Bedřich Rakousko-Těšínský

Bedřich Rakousko-Těšínský
Bedřich Rakousko-Těšínský v uniformě generála pěchoty, foto 1908
Bedřich Rakousko-Těšínský v uniformě generála pěchoty, foto 1908
Vrchní velitel rakousko-uherské armády
Ve funkci:
1914 – 1916
PředchůdceFrantišek Josef I.
NástupceKarel I.
Generální inspektor rakousko-uherské armády
Ve funkci:
1905 – 1914
PředchůdceWilhelm von Reinländer
Velitel 5. armádního sboru
Ve funkci:
1889 – 1905
PředchůdceAdolf von Catty
NástupceKarl von Steininger
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní maršál (1914), generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1894), polní podmaršál (1886), generálmajor (1882)

Rodné jménoFriedrich Maria Albrecht Wilhelm Karl von Österreich-Teschen
Narození4. června 1856
Židlochovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí30. prosince 1936 (ve věku 80 let)
Mosonmagyaróvár
Maďarské královstvíMaďarské království Maďarské království
Titulkníže těšínský
ChoťIsabela z Croy
RodičeKarel Ferdinand Rakousko-Těšínský a Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská
DětiMarie Anna Rakousko-Těšínská
Marie Kristýna Rakousko-Těšínská
Marie Jindřiška Rakousko-Těšínská
Isabela Rakousko-Těšínská
Albrecht Rakouský
Marie Alice Rakousko-Těšínská
Archduchess Natalie of Austria
Archduchess Stephanie Maria of Austria
Archduchess Gabriele of Austria
PříbuzníMarie Kristina Rakouská, Karel Štěpán Rakousko-Těšínský, Evžen Rakousko-Těšínský a Marie Tereza Rakouská-Este (sourozenci)
Robert Hugo Parmský, Alice z Kalábrie, Princess Maria Christina of Parma[1], Princess Elisabetta of Parma[1], Carlo Luigi di Borbone, Principe di Parma[1], Princess Marie Francesca of Parma[1], Francesco Alfonso di Borbone, Principe di Parma[1] a Princess Giovanna Isabella of Parma[1] (vnoučata)
Profeseprimas, voják, politik a aristokrat
Náboženstvíkatolická církev
OceněníŘád zlatého rouna (1873), Vojenský řád Marie Terezie (1917)
CommonsArchduke Friedrich, Duke of Teschen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Rakousko-Těšínský (4. června 1856 Židlochovice[2]30. prosince 1936 Mosonmagyaróvár, Maďarsko; německy: Friedrich Maria Albrecht Wilhelm Karl von Österreich-Teschen) byl arcivévoda rakouský a rakousko-uherský generál. Od patnácti let sloužil v c. k. armádě, řadu let na různých pozicích strávil v Prešpurku. V roce 1914 byl jmenován polním maršálem a na začátku první světové války vrchním velitelem rakousko-uherské armády. Od roku 1895 byl také posledním držitelem Knížectví těšínského, další rozsáhlé statky vlastnil v Uhrách a na Moravě. Celkově mu patřilo téměř 200 000 hektarů půdy a na počátku 20. století patřil k největším pozemkovým vlastníkům ve střední Evropě. Jeho bohatství plynulo především z těžby uhlí ve Slezsku a provozu Třineckých železáren, kde byl významným akciovým podílníkem.[3] Je údajným markýzem Gerem ze Slezských písní Petra Bezruče.[4]

Život

Původ a mládí

Zámek Židlochovice, rodiště arcivévody Bedřicha a jedno z rodových sídel do roku 1918

Jeho rodiči byli rakouský arcivévoda Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský (18181874) a arcivévodkyně Alžběta Františka Marie. Arcivévoda Bedřich měl pět sourozenců. Starší bratr František Josef zemřel jako dítě, mladší Marie Kristýna (18581929) byla španělskou královnou a bratr Evžen (18631954) byl posledním světským velmistrem Řádu německých rytířů, dalšími sourozenci byli Karel Štěpán (18601933) a nejmladší sestra Marie Eleonora (*/† 1864), jež zemřela v kojeneckém věku.

Arcivévoda Bedřich byl od útlého mládí připravován pro vojenskou kariéru, současně systematicky ale i na převzetí správy majetku svého strýce a adoptivního otce arcivévody Albrechta Fridricha (z jehož tří dětí syn Karel zemřel jako nemluvně, nejmladší dcera Matylda zemřela jako osmnáctiletá a nejstarší Marie Terezie (1845–1927) se provdala za württemberského vévodu Filipa). Proto okruh jeho vzdělání zahrnoval kromě jiného i hornictví, hutnictví, zemědělství (zejména mlékařství) i tesařství. Po smrti svého strýce zdědil obrovský majetek: Těšínské knížectví (Herzogtum Teschen), panství Ungarisch-Altenburg (Magyaróvár) a Bellye (Bilje), alodiální statky Saybusch (Land Saybusch/Państwo Żywieckie), Židlochovice (Seelowitz) a Frýdek (Friedek).

V roce 1905 se přestěhoval z Prešpurku do Albrechtova paláce ve Vídni na Augustinerbastei a věnoval se správě zděděného majetku, ke kterému připojil panství Víglaš (Véghles), Topolovac u Sisaku a Klachau-Wörschach. Některé jeho podniky vlastnily výsadní monopol, např. na mléko a mléčné výrobky, kořalku, cukr nebo olej (většina konzumovaného mléka ve Vídni pocházela z jeho panství). Arcivévoda Bedřich byl nejen velkostatkářem, ale i prvotřídním podnikatelem. Zajímal se také o numismatiku a umění.[5]

Vojenská kariéra

Arcivévoda Bedřich (cca 1900)
Grasalkovičův palác (dnešní Prezidentský palác) v Bratislavě, sídlo arcivévody Bedřicha na přelomu 19. a 20. století

Vojenskou dráhu nastoupil jako patnáctiletý v hodnosti poručíka u tyrolských polních myslivců v Innsbrucku.[6]. Rychle postupoval v hodnostech (nadporučík 1873, kapitán 1875), krátce sloužil u 42. pěšího pluku v Terezíně. Od roku 1877 v hodnosti majora strávil několik let u 25. pěšího pluku v Praze, kde mimo jiné patřil k doprovodu korunního prince Rudolfa během jeho pražských pobytů. V roce 1878 byl povýšen na podplukovníka a stal se zástupcem velitele 13. pěšího pluku v Krakově. V roce 1880 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se velitelem 52. pěšího pluku, jehož byl zároveň čestným majitelem.[7] V šestadvaceti letech jako generálmajor převzal velení 27. pěší brigády v Prešpurku.[8] V Prešpurku setrval i po roce 1886 v hodnosti polního podmaršála jako velitel 14. pěší divize. Nakonec byl v letech 1889–1905 velitelem 5. armádního sboru.[9] Jako plnoletý princ habsburského domu byl od roku 1880 také členem rakouské Panské sněmovny.[10]

Po smrti strýce Albrechta převzal majetky v těšínském Slezsku a získané dědictví mu umožnilo zakoupit v Prešpurku odpovídající sídlo (Grasalkovičův palác). V roce 1905 byl jmenován generálním inspektorem c. k. armády a přesídlil do Vídně. Od roku 1907 byl zároveň vrchním velitelem c. k. zeměbrany. Po konfliktu s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem počátkem léta roku 1914 podal demisi z vojenských funkcí, ale již po vypuknutí první světové války po zavraždění Františka Ferdinanda v Sarajevu 28. června 1914 jej císař František Josef I. jmenoval vrchním velitelem rakouské armády a udělil mu hodnost polního maršála.[11][12] Tak se stal Těšín v letech 1914–1916 sídlem hlavního štábu rakousko-uherské armády. Poté, co koncem roku 1916 po smrti Františka Josefa I. (21. listopadu 1916) nový císař Karel I. převzal vrchní velení armády, stal se arcivévoda Bedřich jeho zástupcem, ale v únoru roku 1917 byl z této pozice odvolán.

Působení mimo armádu

Za své aktivity v oblasti ekonomie získal arcivévoda Bedřich čestné doktoráty na univerzitách ve Vídni, Praze, Brně a ve Lvově. Např. v jeho hutích v Ustroni se poprvé v Evropě začaly vyrábět parní pluhy. Kromě toho byl arcivévoda i mecenášem umění. Zděděné sbírky v galerii Albertina rozšířil o díla Albrechta Dürera, Rembrandta, Holbeina, Fra Bartolomea, Waldmüllera, Moneta, Menzela, Delacroixe. Numismatickou sbírku, které věnoval většinu svého volného času, si vyhradil pro sebe.[13]

Po rozpadu Rakouska-Uherska

Po skončení první světové války arcivévoda Bedřich pozbyl svých majetků na území:

  • Československa: panství Těšín a Frýdek (60 000 čtverečních sáhů, veškerý majetek s průmyslovými podniky); Židlochovice (11 600 čtverečních sáhů, se zámkem a cukrovarem); panství Víglaš (42 300 čtverečních sáhů, dvě pily, zámek s hospodářskými dvory); v Bratislavě palác a dva nájemní domy.
  • Polska: panství Těšín se zámkem (50 000 čtverečních sáhů, pivovar, továrna na likéry, pila).
  • Jugoslávie; panství Bellye/Bilje (86 000 čtverečních sáhů, továrna na zpracování masa, mlýn, továrna na stroje, cihelny); panství Topolovac u Sisaku (14 000 čtverečních sáhů, průmyslové podniky, cukrovar v Baranyavár/Branjin Vrh.
  • Rumunska: panství Hunyad (Hunedoara/Eisenmarkt) a lesy (23 000 čtverečních sáhů).
  • Itálie: vila a statek Arco.
  • Rakouska: 2 paláce (Augustinerbastei, Hofgartengasse čp. 3) ve Vídni, galerie umění Albertina.

Zůstal mu majetek na území:

  • Rakouska: vídeňský činžovní dům (Neulinggasse čp. 42), který v důsledku ochrany nájemců nepřinášel žádný příjem; činžovní dům a dvě stavební parcely (Rechte Bahngasse čp. 30), které následně prodal americké společnosti; zámek Weilburg v Badenu (bez aktivních příjmů); panství Halbthurn/Féltorony v Burgenlandu (část panství Ungarisch-Altenburg/Magyaróvár, která byla oddělena od Maďarska), 15 000 čtverečních sáhů; po svržení proletářské diktatury v Maďarsku musel být tento majetek draze restaurován. V roce 1922 byla arcivévodovi Bedřichovi v Rakousku vyměřena daň z majetku ve výši 530 milionů korun; která tak pohltila jeho zbývající majetek, takže následně nedisponoval v Rakousku žádným movitým majetkem.
  • Maďarska: zbylá část panství Ungarisch-Altenburg/Magyaróvár, od r. 1939 Mosonmagyaróvár (17 000 čtverečních sáhů), po svržení proletářské diktatury muselo být uvedeno do původního stavu; panství Sátorhely u Bilje (21 000 čtverečních sáhů), které bylo dvakrát zcela vyplundrováno.

Veškerý zbylý nemovitý majetek byl zatížen hypotékou ve výši 7 milionů CHF. K opravě vyplundrovaných a poničených statků si musel arcivévoda Bedřich vzít půjčku ve výši dvou miliard maďarských korun. Jeho finanční situaci zatěžovaly ještě další závazky z dob Rakouska-Uherska.

Finančně se musel postarat také o 194 penzistů v Rakousku (včetně 58, kteří na něj podali hromadnou žalobu), 53 penzistů v Československu, 24 penzistů v Maďarsku a 7 penzistů ve zbylých národních státech. Kromě toho na něm leželo značné patronátní břemeno. V neposlední řadě musel vydržovat svou rodinu (zcela nebo zčásti): manželku a dvě děti (Albrechta a Gabrielu), ovdovělou dědičnou princeznu zu Salm-Salm, vdanou princeznu Bourbonsko-Parmskou, vdanou princeznu z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingfürstu, baronku Alici Waldbott von Bassenheim, dědičnou princeznu Isabelu.[14]

Do Maďarska, kde mu zůstala dvě panství, přesídlil spolu s rodinou v roce 1921. Tam také 30. prosince 1936 poslední těšínský kníže zemřel a byl pochován v rodinné hrobce farního kostela sv. Gottharda v Mosonmagyaróváru.

Rodina

Arcivévodkyně Isabela

Během cesty na Světovou výstavu v Paříži v roce 1878 se seznámil s princeznou Isabelou z Croÿ-Dülmen ze starobylého nizozemského rodu Croÿů. Zasnoubili se v květnu 1878 v Paříži, sňatek se konal 8. října 1878 na zámku Hermitage. Isabela se stala dámou Řádu hvězdového kříže, nositelkou Alžbětina řádu, několik vyznamenání obdržela také od zahraničních panovníků. Arcivévodkyně Isabela svého manžela intelektuálně převyšovala, proslula svou ambiciózní povahou a v plném smyslu byla emancipovanou ženou, ve společnosti ale nebyla příliš oblíbená. Z manželství se narodilo devět dětí:

  • Marie Kristýna (17. listopadu 1879 – 6. srpna 1962), ⚭ 1902 Emanuel Alfréd ze Salmu (30. listopadu 1871 – 19. srpna 1916)
  • Marie Anna (6. ledna 1882 – 25. února 1940), ⚭ 1903 Eliáš Parmský (23. července 1880 – 27. června 1959), titulární parmský vévoda
  • Maria Jindřiška (10. ledna 1883 – 2. září 1956), ⚭ 1908 Gottfried Hohenlohe-Schillingsfürst (8. listopadu 1867 – 7. listopadu 1932), rakousko-uherský velvyslanec v Německu
  • Natálie (12. ledna 1884 – 23. března 1898)
  • Štefanie (1. května 1886 – 25. srpna 1890)
  • Gabriela (14. září 1887 – 15. listopadu 1954), svobodná, bezdětná
  • Isabela (17. listopadu 1888 – 6. prosince 1973), ⚭ 1912 princ Jiří Bavorský (2. dubna 1880 – 31. května 1943)
  • Marie Alice (15. ledna 1893 – 1. července 1962), ⚭ 1920 Fridrich Heinrich Waldbott, baron von Bassenheim (17. září 1889 – 16. prosince 1959)
  • Albrecht (24. července 1897 – 23. července 1955), rakouský arcivévoda, titulární těšínský vévoda
    ⚭ 1930 Irene Dora Lelbach (1897–1985), rozvod 1937
    ⚭ 1938 Katalin Bocskay de Felsö-Bánya (1909–2000), rozvod 1951
    ⚭ 1951 Lydia Strauss-Dorner (1930–1998)

Řády a vyznamenání

Arcivévoda Bedřich jako polní maršál a vrchní velitel rakousko-uherské armády (1914)

Jako člen vládnoucí dynastie obdržel již v šestnácti letech prestižní Řád zlatého rouna,[15] během vojenské služby získal řadu dalších ocenění včetně velkokříže Řádu Marie Terezie.[16] Vzhledem ke svému dlouholetému působení v nejvyšším velení rakousko-uherské armády byl také nositelem řady zahraničních vyznamenání.[17][18]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí



Vývod z předků

 
 
 
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
Leopold II.
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie
 
 
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 
Karel Kristián Nasavsko-Weilburský
 
 
Fridrich Vilém Nasavsko-Weilburský
 
 
 
 
 
 
Karolína Oranžsko-Nasavská
 
 
Jindřiška Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
Vilém Jiří z Kirchbergu
 
 
Luisa Isabela z Kirchbergu
 
 
 
 
 
 
Isabela Augusta Reuss Greiz
 
Bedřich Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
Leopold II.
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie
 
 
Josef Habsbursko-Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Evžen Württemberský
 
 
Ludvík Württemberský
 
 
 
 
 
 
Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
 
Marie Dorotea Württemberská
 
 
 
 
 
 
Karel Kristián Nasavsko-Weilburský
 
 
Henrietta Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
Karolína Oranžsko-Nasavská
 

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnost Židlochovice
  3. MYŠKA, Martin: Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska; Ostravská univerzita, Ostrava, 2003; s. 150 ISBN 80-7042-612-8
  4. MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Argo, 2008. 668 s. ISBN 978-80-257-0027-3. S. 312. 
  5. Brigitte Hamann, Georg Hamann: Die Habsburger: Ein biographisches Lexikon. Herausgegeben von Brigitte Hamann. Überarbeitete, ergänzte und korrigierte E-Book-Ausgabe. Herausgegeben und mit einem Vorwort von Georg Hamann, Amalthea Signum Verlag, 2016.
  6. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1872; Vídeň, 1872; s. 386 dostupné online
  7. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1880; Vídeň, 1879; s. 350 dostupné online
  8. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1883; s. 17, 120 dostupné online
  9. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. Arcivévoda Bedřich na webu rakouského parlamentudostupné online
  11. Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 2 dostupné online
  12. Služební postup arcivévody Bedřicha in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 130 dostupné online
  13. HAMANN, Brigitte; HAMANN, Georg. Die Habsburger: Ein biographisches Lexikon. Herausgegeben von Brigitte Hamann. Überarbeitete, ergänzte und korrigierte E-Book-Ausgabe. Herausgegeben und mit einem Vorwort von Georg Hamann. [s.l.]: Amalthea Signum Verlag 423 s. Dostupné online. ISBN 978-3-903083-44-8. (německy) Google-Books-ID: RZl3DwAAQBAJ. 
  14. ANNO, Die Stunde, 1925-07-05, Seite 4: Der verarmte Erzherzog Friedrich.. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-01-26]. Dostupné online. 
  15. Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
  16. MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1991; s. 85, 116
  17. Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Bedřicha in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 11 dostupné online
  18. Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Bedřicha in:BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 128–129 ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

Literatura

  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. 
  • PERNES, Jiří. Habsburkové bez trůnu. Praha: Iris ; Knižní klub, 1995. 232 s. ISBN 80-7176-253-9. 
  • HOLEC, Roman: Bratislavskí Habsburgovci; Bratislava, 2019 252 s. ISBN 978-80-569-0254-7

Externí odkazy

Předchůdce:
Albrecht Fridrich
Znak z doby nástupuTěšínský kníže
18951918
Znak z doby konce vládyNástupce:
zánik knížectví

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of Hungary (1915-1918, 1919-1946).svg
Flag of Hungary from 6 November 1915 to 29 November 1918 and from August 1919 until mid/late 1946.
AUT KuK Kriegsbande BAR.svg
Ribbon bar: War Ribbon (Kriegsbande) for Austro-Hungarian decorations (inter alia: Militär-Verdienstkreuz; Militär-Verdienstmedaille (Signum Laudis); Franz-Joseph-Orden; Tapferkeitsmedaille).
Order of the Elephant Ribbon bar.svg
Autor: Portunes, Licence: CC BY 4.0
Ribbon bar of the Danish Order of the Elephant
Seraphimerorden ribbon.svg
Autor: Borodun, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar: Ordem of the Seraphim. Sweden. True size for the template.
D-PRU EK 1914 2 Klasse BAR.svg
Ribbon bar: Iron Cross 2nd Class (1813)-1914-1918 (Prussia) and Golden Military Merit Cross 1864-1918 (Prussia).
Планка железного креста 1 класс.png
Ribbon bar: Iron Cross 1st Class 1914-1939 (Third Reich).
D-PRU Pour le Merite 1 BAR.svg
Ribbon bar: Prussian Pour le Mérite (Blue Max)
Ord.Aquilarossa-GC.png
Autor: Louis14, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastro da cavaliere di gran croce del'Ordine dell'Aquila Rossa del Regno di Prussia (Germania)
ESP Charles III Order CROSS.svg
Autor: Heralder, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of the Order of Charles III, Knight's/Dame Cross.
Princess Isabella of Croÿ.jpg
Princess Isabella of Croÿ (1856-1931). Princess, Austro-Hungarian Monarchy.
D-SAX Sachsen-Ernestinischer Hausorden BAR.svg
Ribbon bar: Ducal Saxe-Ernestiner House Order. Saxon Duchies:
  • Saxe-Altenburg (Sachsen-Altenburg)
  • Saxe-Coburg-Gotha (Sachsen-Coburg-Gotha)
  • Saxe-Meiningen-Hildburghausen (Sachsen-Meiningen-Hildburghausen)
Prezidentská zahrada Bratislava (1).jpg
Autor: Vlach Pavel, Licence: CC BY-SA 4.0
Prezidentská zahrada v Bratislavě, v pozadí Grasalkovičův palác.
Ord.S.Stef.Ungh. - GC.png
Autor: FranzJosephI, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of the Knights Grand Cross of the Order of Saint Stephen of Hungary
Order of the Bath UK ribbon.svg
Autor: Image sourced from 'Medals of the World' website: http://www.medals.org.uk/index.htm, Licence: CC BY 2.5
Ribbon of the Order of the Bath
Ord.MariaTeresa-GC.png
Autor: Louis14, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastro da cavaliere di gran croce dell'Ordine Militare di Maria Teresa (Austria imperiale)
Ord.Pietr.Fed.Luigi.PNG
Order of Peter Friedrich Louis's Ribbon - Oldenburg - Germany
Grand Crest Ordre de Leopold.png
Grand Cordon of the Ordre de Leopold
St.AndrewOrder.png
Autor: Louis14, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastro dell'Ordine di Sant'Andrea apostolo (Impero di Russia)
Legion Honneur GC ribbon.svg
Autor: Orem (wiki-pl: Orem, commons: Orem), Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar: Legion of Honour, Grand Cross rank
Carl Atzker Erzherzog Friedrich.jpg
Porträt Erzherzog Friedrich (1856-1936) in Uniform mit Ordensschmuck, Öl auf Leinwand, 52,5 x 42 cm, zugeschrieben "Carl Atzker", um 1900, Provenienz: Sammlung Albert Klein, Wien, Zwangsverkauf am 20.9.1939 an das Heeresgeschichtliche Museum Wien (Inventarnummer 20749), Restitution an die Erben nach Albert Klein im Februar 2013
Order of the Golden Fleece ribbon bar.svg
Autor: Portunes, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Spanish and Austrian Order of the Golden Fleece
Cross of Honour for Science and Art Rib.png
Cross of Honour for Science and Art
Order of the Black Eagle - Ribbon bar.svg
Autor: Portunes, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Prussian Order of the Black Eagle
NLD Order of the Dutch Lion - Knight BAR.png
Autor: Wiki Romi, Licence: CC0
Order of the Dutch Lion - Knight
Military Order of Max Joseph ribbon.svg
Autor: Boroduntalk, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar: Military Order of Max Joseph. Bavaria.
Ord.SanGiuseppe-GC.png
Autor: Louis14, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastro da cavaliere di gran croce del'Ordine di San Giuseppe del Granducato di Toscana (Italia
AUT Jubiläumskreuz 1908.png
Autor: Mimich, Licence: CC BY-SA 3.0
Krzyż Jubileuszowy 1908 (Austro-Węgry)
D-SAX Militaer St-Heinrich Orden BAR.svg
Ribbon bar: Military Order of St. Henry (Saxony).
(Militär-Sankt-Heinrichs-Orden)
Croce di merito della Croce Rossa (Austria).png
Autor: Arturolorioli, Licence: CC0
Odznaka Honorowa Czerwonego Krzyża (Austria)
Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria.svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria-Hungary, used from 1866 to 1915.
Sacro Militare Ordine Costantiniano di San Giorgio.png
Gran Alguacil de Justicia de la Orden Constantiniana de San Jorge
MKB Order of the Wendish Crown ribbon.svg
Autor: Boroduntalk, Licence: CC BY 4.0
House Order of the Wendish Crown ribbon bar. Grand Duchy of Mecklenburg-Schwerin and Grand Duchy of Mecklenburg-Strelitz.
Zámek židlochovice.jpg
Autor: Martin Hajda, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Friedrich austria 1856 1936 Hung.jpg
Field Marshal Friedrich Archduke of Austria, Duke of Teschen (1856-1936), supreme commander of Austria-Hungarian Armed Forces in WW1. Coloured photo from 1914, in traditional hungarian gala uniform.