Bell XFL Airabonita

Bell XFL Airabonita
Bell XFL-1 Airabonita
Určení	prototyp palubního stíhacího letounu
Výrobce	Bell Aircraft Corporation
První let	13. května 1940
Uživatel	US Navy
Vyrobeno kusů	1
Vyvinuto z typu	Bell P-39 Airacobra
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bell XFL Airabonita bylo prototyp palubního stíhacího letounu vyvinutého firmou Bell pro námořnictvo Spojených států amerických. Konstrukčně vycházel z pozemního stíhacího letounu Bell P-39 Airacobra. Lišil se především použitím záďového podvozku. Vyroben byl jediný kus. Letoun nebyl sériově vyráběn, neboť námořnictvo upřednostnilo výkonnější Vought F4U Corsair.^[1]

V roce 1938 se společnost Bell zapojila do soutěže amerického námořnictva na nový palubní stíhací letoun. Jejími konkurenty byly Grumman XF5F Skyrocket a Vought F4U Corsair. Bell se přihlásil s typem odvozeným od své pozemní stíhačky Bell P-39 Airacobra. Základní koncepce obou letounů byla totožná. Hlavní vizuální odlišností bylo použití záďového podvozku, na rozdíl od příďového podvozku u typu P-39. Instalován byl přistávací hák. Zesílena byla i kostra letounu, který musel být odolnější pro náročný palubní provoz. Prototyp XFL-1 poprvé vzlétl 13. května 1940.^[1] Zkoušky ukázaly problémy s podvozkem a motorem. V roce 1941 byl prototyp námořnictvem vrácen výrobci k úpravám.^[2] Airacobra nakonec nebyla vybrána pro sériovou výrobu, neboť americké námořnictvo dalo přednost výrazně výkonnějšímu a perspektivnějšímu letounu Vought F4U Corsair.^[1] Prototyp ještě nějaký čas sloužil ke zkouškám a nakonec byl sešrotován.^[2]

Letoun poháněl vidlicový kapalinou chlazený dvanáctiválec Allison XV-1710-6. Stejně jako u typu P-39 Airacobra byl uložen v těžišti letounu, uprostřed jeho trupu, za kabinou pilota a spojovacím hřídelem poháněl třílistou vrtuli. Letoun měl záďový podvozek s ostruhovým kolečkem. Závěsy noh hlavního podvozku byly namontovány na předním nosníku křídla. Výzbroj do prototypu nebyla namontována.^[1] Plánovanou výzbroj tvořil jeden kanón M4 ráže 37 mm, nebo kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm, který by střílel dutým vrtulovým hřídelem a dále dva synchronizované 7,62mm kulomety v přídi.^[2]

• Osádka: 1 osoba (pilot)
• Rozpětí: 10,67 m
• Délka: 9,07 m
• Výška: 3,89 m
• Nosná plocha: 21,55 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 2341 kg
• Vzletová hmotnost: 3017 kg
• Max. vzletová hmotnost: 3271 kg
• Pohonná jednotka: 1× kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec Allison XV-1710-6
• Výkon motoru: 1150 hp (857,5 kW)

• Maximální rychlost: 541 km/h ve výšce 3048 m
• Dostup (operační): 9421 m
• Dolet: 1725 km
• Stoupavost: 13,4 m/s
• Plošné zatížení: 140 kg/m²

• 1× 12,7mm nesynchronizovaný kulomet M2 Browning, nebo 37mm nesynchronizovaný letecký kanón M4 v ose vrtule
• 2× 7,62mm synchronizovaný kulomet v trupu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku FL Airabonita na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bell XFL Airabonita na Wikimedia Commons
• Bell XFL-1 Airabonita
• FOLPRECHT, Radek. Hlásil se i Zimmerman. Druhoválečné prototypy palubních stíhaček pro US NAVY. Technet.cz [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.