Beneš-Mráz Be-60 Bestiola
Be-60 Bestiola | |
---|---|
Be-60 Bestiola na letišti (výr. č. 2) | |
Určení | lehký turistický a sportovní letoun |
Výrobce | Beneš-Mráz |
Šéfkonstruktér | Pavel Beneš |
První let | 10. července 1935 |
Zařazeno | 1936 |
Charakter | vyřazen ze služby |
Uživatel | Československo |
Výroba | 1935-1936 |
Vyrobeno kusů | 23 |
Další vývoj | Be-62/Be-64 (nerealizované projekty) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Beneš-Mráz Be-60 Bestiola byl lehký sportovní, turistický a víceúčelový letoun vyráběný v Československu v 30. letech 20. století byl učen pro aerokluby a letecké školy. Byl to první projekt od 1. dubna 1935 nově založené továrny Ing. P. Beneš, ing. J. Mráz, továrna na letadla Choceň.[1]
Vznik a vývoj
Typ vznikl jako první konstrukce nově vzniklé letecké továrny Beneš-Mráz v Chocni.[2]:s.194 Ing. Pavel Beneš počátkem roku 1935 odešel z továrny Praga (předtím ještě byl konstruktérem v Avii) a společně s ing. Jaroslavem Mrázem, který podnikal v opravách parních lokomotiv a ve výrobě chladicích zařízení, založili v dubnu 1935 novou firmu v Chocni, jejíž hlavní náplní se stala výroba sportovních letadel. Za Pavlem Benešem přišli z Avie Letňany konstruktéři ing. Zdeněk Rublič a ing. Jan Kryšpín. Společně začali připravovat stavbu letounu navrženého ing. Pavlem Benešem, Beneš-Mráz Be-60 Bestiola.[3]
První prototyp poprvé vzlétl 10. července 1935 pilotován továrním zkušebním pilotem Josefem Koukalem[2]:s.194 Zkušební lety odhalily menší nedostatky. Letoun měl špatnou stoupavost a byl "těžký na hlavu". Upravený prototyp s prodlouženým trupem a širším rozpětím křídla byl opětovně zalétán 13. srpna 1935. Takto upravený letoun úspěšně prošel 29. srpna 1935 úřední zkouškou Ministerstva veřejných prací (MVP) a 13. září 1935[4] byl zanesen do leteckého rejstříku s imatrikulací OK-BEA.[1] Druhý, 3. října 1935 dokončený, prototyp (OK-BEC, imatrikulován 9. října 1935)[5] již zcela odpovídal později vyráběným sériovým strojům. Letoun absolvoval zkoušky ve Vojenském technickém a zkušebním ústavu (VTLÚ) a na jejich základě byla ještě navržena záměna zahraničních přístrojů tuzemskými. Ministerstvo národní obrany (MNO) si na to objednalo sérii 20 strojů.
MVP v roce 1935 převzalo první 3 vyrobené stroje (1-3) a MNO od července do září 1936 zbývajících 19 letadel (4-22). Letouny převzaté MNO létaly s imatrikulacemi udělenými od července do prosince 1936. Všechny letouny byly poskytnuty československým aeroklubům (9 v Čechách, 6 na Moravě a 3 na Slovensku) a pobočkám Masarykovy letecké ligy (Košice, Užhorod) pro výcvik pilotů. Poslední vyrobený stroj s imatrikulací OK-BEM sloužil v továrně Beneš-Mráz.[6]
Celkem bylo vyrobeno 23 letounů Be-60.[7]
Typ měl být následován plánovanými verzemi Be-62 s motorem Walter Minor 4, a Be-64 s motorem Pobjoy R,[2]:s.195 ale k jejich stavbě nedošlo, vzhledem k tomu, že přednost dostal vývoj dolnoplošníků, zahájený typem Be-50 Beta-Minor.[3]
Popis letounu
Jednalo se o celodřevěný, mírně "zavalitý", jednomotorový hornoplošník (mimo částí křídla a kormidel potažených plátnem)[2]:s.194 s uzavřeným prostorem osádky pro dvě osoby sedící vedle sebe, dozadu sklopnými křídly[2]:s.194 vyztuženými ocelovými vzpěrami a s pevným samonosným podvozkem ostruhového typu. Ostruha byla otočná kolem svislé osy. Robustní podvozek s rozchodem kol 1,9 m byl řešen tak, aby při eventuální nehodě trup zůstal nepoškozen a aby letadlo na něj bezpečně dosedlo.[8]
Dřevěná kostra čtyřhranného trupu byla v přední části kryta hliníkovými (dural) plechy a zbytek trupu byl potažen překližkou. Dřevěné křídlo bylo tvořeno skříňovými podélníky a mřížovými žebry z části potažené plátnem a z části kryto dýhou. Křidélka byla ovládána lany a táhly. Díky vyztužení vzpěrami bylo křídlo sklopné podle vertikální osy vytvořené závěsem zadního podélníku a závěsem vzpěr z profilových ocelových trubek.[8] Zavěšeno bylo na horní straně trupu. Po sklopení křídla, v době nepřesahují 1 minutu, se šířka letounu zmenšila na 3,2 m. Ocasní plochy byly potaženy plátnem, výškové kormidlo bylo ovládáno lany. Vodorovná ocasní plocha byla samonosná, vcelku s trupem.[9]
Provedení větrané kabiny s polohovatelnými opěradly sedadel a zdvojeným řízením (s jedinou rozvidlenou řídící pákou - kniplem a společnou přístrojovou deskou) umožňovalo dostatečný výhled obou členů posádky vpřed (předním průhledným štítem) i na obě strany průhlednou částí obou dvířek. Po stažení okének byl umožněn výhled vzad i směrem dolů pod letoun.[10]
Pohonnou jednotku prototypů představoval čtyřválcový invertní motor Walter Mikron I o výkonu 45-50 k (33-37 kW).[2]:s.194 V sériové výrobě pak byla použita silnější verze motoru Walter Mikron 4-II o výkonu 60-65 k (44-48 kW) s převrtanými válci a zvýšeným kompresním poměrem.[2] Motorový kryt byl vyroben z duralového plechu, jehož odklopitelné části umožňovaly snadný přístup k součástem motoru. Palivová nádrž o objemu 46 l benzínu byla umístěna v trupu za protipožární stěnou. Olejová nádržka o objemu 5 l byla umístěna pod motorem na přední přepážce trupu. Spotřeba benzínu činila 7 kg/100 km.[9]
Použití
Již v září 1935 se první vyrobený letoun OK-BEA zúčastnil Národního letu Republiky Československé a posádka F. Kládek - dr. Rückl, v něm dosáhla šestého místa. Pilot F. Kládek z Aeroklubu RČs. za svůj výkon získal věcné ceny, skleněný pohár města Bratislavy a věcnou cenu fy. Walter pro nejlepší letce s motorem Walter.[11]
A 11. října 1935 odstartovala Bestiola k propagačnímu letu do Jugoslávie, ale přes bez sebemenšího problému za letu a přes úspěšný průběh ukázek se nepodařilo získat nějaké objednávky.[2]:s.195 Na jaře 1936 bylo letadlo vystaveno společně s dalšími choceňskými resp. československými typy na jarním veletrhu v expozici Aeroklubu RČs., který se konal od 8. do 15. března v Praze na výstavišti a výstavu navštívilo přes 90 000 lidí mezi nimiž nechyběl ani prezident republiky dr. Edvard Beneš s chotí.[12]
Letadlo Be-60 Bestiola dosáhlo pozoruhodných výkonů, které je řadí mezi nejzdařilejší hornokřídlé jednoplošníky se slabším motorem. Dosahovalo rychlosti 145—150 km za hodinu, mělo poměrně krátký rozběh a krátce přistávalo. Jeho vlastnosti v letu byly hodnoceny jako vesměs příznivé, takže došlo značné obliby v jednotlivých aeroklubech.[13]
Běhen částečné mobilizace v květnu a úplné v září 1938 převzalo 18 letounů československé letectvo a letouny byly zařazeny v kurýrních letkách. Stroje nenesly žádnou výzbroj. Po zániku Česko-Slovenska 15. března 1939 zůstaly 3 letouny na Slovensku[14] a 15 jich měla ve stavu Luftwaffe pro výcvik v leteckých školách.[1]
V roce 2016 byla postavena ing. Petrem Taxem létající replika tohoto letounu s motorem Suzuki. Letoun létá s původní imatrikulací OK-BEC a je trvale vystaven v mladoboleslavském Leteckém muzeu Metoděje Vlacha.[15]
Uživatelé
Specifikace
Technické údaje
- Posádka: 1
- Kapacita: 1 cestující
- Rozpětí: 11,25 m
- Délka: 6,25 m
- Výška: 1,81 m
- Nosná plocha: 15,33 m2
- Plošné zatížení křídla: 34,25 kg/m2
- Prázdná hmotnost: 300 kg
- Max. vzletová hmotnost: 525 kg
- Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený invertní čtyřválcový řadový motor Walter Mikron 4-II
- jmenovitý, nominální výkon: 44,2 kW / 60 k při 2600 ot/min
- maximální, vzletový výkon: 47,8 kW / 65 k při 2800 ot/min
- Vrtule: dvoulistá dřevěná
Výkony
- Maximální rychlost: 150 km/h
- Cestovní rychlost: 125 km/h
- Přistávací rychlost: 55 km/h
- Délka rozjezdu: 90 m
- Délka dojezdu: 60 m
- Dolet: 470 km
- Dostup: 3 400 m
- Stoupavost: do 1000 m 9 min, do 2 000 m za 21 min
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beneš-Mráz Be-60 Bestiola na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c ČÍŽEK, Martin. Letadla zrazeného nebe - Československá vojenská letadla v roce 1938. I. vyd. Praha: Naše vojsko, 2015. 255 s. ISBN 978-80-206-1576-3. S. 143–145, 224.
- ↑ a b c d e f g h i NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1 (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 193–195, 264–265, 272–273, 295–298, 302, 304–305, 307–309, 311, 313–314.
- ↑ a b PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. I. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2016. 128 s. ISBN 978-80-264-1146-8. S. 46.
- ↑ RUSEK, Tomáš. Imatrikulace Be-60 - OK-BEA [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 2020-03-26 [cit. 2020-03-29]. Dostupné online.
- ↑ RUSEK, Tomáš. Imatrikulace Be-60 - OK-BEC [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 2020-03-26 [cit. 2020-03-29]. Dostupné online.
- ↑ Civil Aircraft Register - Czechoslovakia [online]. airhistory.org.uk [cit. 2020-03-29]. Dostupné online.
- ↑ RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře: Československé letectví 1918-1939.. I. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 188 s. ISBN 80-206-0221-6. S. 117–187.
- ↑ a b Sportovní a turistické typy továrny inž. Beneše a inž. Mráze. Letectví. Únor 1936, roč. XVI. (1936), čís. 2, s. 60–61. Dostupné online.
- ↑ a b Sportovní kabinové letadlo Be 60. s motorem Walter Mikron o 50 k. s.. Letectví. Září 1935, roč. 15. (1935), čís. 9, s. 339–341. Dostupné online.
- ↑ Nová sportovní letadla konstrukce ing. P. Beneše. Letectví. Srpen 1935, roč. 15. (1935), čís. 8, s. 289–290. Dostupné online.
- ↑ A., J. Národní let Republiky Československé. Letectví. Září 1935, roč. 15. (1935), čís. 9, s. 327–332, 352. Dostupné online.
- ↑ REZLER, J. Úspěch výstavy sportovního letectví při jarním veletrhu. Letectví. Březen 1936, roč. XVI. (1936), čís. 3, s. 86–87. Dostupné online.
- ↑ Letadla Be továrny ing. P. Beneš - ing. J. Mráz v Chocni. Letectví. Květen-červen 1937, roč. XVII. (1937), čís. 5–6, s. 245–248. Dostupné online.
- ↑ SABO, Ivan. Stavy aeroplánov na Slovensku 1939 - 1945 [online]. Bratislava - Vajnory: gonzoaviation.com, 2013-02-06 [cit. 2020-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-26.
- ↑ -, jjk. Nový život malé zelené bestie [online]. letistecr.cz, 2016-09-11 [cit. 2020-03-29]. Dostupné v archivu.
- ↑ FLIEGER, Jan. Beneš-Mráz Be-60 Bestiola [online]. Nelahozeves: Občanské sdruženi valka.cz, 2004-02-03 [cit. 2020-03-29]. Dostupné online.
Literatura
- Jane's all the world's aircraft. [s.l.]: Jane's Information Group, 1936. (anglicky)
- NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 361 s. Kapitola Choceňská továrna Beneš-Mráz, s. 193–205.
- RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře: Československé letectví 1918-1939. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 188 s. ISBN 80-206-0221-6. Kapitola Na obranu republiky (1934–1939), s. 117–187.
- MARJÁNEK, P.: Beneš-Mráz Be-60 Bestiola, Letectví a kosmonautika, roč. 1976, č. 12, s. 27-29
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Beneš-Mráz Be-60 Bestiola na Wikimedia Commons
- Be-60 Bestiola – zvířátko z historie na Aeroweb.cz
- Be-60 Bestiola (Beneš-Mráz) Archivováno 3. 2. 2023 na Wayback Machine. na Slavetind.cz
- Beneš-Mráz Be.60 Bestiola, Letecká show Chotěboř 2017 na YouTube.com
- Inž. P. Beneš a inž. J. Mráz, továrna na letadla Choceň na vrtulnik.cz
- Unikát v povětří aneb slavná kapitola československého letectví na Technet (idnes.cz)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Autor: Ltosnar, Licence: CC BY-SA 4.0
Replika Beneš-Mráz Be-60 Bestiola (1935), Letecké muzeum Mětoděje Vlacha Mladá Boleslav
Beneš-Mráz Be-60 3-view drawing from L'Aerophile June 1936
The flag of the First Slovak Republic from 1939-1945.
Walter Mikron a Beneš-Mráz Be-60 Bestiola (1935)
Beneš-Mráz Be-60 Bestiola na Národním letu RČs. (Letectví, září 1935
Beneš-Mráz Be-60 Bestiola, prototyp s motorem Walter Mikron (zezadu)
Autor: Ltosnar, Licence: CC BY-SA 4.0
Replika Beneš-Mráz Be-60 Bestiola (1935), Letecké muzeum Mětoděje Vlacha Mladá Boleslav
Beneš-Mráz Be-60 Bestiola, prototyp s motorem Walter Mikron I (1935)