Bekyně velkohlavá

Jak číst taxoboxBekyně velkohlavá
alternativní popis obrázku chybí
Bekyně velkohlavá, samička
alternativní popis obrázku chybí
Bekyně velkohlavá, sameček
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďbekyňovití (Lymantriidae)
Rodbekyně (Lymantria)
Binomické jméno
Lymantria dispar
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bekyně velkohlavá (Lymantria dispar) je polyfágní druh motýla z čeledi bekyňovitých. V Česku patří její housenky mezi nejobávanější listožravé škůdce. Při přemnožení způsobují rozsáhlé holožíry.[1] Patří mezi 100 nejhorších invazních druhů světa.

Taxonomie

Druh původně popsal Linné pod názvem Phalaena dispar,[2] lze se setkat také se synonymy Ocneria dispar a Porthetria dispar.[3]

Podřazené taxony

  • poddruh Lymantria dispar dispar – nominátní poddruh, domovem v západní Eurasii; okřídlené samice jsou neschopné letu; invazní na východním pobřeží Severní Ameriky[4]
  • poddruh Lymantria dispar asiatica – Asie od Uralu až po Korejský poloostrov; větší než nominátní poddruh, okřídlené samice jsou letuschopné; invazní na západním pobřeží Severní Ameriky[5]
  • poddruh Lymantria dispar japonica – Japonsko; větší než nominátní poddruh, okřídlené samice jsou letuschopné[6]

Literární zdroje se v klasifikaci poddruhů rozcházejí, některé zdroje uvádějí poddruhů více. Dělení výše uvedených poddruhů je založeno prakticky výhradně na empirii a geografii výskytu. Genetické testy neprokázaly významné sekvenční rozdíly v jejich genomu, neliší se ani morfologií pohlavních orgánů.[6]

Popis

Sbírkový exemplář (samec)
Sbírkový exemplář (samice)
Snůšky vajíček

Dospělci se od sebe v rámci pohlavního dimorfismu poměrně značně liší.
Samci nominátního poddruhu (viz výše) mají délku předního křídla 18–25 mm. Základní barvou předních křídel je hnědošedá, přes kterou probíhá několik ostře klikatých příček tmavohnědé až černé barvy. Mezi první a druhou příčkou se nachází malá, ale výrazná tmavá skvrna. Zadní křídla jsou žlutohnědá. Tykadla samců jsou výrazně hřebenitá, zadeček je štíhlý.[7]
Samice jsou znatelně větší (délka křídla až 40 mm) a světlejší. Základní barvou je smetanově bílá až nažloutlá. Klikaté čáry a tečky na předních křídlech jsou uspořádané stejně jako u samců, jen méně výrazné. Zadní křídla jsou žlutavě bílá. Zadeček je mohutný, v koncové oblasti porostlý hustými hnědými chloupky.[7]

Vajíčka jsou uložena v plochých hnízdech, překryta hnědými chloupky ze zadečku samičky. V lesnické a sadařské terminologii se lze setkat s termínem „hubky“[7] či „zrcátka“.[8][9]

Housenka je od vylíhnutí hustě chlupatá, v prvním instaru prakticky celá černá.[10] Později se pokožka zbarvuje do šedožlutého mramorování, zpravidla s jedním až třemi světlými podélnými proužky na zádech. Výrazným znakem jsou bradavky, které vyrůstají na hřbetě ve dvou řadách. Prvních pět párů (tři hrudní a první dva zadečkové) je zbarveno modře, zbytek červeně. Z bradavek vyrůstají svazky černých štětinek.[7][10] Mohou se vyskytovat různě zbarvené formy, od zlatavě ochlupených až po výrazně tmavé až černé.[11] Hlava je u starších housenek velmi nápadná, zpravidla světle hnědá až žlutá, lehce tmavě kropenatá, se dvěma výraznými, svislými, černými pruhy v „obličejové“ oblasti.[4] Na konci vývoje mohou housenky měřit 5–8 cm,[7][10] přičemž housenky samičího pohlaví jsou zpravidla větší a světlejší.[4]

Kukla je tmavě hnědá, pokrytá rezavými chlupy.[7] Může být až 20–30 mm dlouhá.[1]

Rozšíření

Grafika průběhu šíření bekyně velkohlavé na severovýchodě USA

Původním areálem rozšíření bekyně velkohlavé je Severní Afrika, celá Evropa až po jih Skandinávie,[12] dále na východ pak Sýrie, Palestina, Sibiř a zbytek Asie až po Japonsko. Do Severní Ameriky byla zavlečena v roce 1869.[7] V Česku je bekyně velkohlavá běžným druhem.[9]
Z hlediska biotopu má v oblibě listnaté lesy, parky, zahrady a sady[7][10], příp. aleje.[13] Drží se spíše v nižších, teplých polohách; do hor a chladných oblastí nevystupuje.[12]

Zavlečení do USA

Zavlečení bekyně velkohlavé na území Spojených států je dobře zdokumentováno. Neúmyslným „viníkem“ byl astronom a amatérský entomolog Étienne Léopold Trouvelot, který si někdy mezi lety 1868–1869 nechal do Bostonu z Evropy poslat zásilku housenek bekyně velkohlavé,[7] údajně s úmyslem potenciálního využití v hedvábnickém průmyslu. Chovná populace (nebo její část) však unikla a během několika následujících let se rozmnožila natolik, že způsobila holožír lesních porostů na ploše 359 km2 v blízkém okolí Bostonu.[4] Do boje s přemnoženým nepůvodním druhem se vložily i úřady státu Massachusetts, ale proces šíření už nebylo možné zastavit. Určité výsledky přineslo vysazení přirozených hmyzích parazitů z Evropy a Japonska.[7] Odbornou veřejností v USA je bekyně velkohlavá vnímána jako modelový odstrašující příklad zavlečení nepůvodního druhu do nového prostředí.[4]

Bionomie

Housenka
Kukla

V průběhu roku tvoří bekyně velkohlavá jednu generaci. Z přezimovavších vajíček se líhnou drobné housenky, které dokáží pasivně využívat přenášení větrem.[7] (Z hlediska rozšiřování populací se jedná o významný jev, jelikož distribuce vajíček je – u nominátního poddruhu – jinak omezena fyzickými možnostmi lezoucích housenek, resp. nelétavých samiček.)[4] Housenky se na živných rostlinách vyskytují zhruba v období mezi koncem dubna a červencem, jejich vývoj trvá 50–80 dní.[8] Jsou silně polyfágní – v evropských podmínkách upřednostňují listnaté stromy, v nouzi se mohou živit i jehličnany. (V případě poddruhu L. d. asiatica je ale kupříkladu hlavní živnou rostlinou sibiřský modřín.)[5] Housenky nominátního poddruhu preferují listí dubů, lip, vrb a topolů. V zahradách upřednostňují prakticky veškeré ovocné stromy a také růže. Z dalších druhů lze jmenovat jeřáb, habr, skalník,[1] a mnohé další.[4] Z jehličnatých stromů se mohou živit modřínem či smrkem,[1] ale činí tak především z nouze při přemnožení.[7][12] Nekonzumují údajně jasany,[12] moruše, dřín, ořešák černý, vinnou révu či cesmíny.[4]
Mladé housenky ožírají nejprve pučící pupeny, postupem času konzumují celé listy. Na konci svého vývoje se kuklí v řídkém zámotku, zpravidla ve štěrbinách kůry, v rozsoše větví či mezi listy.[1][7][9]
Stadium kukly trvá pouze 10–20 dní[8], první motýli se mohou líhnout již koncem června. Hlavní vlna letu je však v průběhu července a srpna, někdy trvá až do září.[1] Nelétavé samičky jsou v odpoledních hodinách vyhledávány samečky, kteří přilétají prudkým klikatým letem a krátce se páří.[7][13] Po oplodnění kladou samičky vajíčka do snůšek po 100–650 kusech na kmeny či větve stromů, nejčastěji do výše cca dvou metrů od země. Tyto snůšky pak přečkávají zimu.[7]

Ekologie

Housenkami bekyně se živí hmyzožraví ptáci – sýkory, kukačky a další. Loví je také draví brouci, zejména krajníci (pižmový i hnědý), ale také mrchožrout housenkář, někteří kožojedi (rody Dermestes a Attagenus) a kornatci (Tenebroides).[7] Housenky jsou často napadány blanokřídlými parazitoidy (lumci, lumčíci a chalcidky, celkem přes 100 druhů),[8] svá vajíčka na ně kladou také kuklice z čeledi Tachinidae. Snůšky vajíček napadají roztoči z rodu Trombidium.[7] Při opravdu masivním přemnožení housenek pak ke kolapsu populací významně přispívají mikroorganismy. Mohou to být virové polyedrie, bakteriální infekce (Bacillus thuringiensis), housenky hubí také mikrosporidie (rod Nosema) a některé druhy entomopatogenních hub.[8]

Hospodářský význam

Stromy poškozené žírem

Bekyně velkohlavá je známá jako druh působící pravidelné kalamity. Ty trvají vždy 3–4 roky a zhruba po 10–20 letech se opakují. Při přemnožení dochází k holožírům, a to jak ovocných stromů, tak lesních porostů (především dubů).[8] K problému přispívá také tzv. plýtvavý žír, jelikož housenky nekoušou list odsvrchu dolů, ale nahodile, a často tak dochází ke zbytečnému opadu nezkonzumovaných částí, což celkový efekt žíru navyšuje.[1]

Chloupky housenek působí dráždivě. Při neopatrné manipulaci mohou způsobit svědění, u citlivějších jedinců i alergické reakce. Dostanou-li se do očí, mohou vyvolat zánět spojivek.[14]

Ochrana rostlin

Proti přemnoženým housenkám se používají přípravky obsahující bakterie Bacillus thuringiensis. Provádějí se postřiky dubových lesů, kde populační vlny bekyně vznikají.[8] K monitorování populací se používají feromonové lapače.[15] Používání neselektivních postřiků (např. látky znemožňující svlékání housenek) v často druhově bohatých ekosystémech nelze ospravedlnit, jelikož přemnožení jsou vždy pouze dočasná.[12]

Galerie

  • Samička s nakladenou snůškou vajíček
    Samička s nakladenou snůškou vajíček
  • Detail vajíček překrytých chloupky
    Detail vajíček překrytých chloupky
  • Zámotek s kuklou mezi listy živné rostliny
    Zámotek s kuklou mezi listy živné rostliny
  • Porosty poškozené žírem v americké Pensylvánii (2007)
    Porosty poškozené žírem v americké Pensylvánii (2007)
  • Feromonový lapač sloužící ke kontrole hojnosti populace
    Feromonový lapač sloužící ke kontrole hojnosti populace
  • Larva krajníka pižmového požírající housenku bekyně
    Larva krajníka pižmového požírající housenku bekyně

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g ČERMÁK, Petr. Atlas poškození dřevin [online]. mendelu.cz, 2011 [cit. 2020-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-23. 
  2. ↑ Lymantria dispar (bekyně velkohlavá). www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-12-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ Lymantria dispar (LYMADI)[OVERVIEW] [online]. [cit. 2020-12-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f g h POGUE, Michael G.; SCHAEFER, Paul W. A REVIEW OF SELECTED SPECIES OF LYMANTRIA (...). [s.l.]: [s.n.], 2007. Dostupné online. S. 13–22. 
  5. ↑ a b POGUE, Michael G.; SCHAEFER, Paul W. A REVIEW OF SELECTED SPECIES OF LYMANTRIA (...). [s.l.]: [s.n.], 2007. Dostupné online. S. 23–30. 
  6. ↑ a b POGUE, Michael G.; SCHAEFER, Paul W. A REVIEW OF SELECTED SPECIES OF LYMANTRIA (...). [s.l.]: [s.n.], 2007. Dostupné online. S. 31–36. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. 1. vyd. Praha: SZN ve spolupráci s SPN, 1985. 352 s. S. 192–195. 
  8. ↑ a b c d e f g KLUŠÁK, Jiří. Bekyně velkohlavá. www.jikl.cz [online]. [cit. 2013-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  9. ↑ a b c ZAHRADNÍK, Jiří. Naši motýli. Praha: Albatros, 1997. S. 348–349. 
  10. ↑ a b c d PONEC, Jozef. Motýle. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1982. 384 s. S. 206–207. 
  11. ↑ Lepiforum.de
  12. ↑ a b c d e Lymantria dispar (Linnaeus, 1758). pyrgus.de [online]. [cit. 2020-12-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018, s. 58. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
  14. ↑ FAO.org[nedostupný zdroj]
  15. ↑ Invaze zákeřného škůdce skončila, lesníci tak mají důvod k radosti. denik.cz [online]. 2008-06-10 [cit. 2020-12-27]. Dostupné online. 

Literatura

  • ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018. 664 s. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Gypsy Moth (Lymantria dispar) Larva and Adult - Guelph, Ontario 2020-07-26.jpg
Autor: Ryan Hodnett, Licence: CC BY-SA 4.0
Gypsy Moth (Lymantria dispar) larva and adult female in tree in Guelph, Ontario, Canada.
Lymantria dispar MHNT Chenille.jpg
Autor:
Didier Descouens
, Licence: CC BY-SA 4.0
Housenka motýla bekyně velkohlavá (Lymantria dispar) na listu papíru pod stromem dubu.
Tree damage gypsy larvae.jpg
A tree stripped by gypsy moth larvae.
Gypsy moth spread 1900-2007.gif
Progressive spread of gypsy moth (L. dispar) across NE US from 1900-2007; compiled from county data by US Forest Service
Lymantria dispar, Lodz(Poland)01(js).jpg
Autor: Jerzy Strzelecki, Licence: CC BY 3.0
Brudnica nieparka - samica, Łódź (Polska)
Lymantria dispar - pupa 12 hours after casting off.JPG
Autor: AlwiMater, Licence: CC BY-SA 3.0
Lymantria dispar - Pupa of male caterpillar 12 hours after casting of skin for the last time + old skin
Gypsy Moth (Lymantria dispar) with Egg Mass - Guelph, Ontario 2020-07-26 (01).jpg
Autor: Ryan Hodnett, Licence: CC BY-SA 4.0
Female Gypsy Moth (Lymantria dispar) with egg mass in Guelph, Ontario, Canada.
DSC 0180 (9443532475).jpg
Autor: Virginia State Parks staff, Licence: CC BY 2.0
Insect trap with inscription: Gypsy Moth Trap - Government Prroperty - Please du not disturb - For information Contact Your County Agent or State or Federal Plant Protection Programs Office, False Cape State Park, Virginia, United States.
Calosoma sycophanta larva eats Lymantria dispar larva.jpg
Autor: Gyorgy Csoka, Hungary Forest Research Institute, Bugwood.org, Licence: CC BY 3.0 us
Larva of Calosoma sycophanta eats larva of Lymantria dispar
CBP NOLA Ag Specialists Intercept Asian Gypsy Moth Mass (48519256681).jpg

NEW ORLEANS, LA —U.S. Customs and Border Protection (CBP) Agriculture specialists assigned to New Orleans recently intercepted 17 separate Asian Gypsy Moth (AGM) masses on the same vessel. Agriculture specialists boarded a Panamanian bulk carrier, for inspection Aug. 1, as the vessel had made several port calls in Japan during the country’s AGM high risk season. Despite AGM masses being removed from the vessel while docked in Kobe, Japan in June, CBP agriculture specialists in New Orleans discovered a total of 17 new masses during three separate inspections. All masses were removed, and the infested areas were treated. The masses were submitted to the USDA entomologist, who confirmed Thursday that the egg masses were AGM. “Once again, our agriculture specialists used their experience and outstanding attention to detail to detect and mitigate what could have been a serious threat to our environment,” said Mark Choina, Acting Area Port of New Orleans Director. “CBP agriculture specialists work hard to safeguard America from harmful pests, and I couldn’t be prouder of the great job they do.” Although they may look harmless, the U.S. Department of Agriculture has called Asian Gypsy Moths, known scientifically Lymantria dispar, one of the most destructive threats to the environment. Each mass can contain hundreds of eggs that produce pests, which eat the foliage of more than 500 tree and shrub species. The AGM risk period for vessels entering the United States can last up to late September. Most recently, agriculture specialists in Baltimore discovered AGM masses on three vessels entering the Port of Baltimore. These vessels had also made port calls in Japan. The CBP New Orleans Office of Field Operations is located in the historic Custom House on Canal Street. Its area of operation includes ports in Louisiana, Mississippi, Arkansas, Tennessee, and Alabama.

Photo by U.S. Customs and Border Protection
Gypsy Moth (Lymantria dispar) Egg Mass - Guelph, Ontario 2020-07-26.jpg
Autor: Ryan Hodnett, Licence: CC BY-SA 4.0
Gypsy Moth (Lymantria dispar) egg mass in Guelph, Ontario, Canada.