Bedřich Feuerstein

Bedřich Feuerstein
Narození	15. ledna 1892 Dobrovice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. května 1936 (ve věku 44 let) Praha Československo Československo
Alma mater	České vysoké učení technické v Praze
Povolání	architekt, spisovatel a malíř
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Feuerstein, křtěný Bedřich František Jaroslav Konstantin (15. ledna 1892 Dobrovice^[1] – 10. května 1936 Praha^[2]) byl český architekt, malíř a scénograf.

Bedřich Feuerstein se narodil v Dobrovicích v rodině kontrolního správce Konstantina Feuerstein a jeho ženě Anně rodem Koutové.^[1]

Maturoval v roce 1910 na vyšší reálce v Nymburce.^[3] V roce 1913 pracoval krátce u architekta Jože Plečnika,^[4] v roce 1917 ukončil studium architektury na pražské Vysoké škole technické a na AVU u Jana Kotěry.

Za první světové války byl domobraneckým inženýrem na Istrii, později zůstal krátce v armádě. V roce 1920 získal stipendium na École de Louvre v Paříži. V roce 1923 spoluzaložil architektonickou sekci Devětsilu ARDEV. Jako malíř se hlásil k Tvrdošíjným.^[5]

Uskutečnil několik studijních cest – USA (1928), Čína (1929); v roce 1931 pak navštívil Sovětský svaz.

Od roku 1921 pohostinsky pracoval jako scénograf Národního divadla v Praze. Pro tuto činnost jej získali bratři Čapkové. Pro Karla Čapka navrhl v roce 1921 scénu ke hře R.U.R. Pro Národní divadlo realizoval do své smrti návrhy pro 22 divadelních her.^[4][6] V roce 1924 opět odjel do Paříže, kde pracoval v projekční kanceláři Augusta Perreta. V roce 1926 odcestoval do Japonska, kde pracoval čtyři roky a realizoval řadu projektů s Antonínem Raymondem. Například se podílel na návrhu mezinárodní nemocnice sv. Lukáše v Tokiu. ^[7]

V roce 1930 se vrátil do Čech, podílel se na filmech Vladislava Vančury a znovu se věnoval scénografii, zejména v Osvobozeném divadle. Byl členem Devětsilu a od roku 1931 Spolku výtvarných umělců Mánes.^[8]

Trpěl nervovou chorobou.^[6] V květnu 1936 spáchal sebevraždu skokem z Trojského mostu. Jeho poslední scénografické návrhy pro Národní divadlo (ke hře Zástupové od F. X. Šaldy) byly realizovány až po jeho smrti.

Je pohřben na Loučeni.

• 1921 Karel Čapek: R.U.R., Národní divadlo, režie Vojta Novák
• 1921 Moliere: Zdravý nemocný, Národní divadlo, režie K. H. Hilar
• 1922 Ch. Marlowe: Edvard II, Národní divadlo, režie K. H. Hilar
• 1933 V+W: Osel a stín (sochařská spolupráce – O.Švec), Osvobozené divadlo
• 1934 William Shakespeare: Cokoli chcete čili Večer tříkrálový, Národní divadlo, režie Karel Hugo Hilar (B. Feuerstein navrh scénu společně s V.Gottliebem a K. H. Hilarem)
• 1934 V+W: Slaměný klobouk, Osvobozené divadlo
• 1934 V+W: Kat a blázen (ve spolupráci s A. Wachsmannem), Osvobozené divadlo
• 1935 V+W: Balada z hadrů, Osvobozené divadlo
• 1936 Vladislav Vančura: Jezero Ukereve, Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka (B. Feuerstein navrhl scénu společně s V.Gottliebem a J. Frejkou)
• 1937 F. X. Šalda: Zástupové, Národní divadlo, režie Jiří Frejka (posmrtná realizace; premiéra 30. září 1937 – B. Feuerstein navrhl scénu společně s V.Gottliebem a J. Frejkou)

• Krematorium v Nymburce, 1922, s Bohumilem Slámou
• Vojenský zeměpisný ústav, Praha 6 – Bubeneč, čp. 620, Rooseveltova 23, 1921–1925^[10]

• Budova bývalého Vojenského zeměpisného ústavu v Bubenči
• 
  Pohled od křižovatky ulic Rooseveltova x Charlese de Gaulla
• 
  Pamětní deska v budově připomíná B. Feuersteina^[11]
• 
  Informační cedule na boku budovy připomíná B. Feuersteina

• Divadlo pro Výstavu dekorativního umění v Paříži, 1925, spoluúčast na projektu
• Budova Rising Sun Petroleum v Jokohamě, 1927–1933, s A. Raymondem
• Sovětské velvyslanectví v Tokiu, druhá polovina 20. let, s A. Raymondem

• 
  Biarritz
• 
  Továrna v Hendaye
• 
  Pláž v Biarritz
• 
  Hendaye
• 
  Návrh pomníku
• 
  Scénický návrh Bedřicha Feuersteina k dramatu R.U.R.

• 2021 Bedřich Feuerstein, architekt. Praha – Paříž – Tokio, Národní technické muzeum v Praze, 10. listopad 2021 - 31. červenec 2022.^[12]

Václav Holzknecht

• Feuerstein, v osobním styku jemný a půvabný, dá-li se to o muži dobře říci, překvapoval na scéně jakousi monumentalitou tvarů, působící děsivě. Jeho pravým světem bylo zřejmě velké jeviště, ale dovedl se přizpůsobit i menší scéně Osvobozeného divadla.^[13]
• Ubohý Fricek! Zbývají po něm návrhy pro divadlo pro mezinárodní výstavu dekorativních umění v Paříži, návrhy staveb v Japonsku a nemocnice ve Vyšných Hágách. Ale zbývá po něm především krásná Nezvalova báseň na osudné předjitřní hodiny 10. května 1936 na libeňském mostě, s bolestným výkřikem básníkovým: Proč jsem se tudy nevracel právě domů? Byl bych Tě sevřel do náruče a nedovolil bych Ti provést tento čin!^[14]

Jiří Voskovec

• Kdykoliv si vzpomenu na Bedřicha Feuersteina, jehož nestárnoucí jemnou tvář jsem vídal po tolik let v tolika rozmanitých osvětleních, v tolika rozličných atmosférách, uprostřed tolika různorodých ovzduší uměleckých i generačních skupin...kdykoliv si vyvolám jeho ostrý a jasný přízvuk či hbité a přesné pohyby, bývám vždy znovu udiven a dojat pevností a jasným souladem jeho osobnosti.^[15]
• Byl hluboce přesvědčeným architektem. Stavba a pevnost konstrukce, železná nutnost kostry a neúprosný požadavek nosnosti každého díla byla jeho hlavním uměleckým kritériem. Díval se na obrazy jako architekt a četl knihy jako stavitel...Obdivoval architekturu velkých románových děl, miloval Balzaca a Stendhala.^[15]

• Biografický slovník českých zemí : 16. sešit : Ep–Fe. Praha : Academia; Historický ústav AV ČR, 2013. 136 s. ISBN 978-80-200-2292-9 (Academia); ISBN 978-80-7286-215-3 (Historický ústav AV ČR). S. 135.
• František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 28–32, 83–87 v části "Lokální patriot", ISBN 978-80-7304-099-4
• ČAPKOVÁ, Helena. Bedřich Feuerstein : cesta do nejvýtvarnější země světa. 1. vyd. Praha: KANT : Aula, 2014. 212 s. ISBN 978-80-7437-176-9, ISBN 978-80-86751-22-1. 
• ČAPKOVÁ, Helena. Bedřich Feuerstein, architekt. Praha – Paříž – Tokio. 1. vyd. Praha: Národní technické muzeum, 2021. 287 s. ISBN 978-80-7037-336-1. 
• Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 106
• Bedřich Feuerstein: Mezi domovem a světem. Uspořádal Stanislav Kolíbal. Arbor vitae, 2000, ISBN 80-901964-4-6.
• Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 237, 238
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 96–7
• Jaromír Pelc: "Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo", Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 107, 121, 134, 165
• Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
• Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. V druhém oddílu knihy "Obrazový průvodce historií Osvobozeného divadla" jsou otištěny ukázky z nejvýznamnějších scénických návrhů Bedřicha Feuersteina k hrám V+W. Blíže viz Nespoutatelné Osvobozené
• Vladimír Procházka a kol.: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, 624 s., S. 96–7
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 307. 
• VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8. 

Nekrology:

• Karel Čapek: Chudák Fricek, Lidové noviny, 12. 5. 1936
• Vítězslav Nezval: Trojský most (Praha s prsty deště, 1936)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bedřich Feuerstein na Wikimedia Commons
• ArchiWeb – Bedřich Feuerstein
• archINFORM – Bedřich Feuerstein (v angličtině)
• Bedřich Feuerstein v databázi Archivu Národního divadla
• Bedřich Feuerstein ve Filmové databázi
• Bedřich Feuerstein na Kinoboxu
• Bedřich Feuerstein v Internet Movie Database (anglicky)
• Šumné stopy – díl věnovaný Bedřichu Feuersteinovi
• Bedřich Feuerstein v informačním systému abART