Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior

Be-150 Beta-Junior
Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior, výr. č. 2, OK-MOS (1937)
Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior, výr. č. 2, OK-MOS (1937)
Určenílehký cvičný a sportovní letoun
VýrobceBeneš-Mráz
ŠéfkonstruktérIng. Pavel Beneš
První let5 .ledna 1937
Charaktervyřazen ze služby
UživatelČeskoslovensko
Slovenský štát, Nacistické Německo
Výroba1936-1938
Vyrobeno kusů5
Vyvinuto z typuBeneš-Mráz Be-50 Beta-Minor
Další vývojBeneš-Mráz Be-250 Beta-Major
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior byl lehký sportovní a cvičný letoun vzniklý a vyráběný v Československu v druhé polovině 30. let 20. století. Letoun vyráběný společností Ing. P. Beneš, ing. J. Mráz, továrna na letadla Choceň byl původně určen pro pokračovací výcvik v letectvu, ale ve skutečnosti byl využíván v civilním letectví jako cvičný, sportovní letoun.[1]

Vznik a vývoj

Po úspěchu typu Be-50 Beta-Minor Pavel Beneš přistoupil na požadavek Ministerstva národní obrany (MNO) ke konstrukci zmenšené akrobatické cvičné varianty se zvýšenými výkony. Stalo se tak na zakázku MNO z října 1936, které ve skladech disponovalo pěti motory Walter Junior 4-I (1932-4)[2][3] Tyto nevyužité motory chtělo využít a docílit tak oproti Be-50 (Walter Minor 4) díky silnějšímu motoru a po úpravě konstrukce zlepšení dynamických vlastností, zvláště maximální rychlosti a výkonu při vertikálních manévrech.[2][3]

Ing. Pavel Beneš použil upravený, kratší trup a křídlo s menším rozpětím, které bylo vyvinuto speciálně pro - v roce 1936 představený - typ Be-52.[4] Takto byla zmenšena i nosná plocha křídla. Tandemově uspořádané kokpity dvoučlenné osádky zůstaly otevřené a typ si ponechal pevný záďový podvozek s aerodynamicky zakrytovanými hlavními nohami stejného provedení jako u Be-50 Beta-Minor.[3] Po nainstalování jakéhosi přehozu přes pilotní místo žáka měl sloužit v československém letectvu k výcviku létání bez viditelnosti podle přístrojů.[1]

První vyrobený letoun byl imatrikulován až 13. června 1938 (OK-IPV), současně s ním byly imatrikulovány i letouny výr. č. 2 a 3 (OK-MOS a OK-SLI). O pět dní později byl do leteckého rejstříku zanesen letoun výr. č. 5 (OK-AZU). Nejdříve byl imatrikulován letoun výr. č. 4 OK-HAL, což se stalo 12. května 1938.[5]

Vývoj tohoto letounu pokračoval typem Beneš-Mráz Be-250 Beta-Major, který měl v podstatě identické rozměry, ale byl na něm použit ještě silnější motor z jinonické líhně, Walter Major 4 s nominálním, jmenovitým výkonem 120 k (88,3 kW) při 2100 ot/min.[6]

Walter Junior 4-I (1932-4)

Popis letounu

Byl to dolnokřídlý samonosný jednoplošník konvenčního vzletu a přistání (CTOL) s pevným kolovým podvozkem s "kalhotovými" kryty podvozkových noh a se zadní ostruhou. Dřevěná kostra trupu byla potažena překližkou a pohyblivé části ocasní ploch plátnem.[7]

Dvoumístný letoun s otevřenými kokpity v tandemovém uspořádání byl vybaven pohonnou jednotkou, kterou tvořily motor Walter Junior 4-I a dvoulistá nestavitelná dřevěná vrtule. Krycí plechy motoru byly z hliníkové slitiny. Palivové nádrže měly objem paliva 135 l[8] (min. 68oktanový letecký benzín).[9]

Použití

Prototyp, řízený továrním pilotem Josefem Koukalem,[2] poprvé vzlétl 5. ledna 1937, ale typ ne zcela vyhověl podmínkám MNO, jak bylo zjištěno při letových zkouškách ve VTLÚ. Připomínky se především týkaly zástavby motoru a provedení podvozku.[7] Vyrobené, sériové letouny nakonec odebralo Ministerstvo veřejných prací (MVP)[2][3] pro potřeby aeroklubů.

Celkem bylo vyrobeno 5 strojů tohoto typu a létaly s imatrikulacemi OK-AZU, -HAL, -IPV, -MOS a -SLI.[10] Všechny letouny (výr. č. 1-5) létaly v Aeroklubu republiky Československé (ARČs Praha, Moravský aeroklub Brno, Slovenský aeroklub Bratislava, Západočeský aeroklub Hradec Králové a Západočeský aeroklub Plzeň).[5]

Tři stroje se zúčastnily posledního leteckého závodu státy Malé dohody na přelomu srpna a září 1938, kde obsadily v kategorii IIB třetí (OK-SLI, Julius Lukašovič-Hugo Höfer), páté (OK-MOS, František Kotiba-Gustav Pařízek) a šesté místo (OK-AZU, Miloslav Petr-Jiří Jaňour).[2] Tohoto I. ročníku závodu turistických letadel na trase Praha - Zlín - Bukurešť - Bělehrad - Arad - Praha se zúčastnilo na 5 typů letounů z choceňské továrny Beneš-Mráz.[11] Mimo Be-150 to byly Be-50, Be-51, Be-550 a nový stroj Be-555 (všechny s motory Walter). Celkem se této soutěže zúčastnilo 21 typů letounů a 9 z nich bylo osazeno 5 typy motorů Walter (NZR 120, Junior, Mikron II, Minor 4 a Major 4).[12]

Během mobilizace v září 1938 letouny převzalo československé letectvo a sloužily v kurýrních letkách. Stroje nenesly žádnou výzbroj. V listopadu 1938 byl jeden letoun u Letetckého pluku 6 a zbývající čtyři byly uskladněny. Po 15. březnu 1939 převzala Luftwaffe 3 letouny a používala je k výcviku.[7] Jeden z nich létal s imatrikulací GA-AE.[13]

Po začátku druhé světové války byly dva kusy provozovány na Slovensku.[14] Byl to původní OK-IPV přeznačený na OK-TPV pro firmu Mráz z Nitry a OK-SLI využívaný vojenským letectvem.[2] Tři letouny převzala Luftwaffe, kde jeden létal s imatrikulací GA-AE.[13]

Uživatelé

Specifikace

Údaje podle[2][8]

Be-150 Beta Junior

Technické údaje

  • Osádka: 2
  • Délka: 7,55 m
  • Výška: 1,80 m
  • Rozpětí: 10,66 m
  • Nosná plocha: 14,00 m2
  • Plošné zatížení: 56,4 kg/m2
  • Prázdná hmotnost: 500 kg
  • Vzletová hmotnost: 790 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený invertní čtyřválcový řadový motor Walter Junior
    • Nominální, jmenovitý výkon: 77,2 kW (105 k) při 2000 ot/min
    • Maximální, vzletový výkon: 88,2 kW (120 k) při 2200 ot/min
  • Vrtule: dřevěná, nestavitelná, dvoulistá

Výkony

  • Maximální rychlost: 215 km/h
  • Cestovní rychlost: 185 km/h
  • Přistávací rychlost: 65 km/h
  • Dostup: 5 500 m
  • Stoupavost: výstup do 3 000 m za 18 minut
  • Dolet: 750 km

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Letadla Be továrny ing. P. Beneš - ing. J. Mráz v Chocni. Letectví. Květen-červen 1937, roč. XVII. (1937), čís. 5–6, s. 245–248. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1 (1928-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 197, 262–263, 272–273, 296, 303–304, 309, 316, 318. 
  3. ↑ a b c d REJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře: Čs. letectví 1918-1939. Praha: Naše vojsko, 1993. 188 s. ISBN 80-206-0221-6. 
  4. ↑ PIERON, Roman. Beneš-Mráz Be-150 "Beta Junior" [online]. geocities.ws [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Civil Aircraft Register - Czechoslovakia [online]. airhistory.org.uk [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ MARJÁNEK, Pavel ing. Beneš-Mráz, Be 250 Beta Major. AeroHobby. 2017-11-15, roč. 2017, čís. 6, s. 44–51. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c ČÍŽEK, Martin. Letadla zrazeného nebe - Československá vojenská letadla v roce 1938. I. vyd. Praha: Naše vojsko, 2015. 255 s. ISBN 978-80-206-1576-3. S. 160–139, 223. 
  8. ↑ a b FLIEGER, Jan. Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2004-02-09 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ A.S. WALTER, TOVÁRNA NA AUTOMOBILY A LETECKÉ MOTORY. Walter Junior 4. Bulletin Walter. 1934-04-15, roč. 1934, čís. 4, s. 1–8. 
  10. ↑ SOUKUP, Pavel. Imatrikulace letadel Be-150 [online]. Praha: Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2019-06-20]. Dostupné online. 
  11. ↑ BERVIDA, J. ing. Závod turistických letadel Kolem Malé dohody. Letectví. Září 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 9, s. 336–339, 342–343. Dostupné online. 
  12. ↑ RŮZHA, Zd. ing. Letadla v soutěži stály Malé dohody. Letectví. Září 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 9, s. 345–348. Dostupné online. 
  13. ↑ a b Be-150 Beta Junior (German Service) [online]. Meersburg: conmowo.com [cit. 2020-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-27. 
  14. ↑ PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. I. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2016. 128 s. ISBN 978-80-264-1146-8. S. 47–48. 

Literatura

  • NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 361 s. Kapitola Choceňská továrna Beneš-Mráz, s. 197. 
  • RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0221-6. 
  • MARJÁNEK Pavel: Beneš-Mráz Be-150 Beta Junior, Letectví a kosmonautika, 1979, č. 13

Související články

Související vývoj

Letadla stejného období, uspořádání a určení

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of First Slovak Republic 1939-1945.svg
The flag of the First Slovak Republic from 1939-1945.
Flag of Slovakia (1939–1945).svg
The flag of the First Slovak Republic from 1939-1945.
Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior.jpg
Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior s motorem Walter Junior 4 (1937)
Walter Junior 4 (1932-6).jpg
Walter Junior 4 (1932-6)
Be-150 Beta Junior-1.gif
Autor: anonimus, Licence: CC0
Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior plane drawing in 3 projections