Ben McLachlan
Ben McLachlan | |
---|---|
Ben McLachlan na French Open 2018 | |
Přezdívka | Benny Mac[1] |
Stát | Nový Zéland (2012–2017) Japonsko (2017–) |
Datum narození | 10. května 1992 (30 let)[1] |
Místo narození | Queenstown, Nový Zéland[1] |
Bydliště | Queenstown, Nový Zéland[1] |
Výška | 185 cm[1] |
Hmotnost | 78 kg[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend jednoruč |
Výdělek | 1 084 956 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 0–0 |
Nejvyšší umístění | 729. místo (15. června 2015) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 109–109 |
Tituly | 7 ATP, 4 challengery, 13 Futures |
Nejvyšší umístění | 18. místo (15. listopadu 2018) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | semifinále (2018) |
French Open | 2. kolo (2021) |
Wimbledon | čtvrtfinále (2018, 2021) |
US Open | čtvrtfinále (2019) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2022) |
French Open | 1. kolo (2018, 2019) |
Wimbledon | 3. kolo (2018) |
US Open | 2. kolo (2021) |
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách | |
Olympijské hry | 2. kolo (2021) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 8. srpna 2021
Ben McLachlan, japonsky: マクラクラン 勉, Makurakuran Ben, (* 10. května 1992 Queenstown) je japonský profesionální tenista, deblový specialista, který mezi lety 2012–2017 reprezentoval rodný Nový Zéland. V červnu 2017 začal nastupovat za Japonsko a zvolil tak zemi původu své matky.[1] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál sedm deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal sedmnáct titulů ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2015 na 729. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2018 na 18. místě. Trénují ho Lan Bale a Riki McLachlan.[1]
V japonském daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 světovou baráží proti Brazílii, v níž po boku Jasutaky Učijamy prohráli sobotní čtyřhru s Melem a Soaresem. Japonci zvítězili 3:1 na zápasy. Do roku 2021 v soutěži nastoupil k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 1–6 ve čtyřhře.[3]
Tenisová kariéra
V sezóně 2017 získal první tři deblové tituly na challengerech, když se spoluhráči vyhrál Internazionali di Tennis dell'Umbria, Gwangju Open a Kobe Challenger. Do premiérového finále na okruhu ATP World Tour postoupil na říjnovém Rakuten Japan Open Tennis Championships 2017 v Tokiu, když ve finále čtyřhry s Jasutakou Učijamou porazili favorizované britsko-brazilské turnajové dvojky Jamieho Murrayho s Brunem Soaresem po dvousetovém průběhu. Bodový zisk po turnaji z kategorie ATP 500 znamenal, že postoupil na nové žebříčkové maximum, když mu 9. října 2017 patřila 80. příčka ve čtyřhře.[4] Již ve čtvrtfinále vyřadili třetí světovou dvojici Jean-Julien Rojer a Horia Tecău.[1][2]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu Australian Open 2018, do něhož nastoupil s Němcem Janem-Lennardem Struffem. Po výhře nad prvním světovým párem Łukasz Kubot a Marcelo Melo[5] prošli do semifinále, v němž je vyřadila sedmá nasazená dvojice Oliver Marach a Mate Pavić.[1][2]
Po boku Francouze Huga Nyse se probojovali do finále únorového Open Sud de France 2018 v Montpellier, kde nestačili na britskou bratrskou dvojici Kena a Neala Skupských.[6] Jako poražení semifinalisté pak dohráli na Delray Beach Open 2018 s pozdějšími vítězi Sockem a Withrowem. Opět se Struffem se představil v deblové soutěži Miami Open 2018, v níž mezi poslední čtveřicí párů nenašli recept na dvojčata Bryanovi.[1][2]
Do závěrečného boje o titul postoupil ve čtyřhře na antukovém Istanbul Open 2018, kde se jeho partnerem stal Američan Nicholas Monroe. V roli nejvýše nasazených však v utkání podlehli britsko-švédskému páru Dominic Inglot a Robert Lindstedt až v rozhodujícím supertiebreaku.[7] Na Roland Garros 2018 pak v úvodní fázi utržili se Struffem porážku od dvojice Marcelo Arevalo a Jamie Cerretani.[1][2]
Soukromý život
Narodil se roku 1992 v novozélandském Queenstownu do rodiny novozélandského pilota a spisovatele Craiga a japonské matky Juriko McLachlanových. Má staršího bratra Riki McLachlana, s nímž hrál na Kalifornské univerzitě v Berkeley tenis (2011–2014) a poté jej začal sourozenec trénovat.[1]
Za preferovaný povrch uvedl trávu a jako silný úder podání. Do června 2017 nastupoval za Nový Zéland a poté začal reprezentovat Japonsko, a to i v rámci Davis Cupu.[1] Vzhledem k restriktivnímu pravidlu z roku 2015, tak již nemůže změnit daviscupový výběr za novozélandský tým.
Finále na okruhu ATP Tour
|
Čtyřhra: 12 (7–5)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 8. října 2017 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Jasutaka Učijama | Jamie Murray Bruno Soares | 6–4, 7–6(7–1) |
Finalista | 1. | 12. února 2018 | Montpellier, Francie | tvrdý (h) | Hugo Nys | Ken Skupski Neal Skupski | 6–7(2–7), 4–6 |
Finalista | 2. | 6. května 2018 | Istanbul, Turecko | antuka | Nicholas Monroe | Dominic Inglot Robert Lindstedt | 3–6, 6–3, [8–10] |
Vítěz | 2. | září 2018 | Šen-čen, Čína | tvrdý | Joe Salisbury | Robert Lindstedt Rajeev Ram | 7–6(7–5), 7–6(7–4) |
Vítěz | 3. | říjen 2018 | Tokio, Japonsko (2) | tvrdý (h) | Jan-Lennard Struff | Raven Klaasen Michael Venus | 6–4, 7–5 |
Vítěz | 4. | leden 2019 | Auckland, Nový Zéland | tvrdý | Jan-Lennard Struff | Raven Klaasen Michael Venus | 6–3, 6–4 |
Finalista | 3. | únor 2019 | Marseille, Francie | tvrdý (h) | Matwé Middelkoop | Jérémy Chardy Fabrice Martin | 3–6, 7–6(7–4), [3–10] |
Finalista | 4. | březen 2019 | Dubaj, Spojené arabské emiráty | tvrdý | Jan-Lennard Struff | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–7(4–7), 3–6 |
Vítěz | 5. | leden 2020 | Auckland, Nový Zéland (2) | tvrdý | Luke Bambridge | Marcus Daniell Philipp Oswald | 7–6(7–3), 6–3 |
Finalista | 5. | únor 2020 | Delray Beach, Spojené státy | tvrdý | Luke Bambridge | Bob Bryan Mike Bryan | 6–3, 5–7, [5–10] |
Vítěz | 6. | říjen 2020 | Kolín nad Rýnem, Německo | tvrdý (h) | Raven Klaasen | Kevin Krawietz Andreas Mies | 6–2, 6–4 |
Vítěz | 7. | 8. srpna 2021 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Raven Klaasen | Neal Skupski Michael Venus | 7–6(7–4), 6–4 |
Finále na challengerech ATP a okruhu Futures
Legenda |
---|
Challengery (0–0 D; 4–4 Č) |
Futures (0–1 D; 13–6 Č) |
Dvouhra: (0–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | listopad 2014 | Pensacola, Spojené státy | antuka | Théo Fournerie | 2–6, 5–7 |
Čtyřhra (17 titulů)
č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | listopad 2014 | Pensacola, Spojené státy | antuka | Justin S. Shane | Julian Cash Florian Lakat | 7–6(7–2), 6–2 |
2. | květen 2015 | Orange Park, Spojené státy | tvrdý | Jean-Yves Aubone | Maximiliano Estévez Facundo Mena | 6–4, 6–4 |
3. | červen 2015 | Karuizawa, Japonsko | antuka | Keisuke Watanuki | Šó Katajama Arata Onozawa | 6–1, 3–6, [10–3] |
4. | červen 2015 | Akišima, Japonsko | antuka | Juja Kibi | Arata Onozawa Keisuke Watanuki | 6–3, 6–2 |
5. | srpen 2015 | Aškelon, Izrael | tvrdý | Jarryd Chaplin | Jonathan Kanar Elie Rousset | 6–2, 4–6, [10–8] |
6. | září 2015 | Kirjat Gat, Izrael | tvrdý | Jarryd Chaplin | Mor Bulis Edan Lešem | 7–6(7–2), 6–2 |
7. | září 2015 | Meitar, Izrael | tvrdý | Jarryd Chaplin | Michael Geerts Stefano Napolitano | 7–6(7–5), 6–3 |
8. | únor 2016 | Baku, Ázerbájdžán | koberec (h) | Mikelis Libietis | Sandžar Fajzijev Timur Chabibulin | 7–6(7–2), 6–7(2–7), [10–6] |
9. | únor 2016 | Tel Aviv, Izrael | tvrdý | Mikelis Libietis | Alexios Halebian Ryan Lipman | 3–6, 7–6(7–3), [12–10] |
10. | duben 2016 | Cukuba, Japonsko | tvrdý | Finn Tearney | Juiči Itó Šó Katajama | 3–6, 6–4, [10–4] |
11. | květen 2016 | Ramat Gan, Izrael | tvrdý | Jarryd Chaplin | Nicolas Meister Hunter Reese | 7–5, 7–6(7–1) |
12. | červen 2016 | Kirjat Šmona, Izrael | tvrdý | Jarryd Chaplin | Cameron Silverman Quinnton Vega | 6–2, 6–3 |
13. | červen 2016 | Akko, Izrael | tvrdý | Jarryd Chaplin | Nick Chappell Milen Ianakiev | 2–6, 6–3, [10–5] |
1. | červen 2017 | Todi, Itálie | antuka | Steven de Waard | Marin Draganja Tomislav Draganja | 6–7(7–9), 6–4, [10–7] |
2. | září 2017 | Kwangdžu, Jižní Korea | tvrdý | Čchen Tchi | Jarryd Chaplin Luke Saville | 2–6, 7–6(7–1), [10–1] |
3. | listopadu 2017 | Kóbe, Japonsko | tvrdý (h) | Jasutaka Učijama | Džívan Nedunčežijan Christopher Rungkat | 4–6, 6–3, [10–8] |
4. | červen 2019 | Surbiton, Velká Británie | tráva | Marcel Granollers | Kwon Sun-u Ramkumar Ramanathan | 4–6, 6–3, [10–2] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ben McLachlan na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n Ben McLachlan na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 17. prosince 2020
- ↑ a b c d e Ben McLachlan na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 17. prosince 2020
- ↑ Ben McLachlan na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 17. prosince 2020
- ↑ ATP Staff. Mclachlan/Uchiyama Complete Dream Week With Tokyo Crown [online]. ATP World Tour, Inc., 2017-10-08 [cit. 2017-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mclachlan/Struff Stun Top Seeds [online]. ATP World Tour, 23-01-2018. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ British brothers Ken and Neal Skupski win first ATP World Tour title together [online]. BBC, 2018-02-12 [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ATP Staff. Inglot/Lindstedt Clinch Second Team Title In Istanbul [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-05-06 [cit. 2018-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ben McLachlan na Wikimedia Commons
- Ben McLachlan na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Ben McLachlan na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Ben McLachlan na stránkách Davis Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
bendera Indonesia