Bedřich Karel ze Schwarzenbergu

Bedřich I. kníže ze Schwarzenbergu
2. hlava schwarzenberské sekundogenitury, kníže ze Schwarzenbergu
Ve funkci: 15. říjen 1820 – 1830[1][2] vzdal se titulu ve prospěch bratra
Předchůdce	Karel I. Filip ze Schwarzenbergu
Nástupce	Karel II. ze Schwarzenbergu
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost	generálmajor (1851)
Narození	30. září 1800 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	6. března 1870 (ve věku 69 let) Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Schwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou
Titul	kníže
Rodiče	Karel I. Filip ze Schwarzenbergu (1771–1820) a Marie Anna z Hohenfeldu (1767/1768–1848)
Příbuzní	strýc: Josef II. ze Schwarzenbergu (1769–1833) bratr: Karel II. ze Schwarzenbergu (1802–1858) bratr: Leopold ze Schwarzenbergu (1803–1873)
Profese	šlechtic vojevůdce
Náboženství	římskokatolické
Commons	Friedrich Karl Schwarzenberg
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Karel kníže ze Schwarzenbergu (německy Friedrich Karl Fürst zu Schwarzenberg; 30. září 1800 Vídeň – 6. března 1870 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, zemský vlastenec^[3] a vojevůdce císařské armády. Zanechal po sobě obsáhlé zápisky o svém dobrodružném životě.

Narodil se jako Friedrich Karl Johan Nepomuk Joseph Prinz zu Schwarzenberg, nejstarší syn slavného vojevůdce a diplomata Karla I. Filipa ze Schwarzenbergu a jeho manželky Marie Anny z Hohenfeldu.

Na podzim roku 1816 nastoupil jako kadet ke schwarzenberským hulánům. V roce 1818 byl povýšen na nadporučíka. V roce 1820 se účastnil ve válce proti Neapoli. Byl nejstarší ze sourozenců, ale zřekl se role hlavy rodu ve prospěch svého mladšího bratra Karla II. a přenechal mu knížecí hodnost a starost o rodový majetek mladšímu bratrovi Karlovi II. (1802–1858).^[4] V roce 1830 se zúčastnil tažení Francouzů proti Alžíru. Po návratu do Vídně sepsal roku 1834 zážitky z tohoto tažení. Roku 1846 se účastnil jako rakouský důstojník války v Haliči. V roce 1848 se účastnil potlačení povstání v Itálii a Uhersku. V roce 1851 byl povýšen do hodnosti generálmajora. Jako válečník na volné noze se účastnil karlistických válek ve Španělsku.

Získal přízvisko „poslední lancknecht“.

Jeho mateřským jazykem byla francouzština, pak ovládal češtinu, německy se naučil až později.^[1]

V lese u Orlíka v roce 1843 - v roce 30. výročí bitvy u Lipska, v níž maršálek Karel Filip ze Schwarzenbergu (1771–1820) vyhrál – se sešli členové orlické větve Schwarzenbergů. Na místě každý z nich zasadil jeden dub. Dubů bylo zasazeno sedm, nejčestnější místo patřil Marii Anně, vdově po maršálkovi. Na jednotlivých dubech jsou dnes umístěny tabulky se jmény. Dubů bylo zasazeno devět,^[5] dnes je již pouze pět: Karel II., Bedřich, Marie, Gabriela, Josefina.

Místo v lese se nazývá stromy přátelství a je na zelené turistické značce u rozcestí Sv. Anny 7 km od zámku Orlík.^[6]

• Lancknechta Bedřicha Schwarzenberga Španělský deník a Zrození revolucí (1934) – přepracovaný text Karlem VI. Schwarzenbergem.

• 
  Strom Bedřich
• 
  Stromy přátelství

• SCHWARZENBERG, Karel; HVÍŽĎALA, Karel. Knížecí kniha. Praha: Galén, 2015. 414 s. ISBN 978-80-7492-221-3. S. 51–52. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bedřich Karel ze Schwarzenbergu na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bedřich Karel ze Schwarzenbergu
• Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)

Předchůdce: Karel I. Filip

Hlava schwarzenberské sekundogenitury 1820–1830

Nástupce: Karel II.