Beneš z Veitmile

Beneš z Veitmile
Beneš z Veitmile (kresba B. Paprockého, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Nejvyšší mincmistr Českého království
Ve funkci: 1471 – 28. srpna 1496
Panovník	Vladislav II.
Předchůdce	Jiří Vranovský
Nástupce	Jan Horstoffar (Hans Harsdörfer) z Malesic
Karlštejnský purkrabí
Ve funkci: 1460 – 28. srpna 1496
Panovník	Jiří z Poděbrad, Vladislav II.
Předchůdce	Jindřich Berka z Dubé a Lipé
Nástupce	Albrecht II. Libštejnský z Kolowrat
Stranická příslušnost
Členství	katolická strana
Úmrtí	28. srpna 1496
Titul	1475, 1479 svobodný pán
Choť	Bonuše (Benigna) Caltová z Kamenné Hory
Rodiče	Dobeš z Veitmile († 1437)
Děti	Jan, Michal, Kryštof, Šebestián († 1549), Markéta († před 1565), Bohuše a Ludmila
Příbuzní	bratr: Ludvík z Veitmile († asi1501) synovec: Ladislav z Veitmile synovec: Zikmund z Veitmile bratranec: Václav z Veitmile bratranec: Jiří z Veitmile vnuk: Jan z Veitmile vnuk: Kříž z Veitmile vnuk: Petr z Veitmile († 1542) zeť: Václav Novohradský z Kolowrat († 1545) zeť: Zikmund Hasištejnský z Lobkowicz († 1546)
Sídlo	zámek v Chomutově
Zaměstnání	politik
Náboženství	římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beneš z Veitmile, také z Weitmile nebo Vajtmíle (†  28. srpna 1496) byl český šlechtic z rodu Veitmilarů. Účastnil se vojenských tažení. V druhé polovině 15. století věrně podporoval české panovníky, působil jako diplomat, vyslanec, královský rada a věřitel. V roce 1475 byl povýšen do panského stavu. Zastával vysoké zemské úřady, několik desetiletí byl karlštejnským purkrabím a nejvyšším mincmistrem. Vlastnil Chomutov a v zástavě měl Most.

Pocházel z moravské větve rodu, která se však postupně moravských statků zbavila a svou majetkovou základnu si vytvořila v severozápadních Čechách. Jeho otec byl Dobeš z Veitmile, majitel Žerotic na Znojemsku.

Beneš se poprvé připomíná v roce 1447. V království dvojího lidu byl oddaný katolické víře, nepatřil ovšem k radikálním představitelům. Působil jako diplomat a vyslanec, věrně prosazoval vůli Jiřího z Poděbrad a jeho nástupce Vladislava II. Několik desetiletí zastával lukrativní zemské úřady, byl karlštejnským purkrabím (1460–1496) a nejvyšším mincmistrem (1471–1496). Několikrát významně vojensky pomohl císaři Fridrichu III., který se mu odměnil. V roce 1475 ho spolu s bratrem Ludvíkem († asi 1501) a jejich dětmi povýšil do panského stavu na základě neznámého listu císaře Karla IV., kde byl jejich předek titulován tak, jako by byl z panského stavu. Docílili toho podvodem podobně jako Kinští o století později. Téhož roku jim panský stav potvrdil i český král Vladislav II. Českými stavy byli mezi panské rody přijati v roce 1479, na Moravě pak o rok později.^[1] Beneš a jeho rodina se psali z Veitmile, zatímco jiné rodové linie se psaly Krabicové z Veitmile.^{[pozn. 1]} Králi Vladislavovi Beneš půjčoval velké finanční obnosy a spolu se Samuelem z Hrádku byl jedním z největších věřitelů panovníka. Byl členem královské rady a častým přísedícím komorního soudu. Po odchodu krále Vladislava do Uher patřil až do své smrti v roce 1496 ke správcům (místodržícím) Českého království.

(c) samsonet dodo, CC BY 3.0

Beneš z Veitmile získal prostřednictvím výhodného sňatku s Bonuší Caltovou z Kamenné Hory, se kterou se oženil brzy po roce 1465, Chomutov. Ten mu byl v roce 1488 připsán do dědičného držení, proto se vrhl do pozdně gotické přestavby chomutovské komendy na zámek.^[2] V roce 1480 mu král Vladislav II. zastavil Hněvín (Mostský hrad) s příslušenstvím.^[3] Z menších statků vlastnil tvrz Vraný (1479),^[4] tvrz Kněžice od 70. let 15. století,^[5] zámek Lenešice s bratry od roku 1480^[6] a Postoloprty také s bratry od roku 1480.^[7]

Beneš i jeho synové byli dobrými hospodáři. Na svých panstvích zakládali vinice, chmelnice, rybníky a meliorovali půdu. Po smrti Beneše patřili páni Veitmilaři mezi nejbohatší šlechtice v zemi. V roce 1505 byli na 11. místě.^[8]

Manželka Bonuše (Benigna, Bohuna) Caltová z Kamenné Hory († 20. ledna 1511), dcera nejvyššího mincmistra Jana Calty z Kamenné Hory († 1465), pocházela z rytířské rodiny. Zemřela 15 let po svém manželovi a byla pohřbena v kostele svaté Kateřiny u chomutovského zámku. Její náhrobní deska byla ve 20. letech 20. století přenesena do lapidária chomutovského muzea. Na desce ve tvaru šestiúhelníka je částečně vpravo poničený (*) nápis:

° NOCH ° CRISTI ° GE ° PURT ° J5°JJ °

° AM ° TAG ° SEBASTIANI ° VND ° FIST °
° VOR ° SCHIDEN ° DIE ° WOLGEBORNE ° F°F °
° BONISCNE ° VOM ° SCHTAIMPERG ° EIN ° ELICH
GEMAL ° D ° WOLGEBORNEN ° H°H BEENISCH*
VON ° DER ° WEITMUL ° NOCH ° WELICHER ° FRAWEN*
HERSCHAFT ° KUMETHAW ° AN ° DIE ° HEREN ° VON ° DE*
W°MUL ° ERERBT ° VND ° KUMEN ° IST ° DER ° SEL ° GOT ° GE ° NOT

Narodilo se jim šest nebo sedm dětí. Ze synů to byl Jan, Michal, Kryštof a Šebestián († 1549), který byl radou české komory, hejtmanem německých lén a nejvyšším mincmistrem, a z dcer Markéta, provdaná za Václava Novohradského z Kolovrat, Bohuše, provdaná za Zikmunda Hasištejnského z Lobkovic, a možná Ludmila.

• ŠTOREK, Václav. Významné osobnosti z rodu Krabiců z Weitmile v pozdním středověku a raném novověku. Praha, 2002. Magisterská diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Lenka Bobková.
• ŠTOREK, Václav. Páni z Weitmile. In: HOMOLKA, Jaromír; HRUBÁ, Michaela; HRUBÝ, Petr. Ústecký sborník historický 2003/1 (Gotické umění a jeho historické souvislosti. 2. Sborník grantového projektu Gotika v severních Čechách.). Ústí nad Labem: Muzeum města Ústí nad Labem, 2003. S. 229–244.