Bell L-39

L-39
Bell L-39.jpg
Určeníexperimentální letoun
VýrobceBell Aircraft Corporation
První let23. dubna 1946
Charakteroba exempláře sešrotovány
UživatelNACA
Výroba1946
Vyrobeno kusů2 ks
Vyvinuto z typuBell P-63 Kingcobra
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bell L-39 byl americký experimentální letoun postavený společností Bell Aircraft pro zkoušky šípového křídla. V roce 1946 byly modifikovány dva letouny Bell P-63 Kingcobra a podrobeny sérii testů. Program skončil 26. srpna 1946.

Historie

L-39-2 s křídly s ostrou náběžnou hranou

17. května 1946 vydal Bellův závod tiskovou zprávu, že začal experimentovat s letouny se šípovým křídlem. Konečným cílem bylo postavit letadlo schopné prolomit zvukovou bariéru[p 1] v rámci programu US Navy.[1][2] K experimentům byly použity dva letouny Bell P-63 Kingcobra ze sériové produkce; jeden XP-63N (s náletem 379 hodin) označený jako L-39-1 (sériové číslo BuNo 90060)[2] a jeden P-63A-9-BE označený jako L-39-2 (BuNo 90061).[1][2]

Hlavní úpravou letounů bylo odstranění starých křídel a instalace nových s úhlem šípovitosti 35°.[1][3] Hlavní podvozek (u strojů P-63 zatahovaný do vnějších částí křídel) byl pevný, ale přední kolo bylo zatažitelné do trupu.[1] Změna provedení křídel posunula těžiště letadel. V zadní části byla instalována balastní zátěž, která je měla správně vyvážit, ale během prvních zkoušek se zjistilo, že balast je nedostatečný a čtyřlisté vrtule P-63 byly nahrazeny lehčími třílistými vrtulemi z P-39Q.[1] Po pozdějších testech byl trup dodatečně prodloužen o čtyři stopy (~ 122 cm), přidána velká stabilizační plocha pod ocasní částí a sloty na náběžné hraně křídel.[1][3]

První let L-39-1 se uskutečnil 23. dubna 1946[1] z továrního letiště firmy Bell v Niagara Falls. Po několika letech byl stroj 22. srpna 1946 předán do Langley Research Center,[1] tehdy patřícího National Advisory Committee for Aeronautics (NACA). Na Bellově letišti v té době létal druhý letoun, L-39-1, vybavený systémem automatického přečerpávání paliva, který během letu udržoval konstantní těžiště letounu.[1]


Oba letouny byly použity ke korelaci výsledků předchozích zkoušek v aerodynamickém tunelu s údaji získanými z letounů plné velikosti a později i dalším experimentům, například L-39-2 ověřoval křídla klenutého profilu určená pro Grumman XS2F a křídla s ostrým šípem náběžné hrany, podobná těm, která byla později použita u Bell X-2.[1][4]

Testy byly pozastaveny 26. srpna a program byl brzy ukončen.[1] L-39-2 byl 11. prosince 1946 také předán do Langley,[1] a 12. prosince 1949 byly oba exempláře předány výzkumnému středisku NACA Lewis Research Center.[1] Oba letouny byly sešrotovány v roce 1955.[1]

Specifikace

Údaje dle[1]

Technické údaje

  • Osádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 10,21 m
  • Délka: 11,18 m
  • Výška: 3,83 m
  • Nosná plocha: 23,22 m²
  • Hmotnost prázdného letounu:
  • Vzletová hmotnost:
  • Max. vzletová hmotnost:
  • Pohonná jednotka: 1 × zážehový kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec přeplňovaný dvoustupňovým radiálním kompresorem Allison V-1710

Výkony

  • neznámé

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ „Experimentation with the use of sweptback wings in an effort to reach the ultimate goal of man-carrying flight beyond the speeds of sound has passed from the high-speed wind-tunnel stage to the use of full-scale aircraft.”

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bell L-39 na polské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Pelletier 1992, s. 82.
  2. ↑ a b c Angelucci a Bowers 1987, s. 55.
  3. ↑ a b Dorr a Scutts 2000, s. 137.
  4. ↑ Dorr a Scutts 2000, s. 138.

Literatura

  • ANGELUCCI, Enzo; BOWERS, Peter, 1979. American Fighter: The Definitive Guide to American Fighter Aircraft from 1917 to the Present. Sparkford, Somerset: Haynes Publishing Group. ISBN 0-85429-635-2. (anglicky) 
  • DORR, Robert T.; SCUTTS, Jerry, 2000. Bell P-39 Airacobra. Spojené království: Crowood Press. ISBN 1-86126-348-1. (anglicky) 
  • PELLETIER, A.J, 1992. Bell Aircraft since 1935. Annapolis, MD: US Naval Institute Press. Dostupné online. ISBN 1-55750-056-8. Kapitola L-39, s. 82. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Bell L-39-2 NAN2-61.jpg
The Bell L-39-2 used by the U.S. Navy to study swept wings in its second configutation with fully swept wings for the X-2 program. The USN contracted with Bell for the modification of two P-63C-5 Kingcobras which would be fitted with a pair of wings swept back at 35 degrees, with a short inboard straight section. The wings carried adjustable leading edge slats and trailing-edge flaps. All armament was deleted and the rear canopy was faired over. These two planes were redesignated L-39-1 and L-39-2 respectively. The rather odd designation for a Navy aircraft was gotten by using the Navy's code letter for Bell (L) and the company's model number (39). The L-39-1 flew for the first time on April 23, 1946. Both aircraft tested a series of leading edge slat configurations of different designs. L-39-1 went to the NACA for continuing flight tests, whereas L-39-2 remained at Bell. L-39-2 was later fitted with a completely swept wing of a design planned for the X-2 experimental rocket-powered research aircraft.
Bell L-39.jpg
One of two highly modified P-63Cs made for testing low-speed and stall characteristics of transonic and supersonic wing designs. The L-39 had 35-degree swept wings. The first L-39 was later taken to NACA at Langley where it was used for wind tunnel tests.