 Plzeň Československo Československo
Úmrtí	20. března 1991 (ve věku 66 let) Praha Československo Československo
Povolání	výtvarník, grafik, scénograf, restaurátor, ilustrátor, kostýmní návrhář a malíř
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Barták (27. září 1924 Plzeň – 20. března 1991 Praha) byl český malíř, divadelní kostýmní výtvarník a scénograf, grafik a restaurátor, politický vězeň komunistického režimu.

Život

Bedřich Barták^[1] se narodil v Plzni jako syn Antonína Bartáka,^[2] dirigenta a šéfa opery Divadla J. K. Tyla v Plzni a Marie, roz. Görgové. Matčina rodina provozovala právovárečnou hospodu „U Görgů“,^[3] kde se pravidelně setkávaly význačné osobnosti plzeňského kulturního života. V Plzni do roku 1941 vychodil základní školu a absolvoval čtyři ročníky reálného a dva ročníky klasického gymnasia. Pro své výrazné výtvarné nadání pak zamířil na Státní grafickou školu v Praze, kde studoval u profesora Rubeše v oddělení speciálního kreslení. V roce 1943, koncem druhého ročníku, byl totálně nasazen jako pomocný dělník – v letech 1943–44 v ČKD Karlín Praha, a pak od ledna do května 1945 ve Škodových závodech Plzeň. Po válce byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do oddělení ručního tisku na látku k prof. Aloisi Fišárkovi. Po druhém ročníku Bedřich Barták složil zkoušky i na Akademii múzických umění v Praze, kde chtěl studovat jevištní výtvarnictví u prof. Františka Tröstera. Protože však profesor Tröster nakonec nepřednášel, dal přednost dokončení školy uměleckoprůmyslové, kde studoval v letech 1945–50 u prof. Josefa Nováka v oddělení výstavnictví. V letech 1947–48 se Bedřich Barták v Divadle J. K. Tyla v Plzni podílel jako scénograf na osmi inscenacích. Od února 1949 do září 1950 působil jako grafik v Gramofonových závodech Praha a přímo se výtvarně podílel na aranžmá pro gramofonové závody na jarních Plzeňských výstavních trzích v roce 1949. Spolupodílel se na vytvoření Divadla hudby v Praze, které bylo pro veřejnost otevřeno v říjnu 1949. V té době také vytvořil logo Supraphonu – lva s lyrou.^[4]

Koncem září 1950, těsně před složením poslední zkoušky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, byl zatčen a odsouzen na 12 let odnětí svobody za velezradu. Provinil se tím, že ve svém plzeňském bytě nechal přespat své dva kolegy z Prahy, kteří si naplánovali útěk na Západ. Jejich záměr byl však Státní bezpečností odhalen a oni vypovídali i o svém posledním noclehu. Většinu z 10 let až do svého propuštění na amnestii v roce 1960 strávil v jáchymovských uranových dolech.^[5][6][7][8] Během uvěznění mu zemřeli oba rodiče. Ještě před propuštěním poznal z dopisů i při občasných návštěvách svou budoucí ženu Annu, roz. Hartlovou, která studovala zpěv u jeho otce. Jejich manželství trvalo až do roku 1983, kdy Anna Bartáková zemřela.

Po propuštění nejprve přijal zaměstnání jako stavěč kulis v Divadle E. F. Buriana v Praze, dále se živil jako pomocný aranžér obchodních domů Vývoj Praha (1960–61), pracoval jako písmomalíř v družstvu Stavba Teplice v Čechách (1961–67), jako výtvarník v národním podniku Pramen – potraviny Teplice (1970–72) a v propagačním oddělení komunálních služeb Teplice (1972–75), účastnil se výtvarné spolupráce pro časopis Revue Teplice a ilustroval humoristické povídky na literární dvoustraně víkendových vydání severočeského deníku Průboj. V roce 1968 patřil ke spoluzakladatelům Klubu bývalých politických vězňů K 231 v Teplicích. Dále pracoval jako grafik pro Československou plavbu labsko-oderskou (ČSPLO) a výtvarně spolupracoval se Severočeským symfonickým orchestrem. Postupně navázal uměleckou spolupráci s různými divadly, např. s Krušnohorským divadlem v Teplicích,^[9] s Divadlem Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem, s divadly v Olomouci, v Opavě, v Pardubicích, v Českých Budějovicích,^[10] v Brně, v Prešově, a také s pražským Divadlem hudby a Divadlem v Karlíně a Nuslích a během šedesátých let i několikrát hostoval v plzeňském divadle. V únoru 1974 byl Městským soudem v Praze částečně rehabilitován a v roce 1975 nastoupil jako scénograf a kostýmní výtvarník do Divadla J. K. Tyla v Plzni. Na plzeňské divadelní scéně, ve které mohl naplno rozvinout své výtvarné a umělecké cítění, od té doby spoluvytvořil více než 175 inscenací.^[11] Při hostování opery J.K.Tyla v Plzni byly kostýmy Bedřicha Bartáka prezentovány i ve Smetanově divadle v Praze.^[12]

Po úspěchu výstav ve Zrenjaninu a Frankfurtu nad Mohanem působil v roce 1969 v grafickém ateliéru Blacha + Seifert^[13] v německém Offenbachu. Před narozením dcery Anny se v prosinci 1969 vrátil do Československa.

Bedřich Barták byl soudně kompletně rehabilitován v r. 1990. Zemřel 20. března 1991 v motolské nemocnici v Praze po dlouhé a těžké nemoci.

Dílo

Vzhledem ke svému kádrovému profilu Bedřich Barták nebyl členem Svazu československých výtvarných umělců a možnosti jeho profesního uplatnění v totalitním Československu tak byly značně omezené, zejména pokud jde o pořádání oficiálních výstav.^[14] Přesto bylo několik autorských výstav uskutečněno (viz seznam níže).

Kromě divadelní tvorby, grafiky a malby se Bedřich Barták věnoval i restaurování interiérů a tvorbě nástěnných maleb v kostelech a kaplích v Čechách, na Moravě i na Slovensku (viz seznam níže).^[15]

Výstavy

• 1945: 11. listopadu- 2. prosince: Výstava studentů výtvarníků- Uměleckoprůmyslové museum: Bedřich Barták, kresba č.5- Clown.
• 1949: 30. dubna – 8. května: Plzeňské výstavní trhy: aranžérské a výtvarnické práce pod hlavičkou Gramofonových závodů Praha
• 1949: 14. října: Otevření Divadla hudby v Opletalově ulici v Praze
• 1960: listopad– prosinec: Mezinárodní výstava politického plakátu, Výstavní síň ÚLUV, Národní třída 36, Praha I, Plakát Bedřicha Bartáka: Československý mírový plakát pod číslem 110 v Praze vystaven i na Mezinárodních výstavách politického plakátu v Brně a v Bratislavě
• 1966: Výstava: Divadelní grafika v Teplicích
• 1968: 24. listopadu – 30. prosince: Výstava kostýmních návrhů: Sovremena Galeria umeničke kolonie Ečka, Zrenjanin, Jugoslávie
• 1969: 26. ledna – 15. února: Výstava: Grafika, Mala galerija umeničke kolonie Ečka, Zrenjanin, Jugoslávie
• 1969: Samostatná výstava divadelního plakátu, Frankfurt nad Mohanem, Spolková republika Německo
• 1976: Výstava: Divadelní grafika, Divadlo J. K. Tyla v Plzni
• 1979: 1. června – 1. července: Pražské quadriennale,^[16] Praha
• 1977: 23. října – 20. listopadu: Výstava české scénografie v Opavě^[16]
• 1981: 17. října – 3. ledna 1982: Výstava české scénografie v Opavě^[16]
• 1986: 8. – 22. října: Výstava české scénografie v Praze, III. národní přehlídka, Výstavní síň ÚLUV, Národní třída 36, Praha^[17]
• 1990: Výstava: Útěky z kriminálu, Divadlo J. K. Tyla v Plzni (poslední výstava s osobní účastí Bedřicha Bartáka)
• 1992: 27. května – 21. června: Výstava: Výběr z díla, Galerie Jiřího Trnky, Plzeň
• 2009: 5. – 31. října: Výstava: Výběr z celoživotní tvorby, Galerie Azyl, Plzeň^[18]
• 2012: 8. července – 23. září: Výstava: Scenérie českého venkova a měst, galerie zámku Kácov^[19]
• 2012: 27. září – 26. října: Výstava: Výběr z celoživotní tvorby, galerie Šatlava, Český Brod^[20]
• 2013: 25. února – 8. března: Výstava Umění v nesvobodě, Festival Mene Tekel 2013, galerie Karolinum, Praha^{[21][22][23][24]}
• 2013: 6. července – 14. září: Výstava: Koně Bedřicha Bartáka, galerie zámku Kácov^[25]
• 2013: 21. září – 15. listopadu: Výstava: Obrazy – Výběr z díla, Muzeum Dr. Hostaše, Klatovy^[26][27]
• 2014: 10. srpna – 15. října: Výstava: Výběr z divadelní tvorby, galerie zámku Kácov^{[28][29][30][31]}
• 2015: 2. července – 17. října: Výstava: Výběr ze zahraniční tvorby, galerie zámku Kácov
• 2016: 20. března – 12. června: Výstava: Výběr z díla k 25. výročí úmrtí, Muzeum Dr. Hostaše, Klatovy^[32][33]
• 2016: 7. srpna – 1. října: Výstava: Výběr z divadelní tvorby, galerie zámku Kácov
• 2016: 15. října – 10. ledna 2017: Výstava: Evžen Oněgin očima Bedřicha Bartáka, foyer Velkého Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni^[34][35][36]
• 2017: 16. června – 11. září: Výstava: Výběr z díla, galerie zámku v Ratajích nad Sázavou^[37]
• 2017: 25. září – 14. ledna 2018: Výstava: Útěky z nesvobody, foyer Malé scény Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni^[38] – výstava tematicky navazující na projekt Západočeské galerie v Plzni: Tenkrát v Evropě- Čeští umělci v totalitních režimech 1938–1953, Výstavní síň Masné Krámy: 22. září 2017–21. ledna 2018^[39][40][41]
• 2021: 27. března – 8. ledna 2022: Výstava: Koně Bedřicha Bartáka jako vzpomínka k 30. výročí umělcova úmrtí ve foyer Malé scény Divadla J. K. Tyla v Plzni^[42]

Restaurování interiérů sakrálních staveb, nástěnné malby

• Brumov-Bylnice, kostel sv. Václava
• Sačurov u Ťoplé u Vranova, kostel Panny Marie
• Sedloňov v Orlických horách, kostel Všech svatých
• Bystré v Orlických horách, kostel sv. Bartoloměje, kaple sv. Jana Nepomuckého^[43][44]
• Ohnišov, kostel sv. Cyrila a Metoděje
• Hluky, kaple Panny Marie Královny
• Sudín, kaple sv. Anny
• Studnice u Náchoda, kostel sv. Jana Nepomuckého
• Kostelní Vydří, kostel Panny Marie Karmelitánské
• Brandýs nad Orlicí, kostel Nanebevstoupení Páně, kostel sv. Jiří
• Dušejov, kostel sv. Bartoloměje^[45]
• Veselá u Horní Cerekve, kostel sv. Jakuba

Ocenění

• Dne 24. února 2019 byl Bedřich Barták ve Vinohradském divadle v Praze vyznamenán Ministerstvem kultury České republiky^[46][47] ve spolupráci s projektem Mene Tekel^[48][49] titulem Rytíř české kultury in memoriam.^[50][51]
• Osobnost i dílo Bedřicha Bartáka bylo připomenuto na několika výstavách^[52] i ve vzpomínkách jeho uměleckých kolegů^[53][54]
• Nástěnné malby a restaurátorské práce Bedřicha Bartáka v sakrálních stavbách byly připomenuty během Noci kostelů dne 24. května 2019 v kostele sv. Jana Nepomuckého ve Studnici u Náchoda.^[55][56] a dne 27. července 2019 při pouti od kapličky sv. Anny v Sudíně do kaple sv. Kříže v Bačetíně, kde proběhla mše v doprovodu hudebního souboru Schola z Nového Hrádku.^[57]
• Divadelní práce Bedřicha Bartáka byla i po jeho úmrtí připomenuta několika představeními nejen v České republice, ale i v zahraničí, např. kostýmy Bedřicha Bartáka z opery Rusalka byly prezentovány při vystoupení Podkarpatské filharmonie v polském Řešově v březnu 2019.^[58]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bedřich Barták na Wikimedia Commons
• Databáze Divadelního ústavu v Praze
• Bedřich Barták v informačním systému abART