Bedřich Vrbský

Bedřich Vrbský
Bedřich Vrbský (před rokem 1924)
Bedřich Vrbský (před rokem 1924)
Narození4. května 1890
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. února 1966 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Vrbský, vlastním jménem Bedřich Wrbka[1] (4. května 1890 Praha[2] – 23. února 1966 Praha), byl český herec, režisér a dramatik.

Život

Byl jediný syn typografa Jana Wrbky (1862–??) a jeho manželky Anny, rozené Kaiserové (1867–??).[3] Vystudoval obchodní akademii a několik let byl úředníkem Městské spořitelny pražské. Spolupracoval s Československým rozhlasem a Československou televizí. V roce 1929, se ve Chvalech (dnes Praha–Horní Počernice), oženil s Antonii Čuprovou.(1900–1972)[1]

Zemřel 23. února 1966 a je pohřben na Olšanských hřbitovech v úseku VI. oddělení 7 b, hrob číslo 52.

V roce 1957 byl poctěn titulem zasloužilý umělec.

Divadelní kariéra

Do roku 1916 hrál amatérsky, spolupracoval s netradičními pražskými scénami: Lyrickým divadlem (1911), Volným divadlem, které sám r. 1912 založil, Uměním lidu (1914) a s Loutkovým divadlem Umělecké výchovy (1916).

Roku 1916 začal hrát profesionálně, zprvu na menších scénách, r. 1919 ho angažoval Karel Hugo Hilar do Městského divadla na Vinohradech. V roce 1929 vznikla Městská divadla pražská sloučením Divadla na Vinohradech a Komorního divadla. V Městských divadlech pražských pak prožil Bedřich Vrbský celý herecký i režisérský život, a to i po jejich reorganizaci roku 1950.[4] Roku 1961 odešel na odpočinek.

Uplatnil se zejména v komických postavách, v nichž uplatnil svůj civilní herecký projev, břitkost dialogu a společenské vystupování. Mezi známé divadelní role Bedřicha Vrbského patřily role Doolittlea (George Bernard Shaw, Pygmalion, r. 1931 a 1939)[5] a lorda Goringa (Oscar Wilde, Ideální manžel, 1934). V padesátých letech hrál pohostinský v Národním divadle ve dvou hrách (Živnost paní Warrenové, Ideální manžel).[6]

Citát

Bedřich Vrbský byl "dušinka". Říkali jsme mu tak, protože každého, s nímž měl něco důvěrnějšího, tituloval "dušinka". Bývalý bankovní úředník byl herec jasného oboru: bonvivant. Dokonalý frakman, kultivované společenské vystupování. Jako Antonín Kandert, tak i on později hodně režíroval. Ani u jednoho ani u druhého si nemohu stěžovat na obsazování.

Vladimír Hlavatý[7]

Divadelní režie, výběr

  • 1928 Anna Sedláčková, B. Vrbský: Na zapřenou, Vinohradské divadlo, 24 repríz
  • 1935 B. Vrbský, J. Grmela: Lanař Rejtura, Komorní divadlo, 30 repríz
  • 1940 G. B. Shaw: Milionářka, Komorní divadlo, 52 repríz (v roli Epifanie Fitzfassendenové obsazena Adina Mandlová)
  • 1940 Alex Breidahl: Vzbouření v ústavu šlechtičen, Vinohradské divadlo, 67 repríz
  • 1941 A. J. Lippl: Známá melodie, Komorní divadlo, 44 repríz
  • 1941 K. M. Rössner: Modrý démant, Komorní divadlo, 120 repríz
  • 1942 Karel Hadrbolec: Sžehnuta plamenem, Komorní divadlo, 15 repríz
  • 1943 Just Schen, P. A. Stiller: Velký pán na malém ostrově, Divadlo Na poříčí, 28 repríz
  • 1947 B. Vrbský: Ben a Kristina, Komorní divadlo, 29 repríz
  • 1947 Oscar Wilde: Vějíř Lady Windermerové, Vinohradské divadlo, 55 repríz
  • 1948 Jean Anouilh: Romeo a Jana, Vinohradské divadlo, 18 repríz
  • 1949 A. N. Ostrovskij: Talenty a ctitelé, Komorní divadlo, 61 repríz
  • 1949 A. Swirszczynska: Výstřely v Dlouhé ulici, Komorní divadlo, 31 repríz
  • 1950 V. K. Klicpera: Ptáčník, Komorní divadlo, 26 repríz
  • 1951 I. A. Krylov: Modes Robes, Divadlo Komedie, 96 repríz
  • 1953 A. N. Ostrovskij: Kosa na kámen, Divadlo Komedie, 106 repríz
  • 1953 N. G. Černyševskij: Co si kdo uvaří…, Divadlo Komedie, 52 repríz
  • 1954 Vlasta Petrovičová: Děravá škorně, Komorní divadlo, 78 repríz
  • 1954 A. P. Čechov: Ivanov, Komorní divadlo, 44 repríz
  • 1955 Frank Tetauer: Don Manuel a Marie Luisa, Komorní divadlo, 74 repríz
  • 1955 Emil Vachek: Aféra, Komorní divadlo, 30 repríz
  • 1955 Emil Vachek: Bidýlko, Divadlo Komedie, 91 repríz
  • 1956 Friedrich Schiller: Parasit, Komorní divadlo, 35 repríz
  • 1956 Gabriela Zapolska: Slečna Maličevska, Komorní divadlo, přes 40 repríz
  • 1957 Lajos Barta: Láska, Divadlo Komedie, přes 33 repríz
  • 1957 Artur Schnitzler: Únos Sabinek, Divadlo Komedie, přes 15 repríz

Divadelní role, výběr

Vrbský dramatik

Napsal také několik divadelních výstupů a skečí, ale i dramatických adaptací a her (Transport č. 20 – společně se Zdeňkem Štěpánkem, Bloudění Jindřicha od Věže a Prapor – s Vladimírem Drnákem). Adaptací Jiráskova F. L. Věka byla stejnojmenná hra s pokračováním Václav Thám. Jeho komedie Zázračný lékař byla úspěšně zfilmována roku 1933 pod titulem Její lékař.

  • Pravý manžel. Praha: A. Neubert, 1943 – komedie o pěti obrazech

Filmová tvorba

Ve filmu vytvořil v letech 1913–1964 vytvořil bezmála šedesát postav. Začínal ještě jako amatér filmem Pan profesor, nepřítel žen u společnosti Ilussion. V první filmové adaptaci Švejka hrál lékaře v blázinci. Roku 1918 byl spoluautorem námětu a spoluscenáristou filmu Láska si nedá poroučet, který se nedochoval. Do roku 1945 hrál převážně menší role podnikatelů (První políbení), důstojníků (Pobočník Jeho Výsosti) a policistů nebo policejních komisařů (Obrácení Ferdyše Pištory, Před maturitou, Záhada modrého pokoje, Král ulice, Harmonika). Byl jedním z našich prvních dabérů, když ve slavném filmu G. Machatého Extase přemluvil dialogy německého herce Leopolda Kramera.

Jeho filmové herectví dozrálo kvalitou pod zvláště pod vedením režiséra Václava Kršky v životopisných a historických postavách. Byl hrabětem Stadionem ve filmu Revoluční rok 1848, politikem Grégrem v Mikoláši Alšovi nebo hrabětem Harrachem ve filmu Z mého života. Diváci ho znají jako jihoafrického guvernéra z filmu Velké dobrodružství, katechetu ve Stříbrném větru, ale především jako MUDr. Grünsteina z Dobrého vojáka Švejka a vojenského soudce Fink von Finkensteina z pokračování Švejka (Poslušně hlásím). Jako předseda soudu se s diváky rozloučil ve filmu Čintamani a podvodník.

Jeho největší role ve zvukovém filmu, patří bezesporu postava klamaného manžela Karla Plužného, ve filmu Rozvod paní Evy (1937), MUDr. Grünstein, ve filmu Dobrý voják Švejk (1956), v předposledním filmu Kde řeky mají slunce (1961), si zahrál výraznou roli lakomého a tyranského mlynáře Bilanského.

Filmografie

Filmové role

němé filmy

zvukové filmy

  • Obrácení Ferdyše Pištory, 1931 – komisař Faltys
  • Písničkář, 1932 – dr. Skála
  • Před maturitou, 1932 – policejní komisař
  • Pobočník Jeho Výsosti, 1933 – podplukovník Kinzl
  • Záhada modrého pokoje, 1933 – komisař Brown
  • Matka Kráčmerka, 1934 – hrabě Emerich Xaver Anton Rundstein
  • Za ranních červánků, 1934 – František Palacký
  • Klub tří, 1935 – hráč pan X
  • Král ulice, 1935 – policejní komisař
  • První políbení, 1935 – rada Lažanský, přítel Nedbalových
  • Ulička v ráji, 1936 – nakladatel František Brož
  • Harmonika, 1937 – policejní komisař
  • Lízin let do nebe, 1937 – školní inspektor dr. Nečas
  • Rozvod paní Evy, 1937 – JUDr. Karel Plužný
  • Vyděrač, 1937 – továrník Emil Frýbl
  • Neporažená armáda, 1938 – plukovník
  • Bílá jachta ve Splitu, 1939 – lichvář Barna
  • Bláhový sen, 1943 – filmový režisér
  • Řeka čaruje, 1945 – notář
  • Hrdinové mlčí, 1946 – JUDr. Ladislav Kovář, advokát
  • Průlom, 1946 – okresní hejtman
  • Velký případ, 1946 – nadlesní Václav Veselý
  • Alena, 1947 – radní Martin
  • Poslední mohykán, 1947 – ředitel cirkusu
  • Dvaasedmdesátka, 1948 – ředitel věznice
  • Krakatit, 1948 – baron Rohn, generální ředitel
  • O ševci Matoušovi, 1948 – vrchní Franz Krpetz
  • Revoluční rok 1848, 1949 – nejvyšší purkrabí Rudolf, hrabě Stadion
  • Výlet pana Broučka do zlatých časů, 1949 – policejní velitel, film nedokončen
  • Přiznání, 1950 – státní zástupce
  • Mikoláš Aleš, 1951 – poslanec dr. Eduard Grégr, majitel tiskárny
  • Haškovy povídky ze starého mocnářství, 1952 – komorník
  • Nástup, 1952 – nacistický továrník dr. Röhlig
  • Velké dobrodružství, 1952 – britský guvernér v Kapském Městě
  • Komedianti, 1953 – komisař
  • Tajemství krve, 1953 – hematolog
  • Stříbrný vítr, 1954 – katecheta
  • Psohlavci, 1955 – hrabě Šternberk
  • Z mého života, 1955 – hrabě Harrach
  • Dobrý voják Švejk, 1956 – MUDr. Grünstein
  • Kudy kam?, 1956 – ředitel školy Toman
  • Roztržka, 1956 – Petrův otec
  • Zaostřit, prosím!, 1956 – redaktor v nakladatelství
  • Ztracená posice, 1956 – starý herec
  • Poslušně hlásím, 1957 – generál Fink von Finkenstein
  • Morálka paní Dulské, 1958 – Felicián, manžel Dulské
  • O věcech nadpřirozených, 1958 – psychiatr
  • Zde jsou lvi, 1958 – Ing. Hron
  • Mstitel, 1959 – soudce
  • První parta, 1959 – profesor
  • Pochodně, 1960 – hostinský
  • Policejní hodina, 1960 – pantatínek Václav Žandalín, majitel pekárny
  • Kde řeky mají slunce, 1961 – mlynář Bilanský
  • Ledové moře volá, 1961 – rada Stoklasa
  • Čintamani a podvodník, 1964 – předseda soudu

Filmové náměty

  • Láska si nedá poroučet, 1918 – s Josefem Skružným
  • Její lékař, 1933 (divadelní hra Zázračný lékař)

Filmové scénáře

  • Láska si nedá poroučet, 1918 – s Josefem Skružným

Dabing

  • Extase, 1932 – hlas Evina otce v podání Leopolda Kramera

Rozhlasová tvorba

Osobnosti divadla vzpomínají na Bedřicha Vrbského

Svatopluk Beneš

  • Bedřich Vrbský patřil k těm osobnostem, jejichž odchod znamenal nenahraditelnou ztrátu. V den pohřbu byla na jevišti Komorního divadla vystavena rakev. Když byl pietní akt u konce, šli jsme do šatny a v duchu se s ním znovu loučili. A tu začal někdo z nás vyprávět "dušinkovskou" historku. Jedna vyvolala druhou a Dušinka byl zase s námi. Myslím, že to byla ta nejvřelejší tryzna, které se mu mohlo dostat. [8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matrika oddaných, sv. Prokop, 1924-1932, snímek 232, Záznam o sňatku ve Chvalech
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  3. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 719, obraz 60
  4. ↑ Zralý umělec. Literární noviny. 18/1960, s. 5. Dostupné online. 
  5. ↑ foto a recenze. Světozor. 27. 4. 1939, s. 191. Dostupné online. 
  6. ↑ Archiv Národního divadla: Bedřich Vrbský
  7. ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 107
  8. ↑ Svatopluk Beneš: Být hercem, vyd. BRÁNA, Praha, 1995, str. 115
  • Československý biografický slovník, Praha 1992, ISBN 80-200-0443-2
  • Český hraný film I., 1898–1930, NFA Praha 1995, ISBN 80-7004-082-3
  • Český hraný film II., 1930–1945, NFA Praha 1998, ISBN 80-7004-090-4
  • Český hraný film III., 1945–1960, NFA Praha 2001, ISBN 80-7004-102-1
  • Český hraný film IV., 1961–1970, NFA Praha 2004, ISBN 80-7004-115-3

Literatura

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 90–1,97–101, 103, 108, 151, 164
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 116, 294, 349
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 43, 110, foto 91, 276
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 120, 218, 230
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 65, 73, 80, 82, 115, 124
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 30, 351, 362
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 78–80, 168, 215, 260, 284, 400, 409, 434, 448, 501
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 111, 113, 133, 256, 262, 263, 545.
  • Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 606
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 759–761.
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 75, obraz. část str. 145
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 23, 27, 36, 43
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 50, 139, 369, 499
  • Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1508–1510. 
  • Městské divadlo na Král. Vinohradech: Ročenka "Kruhu solistů" 1924, Praha, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, 1923, str. 69, 88, 168
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 15, 201, ISBN 80-86182-51-7
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 31, 33, 57, 63, 73, 76, 78, 169–173, 175, 178–180, 182
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 500. 
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 173, 187, 189, 270, 366, 383, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 15, 23–4, 34, 39, 71, 79, 184, 194–6, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 171, 227, 233, 237, 244, 263, 272, 274, 280, 298–300, 306, 314, 334, ISBN 80-85625-19-9
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 154, 179, 201–5

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Bedřich Vrbský 1924.jpg
Bedřich Vrbský, český herec a divadelní režisér