Bedřich Hacar

Bedřich Hacar
Bedřich Hacar (časopis Květy, 1954)
Narození	24. května 1893 Čechy pod Kosířem Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	9. října 1963 (ve věku 70 let) Praha Československo Československo
Alma mater	České vysoké učení technické v Praze
Povolání	architekt a stavební inženýr
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Hacar (24. května 1893 Čechy pod Kosířem^[1] – 9. října 1963 Praha) byl český architekt a technik.

Hacar vystudoval na ČVUT stavební inženýrství a zeměměřické inženýrství. Promoval v roce 1921 a habilitoval v roce 1939. Po studiích pracoval jako konstruktér v Ústavu staveb ze železobetonu a železných staveb pozemních. Věnoval se zde především vlastnostem železobetonu a také pedagogické činnosti. Později se zabýval využitím tvaru hyperboly ve stavebnictví a uplatnění skořepinových střech. Od roku 1945 byl řádným profesorem Vysoké školy inženýrské při ČVUT. Byl ředitelem Stavebního, dnes Kloknerova ústavu.

Mezi projekty, na kterých se podílel, patřily například vodní nádrže ve Vranově nad Dyjí, Vraném nad Vltavou, Štěchovicích, apod. Podílel se na stavbě podolské vodárny. Navrhl budovu nového nádraží v Sarajevu a projektoval stavby realizované také na území Rumunska. Prováděl zatěžovací zkoušky některých velkých dopravních staveb, jako byl např. Podolský most. Staticky zajišťoval rekonstrukci kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem a také rekonstrukci Emauzského kláštera, který byl po americkém náletu poničen. Spolu s Jaroslavem Fragnerem se podílel také na plánech obnovy Betlémské kaple.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bedřich Hacar na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bedřich Hacar
• archweb, Bedřich Hacar – biografie