Bedřich Wachsmann

Bedřich Wachsmann
malíř Bedřich Wachsmann
Narození	24. května 1820 Litoměřice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	27. února 1897 (ve věku 76 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	architekt, malíř, litograf, sběratel, kreslíř, restaurátor, učitel a grafik
Rodiče	Josef Wachsmann
Příbuzní	Jiří Voskovec (prasynovec) Alois Wachsman (prasynovec) Bedřich Wachsmann (synovec) Julius Wachsmann (synovec) Václav Voskovec (synovec)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Wachsmann (24. května 1820 Litoměřice^[1] – 27. února 1897 Praha)^[2][3] byl německy mluvící český malíř, architekt, designér a restaurátor.

Narodil se jako Friedrich Wachsmann, pátý z osmi synů (sedmý z 10 dětí) v rodině právníka a kriminálního rady Josefa Wachsmanna (1775 Praha – 1836 Pelhřimov) a jeho ženy Anny, oba rodiče pocházeli z Prahy^[4]. Vystudoval nižší gymnázium a reálku v Litoměřicích. V tamním grafickém závodě G. W. Medaua se vyučil grafickým technikám. V roce 1840 odešel na malířskou akademii do Lipska, později do Drážďan a do Prahy. Vedle studia se živil litografickými pracemi, v Praze také portrétoval technikami litografie či malby miniatur. Roku 1848 přesídlil do Innsbrucku, kde rok a půl maloval krajiny. Jeho dalším působištěm byl Mnichov, kde se proslavil tak, že místní umělecká beseda pět let po sobě kupovala jeho obrazy. Byl vyhledávaný i jako učitel a dosáhl úspěchu i na výstavách v Salcburku, Linci, Vídni a Praze. Uskutečnil také cesty do Tyrolska, severní Itálie a Francie.^[5]

Na podzim 1854 se vrátil do Prahy. Pracoval často pro církev, k jeho objednavatelům patřili například pražští arcibiskupové Bedřich Schwarzenberg, kardinál František Schönborn (zakázky pro oltáře katedrály sv. Víta a pro Arcibiskupský palác), nebo karlštejnský děkan. Dále pracoval pro různé šlechtické rodiny i pro císařskou rodinu Habsburků (kaple sv. Kříže na Pražském hradě – pro císaře Františka Josefa I., zámecká kaple a interiéry v Brandýse nad Labem – pro arcivévodu toskánského Ludvíka Salvátora).

Jeho prasynovci byli herec Jiří Voskovec a malíř Alois Wachsman^[6][7], synovci malíř prof. Bedřich Wachsmann (1871–1944) a rakouský malíř Julius Wachsmann (1866–1936).

Maloval akvarely, kvaše i olejomalby, kreslil ornamenty a návrhy na uměleckořemeslné předměty (nábytek, nářadí, náčiní), ale také na pomníky. Spolu s Petrem Maixnerem restauroval gotické nástěnné malby na hradě Zvíkově. Vytvořil figurální kresby podle soch na Karlově mostě.^[5] Další díla:

• Vjezd prvního vlaku do pražského nádraží (nyní Masarykova) 20. srpna 1845^[8]
• Pohledy na Červený hrádek pro hraběnku Buquoyovou (1856–57)^[5]
• Čtrnáct akvarelů z křivoklátského panství pro Maxe Fürstenberga (1860–61)^[5]
• Výzdoba oltářů karlínského kostela (1863–68)^[5]
• Rekonstrukce Kaple svatého Kříže na Pražském hradě – návrhy na dekorativní výzdobu interiérů v neorománském stylu (1868–69)^[5]
• Výzdoba piaristického kostela v Nepomuku^[5]
• Zámecká kaple v Dymokurech (1870–71)^[5]
• Rekonstrukce kaple v pražské arcibiskupské rezidenci^[5]
• Oprava zámku v Brandýse^[9]
• Návrh zámecké kaple v Dolních Břežanech (1887), zřejmě jeho nejzdařilejší dílo^[10]
• projekt hřbitovní kaple Povýšení sv. Kříže v Přešticích^[11]
• Množství ilustrací v časopisech, např. Světozor (po r. 1867) a Zlatá Praha (po r. 1884). Doplňoval je slovními popisy, ale výhradně v němčině, takže před uveřejněním musely být přeloženy do češtiny. Do časopisů přispíval i cestopisy, popisy starožitností a uměleckými posudky.^[10] Spolu s dalšími umělci ilustroval i Ottův encyklopedický průvodce Čechy.^[9]
• Návrh na výzdobu centra Prahy v roce 1881 (zřejmě v souvislosti s otevřením Národního divadla a návštěvy prince Rudolfa)^[12]
• Návrhy zlatnických prací, zejména precios, svícnů a výrobků s českými granáty^[12]

Byl oblíbený u české šlechty, především u Schwarzenbergů a Schönbornů, což mu umožnilo realizovat některé ze zmíněných zakázek.^[9] Od papeže Lva XIII. dostal za jednu z prací čestný kříž „Pro ecclesia et pontifice“.^[10] Jako člen delegace pražské obchodní komory se účastnil pařížské průmyslové výstavy.^[5] Byl i členem Umělecké besedy.^[5] Ačkoliv byl německého původu, byl pro své politické názory (podpora státoprávnich snah Českého království) i účast na kulturním životě považován současníky za českého umělce a vlastence.^[5][12] Zemřel náhle ve spánku, uprostřed práce na návrzích nábytku pro zámek v Brandýse nad Labem.^[9]

Wachsmann nezanechal závěť. Jeho velká sbírka více než 600 uměleckých předmětů a starožitností obsahovala jak obrazy, sochy a grafiku, tak uměleckořemeslné předměty z kovů, keramiky, dřeva i textilu, také kolekci palných zbraní. Její největší soubor zakoupilo Františkovo muzeum v Brně,^[9] menší část včetně kresebných návrhů se dostala do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jednotliviny byly darovány či zakoupeny již za Wachsmannova života do Národního muzea v Praze, ale i do jiných sbírek, jak institucionálních, tak soukromých.

• 
  Bedřich Wachsmann – Vstupní domky aleje zámeckého parku v Červeném Hrádku (1855)
• 
  Bedřich Wachsmann – Obrozenci (1848)
• 
  Bedřich Wachsmann – Kresba tuší na rastrovém papíře doplněná tužkou a bělobou
• 
  Bedřich Wachsmann – Horské zákoutí (1852)
• 
  Bedřich Wachsmann – Architektura (19. stol.)

• Vojtěch Volavka, České malířství a sochařství 19. století, SPN Praha, 1968 (s. 136–137)
• Ottův slovník naučný, heslo Wachsmann Bedřich. Sv. 27, s. 115
• Nová encyklopedie českého výtvarného umění II. díl, editor Anděla Horová. Praha: Academia 1995, s. 932 (autorka hesla Naděžda Blažíčková-Horová)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bedřich Wachsmann na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bedřich Wachsmann
• Bedřich Wachsmann v informačním systému abART
• Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).