Beneš-Mráz Be-56 Beta-Major

Beneš-Mráz Be-56 Beta-Major
Beneš-Mráz Be-56 Beta-Major
Beneš-Mráz Be-56 Beta-Major
Určenísportovní a cvičný letoun
VýrobceBeneš-Mráz
ŠéfkonstruktérPavel Beneš
První let20. července 1936
UživatelČeskoslovensko
Slovenská republika
Vyrobeno kusů1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beneš-Mráz Be-56 Beta-Major byl československý akrobatický a cvičný jednomístný dolnoplošník z třicátých let 20. století, který byl vyvinut v roce 1936. Jednalo se o „sesterský“ typ k letounu Beneš-Mráz Be-52 Beta-Major, od něhož se lišil zejména jednosedadlovým uspořádáním. Letoun konstrukce Ing. Pavla Beneše vyrobila továrna Ing. P. Beneš a Ing. J. Mráz v Chocni, pro ni ve velmi plodném roce 1936. Toho roku bylo představeno dalších šest letounů z Chocně: Be-150 Beta-Junior, Be-250 Beta-Major, Be-52 Beta-Major, Be-501 Bibi, Be-502 Bibi a Be-550 Bibi.[1]

Walter Major 4 a Be-56 Beta-Major

Vznik a vývoj

Jednalo se o další model do řady úspěšných předválečných letadel této firmy, která byla vyráběna pro sportovní a školní účely. Byl postaven pouze jeden prototyp, který byl imatrikulován jako OK-BEG.[2]

Konstrukce dolnokřídlého jednoplošníku Beneš-Mráz Be-56 Beta-Major vycházela z konstrukci dalších dvou, předchozích typů akrobatických letadel, dvousedadlovek Be-50 a Be-52.[3] Oba tyto letouny byly vybaveny invertními, čtyřválcovými motory Walter, Walter Minor 4 (Be-50) a Walter Major 4 (Be-52). Oproti letounu Be-52 byl letoun Be-56 značně odlehčen a jako jednosedadlový letoun byl pro použití v akrobacii více obratný a lépe ovladatelný. Letoun byl mimo továrních zkoušek důkladně zkoušen ve Vojenském technickém leteckém ústavu (VTLÚ).[4] Rozhodnutím Ministerstva veřejných prací dle Zprávy č. 59/1936 na základě vyhovujících zkoušek získal letoun oprávnění k používání při mezinárodních letech.[5]

Následně byl letoun za pilotáže šéfpilota ing. Josefa Koukala předváděn potencionálním zájemcům v zahraničí. Bylo to např. v Belgii, Rumunsku a Bulharsku, avšak bez úspěchu. Případnému uplatnění na trhu rovněž nepomohlo osazení motorem Major 4, který podobně jako u dalších letounů Beneš-Mráz, kde byl použit, se projevoval jako zdroj neustálých potíží pramenících z vibrací tohoto motoru v oblasti nízkých otáček. Letoun byl vystavován na celostátní letecké výstavě v Praze, která se konala od 12. června do 6. července 1937.[6] Koncem září 1937 se konal hojně obsazený III. národní let RČS a II. národní soutěž v letecké akrobacii spojená s leteckým dnem ve Kbelích. Do těchto podniků již továrna letoun Be-56 nepřihlásila.

Motor Walter Major 4 použitý v letounu Beneš-Mráz Be-56 Beta-Major

Popis letounu

Tato otevřená jednosedadlovka tvarově připomínala svou „sestru“ Beneš-Mráz Be-52 Beta-Major, s níž se shodovala v řadě základních rozměrů.

Křídla byla shodná s Be-52, ale vykazovala vyšší bezpečnostní násobek (16)[4] při nižší celkové hmotnosti letadla. Trup měl prostor pouze pro pilota a v něm umístěné řízení bylo stejného, jednoduchého provedení jako v Be-52. V trupu před pilotním kokpitem byla umístěna jediná benzínová nádrž.

Střední část křídel byla provedena v jednom celku s trupem s tím, že obě vnější části křídel byly zavěšeny na zesílených kováních pomocí speciálních čepů. Dýhovaná křídla se směrem ke konci rapidně zužovala. Obdélníkový průřez trupu s klenutou horní částí odpovídal použitému řadovému motoru. Vpředu byl ukončen přepážkou s protipožární stěnou, na níž bylo uchyceno motorové lože. Samotný prostor v kokpitu počítal i s dostatečným místem pro umístění padáku. Kokpit byl vybaven všemi nezbytnými přístroji pro řízení letounu včetně přístrojů pro let v mlze.

Podvozek byl dvoudílný se značným rozchodem kol a aerodynamickými, kalhotovými kryty kol. Každá, samostatná část podvozku byla přichycena k přední stěně hlavního podélníku 4 šrouby.

Motor Walter Major 4 byl pružně uložen na gumových podložkách. Motorové lože bylo svařeno z ocelových trubek. Snadno odklopitelné kryty dovolovaly z obou stran snadný přístup k motoru.[7]

Beneš-Mráz Be-56 Beta-Major za letu

Použití

Vlastníkem letounu byla choceňská továrna. Byl používán pro předváděcí lety a pro účast na leteckých výstavách. Bylo o něm psáno, že má znamenitou stoupavost a dostup, že s ním lze bezpečně provádět lety střemhlav, jak vyplynulo ze zkoušek u VTLÚ.[8]

Letoun si "zahrál" v českém špionážním filmu Vzdušné torpédo 48 (1936). V dramatickém leteckém souboji byla pilotka Irena Vengerová (Míla Reymondová) na tomto letounu s imatrikulací OK-BEG (ve filmu pojmenovaném jako CK-Ikarus) přinucena k přistání, ke kterému ji donutil Petr Nor (Antonín Novotný) letící na stíhacím dvouplošníku Avia B-534. Autorem scénáře byl Karel Hašler, který si ve filmu natočeném v AB Barrandov, také zahrál (dr. Marvan). Filmováno za účasti expertů z ministerstva národní obrany.[9]

Tento jediný stroj Be-56 byl následně používán slovenským letectvem po německém obsazení Československa v roce 1939. Za druhé světové války byl registrován na Slovensku (se změněnou imatrikulací OK-MAB)[2] a využívaly jej Slovenské vzdušné zbraně pro výcvik pilotů.[10]

Uživatelé

Specifikace

Be-56 Beta-Major

Údaje dle[1][11][12]

Technické údaje

  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 10,66 m
  • Délka: 7,61 m
  • Výška: 2,10 m
  • Nosná plocha: 14,00 m2
  • Hmotnost prázdného stroje: 530 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 710 kg
  • Plošné zatížení: 50,7 kg/m2; 5,5 kg/k
  • Pohonná jednotka: vzduchem chlazený čtyřválcový invertní letecký motor Walter Major 4
  • Výkon pohonné jednotky:
    • jmenovitý: 88,3 kW (120 k) při 2100 ot/min
    • vzletový: 95,6 kW (130 k) při 2350 ot/min
  • Spotřeba paliva: 235–250 g·h−1·k−1 / 320–340 g·h−1·kW−1
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná vrtule

Výkony

  • Maximální rychlost: 240 km/h
  • Cestovní rychlost: 210 km/h
  • Přistávací rychlost: 60 km/h
  • Dostup: 6600 m
  • Dolet: 680 km
  • Stoupavost:
    • čas výstupu na 1000 m: 3 min
    • čas výstupu na 2000 m: 7 min
    • čas výstupu na 3000 m: 12 min
    • čas výstupu na 4000 m: 18 min 40 s.
    • čas výstupu na 5000 m: 26 min

Odkazy

Reference

  1. a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1918-1945. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 200, 262–263. 
  2. a b SOUKUP, Pavel. Be-56 (OK-BEG) [online]. Praha: Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2019-10-17]. Dostupné online. 
  3. FOLPRECHT, Radek. Unikát v povětří aneb slavná kapitola československého letectví. Technet.cz [online]. iDnes.cz, 25.6.2015 [cit. 16.6.2019]. Dostupné online. 
  4. a b Letadla BE továrny ing. P. Beneš - ing. J. Mráz v Chocni. Letectví. Květen - červen 1937, roč. XVII. (1937), čís. 5–6, s. 245–248. Dostupné online. 
  5. Z leteckých zpráv Ministerstva veřejných prací (Ročník V - 1936). Letectví. Červenec 1936, roč. XVI. (1936), čís. 7, s. 278. Dostupné online. 
  6. AMBRUŠ, Ján mjr. let. Naše sportovní letectví na letecké výstavě. Letectví. Červenec 1937, roč. XVII. (1937), čís. 7, s. 301–302. Dostupné online. 
  7. Dva nové typy konstrukce inž. P. Beneše: BE 52 a BE 56. Letectví. Duben 1936, roč. XVI. (1936), čís. 4, s. 126–127. Dostupné online. 
  8. Letadla "Be" na Celostátní letecké výstavě v Praze. Jas. 18.6.1937, roč. 11. (1937), čís. 25, s. 17. Dostupné online. 
  9. Vzdušné torpédo 48 [online]. Praha: POMO Media Group [cit. 2022-12-23]. Dostupné online. 
  10. SABO, Ivan. Stavy aeroplánov na Slovensku 1939 - 1945 [online]. Bratislava: www.gonzoaviation.com, 6.2.2013 [cit. 2019-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-26. 
  11. Sportovní a turistické typy továrny inž. Beneše a inž. Mráze. Letectví. Únor 1936, roč. XVI. (1936), čís. 2, s. 60–61. Dostupné online. 
  12. FLIEGER, Jan. Beneš-Mráz Be-56 Beta-Major [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 3.2.2004 [cit. 2019-10-17]. Dostupné online. 

Literatura

  • PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla, 1. vydání, Brno, CPress, 2016, S. 128 ISBN 978-80-264-1146-8
  • Monografie Be-56 Major, Modelář, č. 12, 1977
  • (anglicky) TAYLOR, Michael J. H., Jane's Encyclopedia of Aviation, 1989, Studio Editions, London, S.152
  • (anglicky) World Aircraft Information Files, Bright Star Publishing, London, S. 890, 25 s.
  • (anglicky) GREEN, William. Aircraft of the Third Reich, Aerospace Publishing Limited, 2010, I.,105 s., ISBN 978-1-900732-06-2

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of First Slovak Republic 1939-1945.svg
The flag of the First Slovak Republic from 1939-1945.
Flag of Slovakia (1939–1945).svg
The flag of the First Slovak Republic from 1939-1945.
Beneš-Mráz Be-56 Beta-Major (2).jpg
Beneš-Mráz Be-56 Beta-Major (2)
Beneš-Mráz Be-56 Beta-Major (1).jpg
Beneš-Mráz Be-56 Beta-Major
Walter Major 4 a Be-56 Beta Major.jpg
letecký motor Walter Major 4 a letoun Be-56 Beta Major (1936)
Be-56-Beta Major-1.gif
Autor: anonimus, Licence: CC0
Drawing of Beneš-Mráz Be-56 Beta-Major aircraft in 3 projections
Walter Major 4.jpg
letecký motor Walter Major 4 I