Benešova základní škola Plzeň

Benešova základní škola
Benešova škola
Benešova škola
Základní informace
Slohnárodní dekorativismus s prvky rondokubismu
ArchitektHanuš Zápal
Výstavba1923–1925
StavitelFrantišek Holcbecher
Pojmenováno poEdvard Beneš
Poloha
AdresaDoudlevecká 35, Plzeň, ČeskoČesko Česko
UliceDoudlevecká
Souřadnice
Benešova škola
Další informace
Rejstříkové číslo památky104315 (PkMISSezObrWD)
WebOficiální web
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benešova základní škola (v době komunistického režimu Škola dukelských hrdinů) je školní budova v Plzni-Doudlevcích, postavená v roce 1925 podle projektu architekta Hanuše Zápala a od 23. dubna 2011 památkově chráněná.[1]

Historie

Město pro novou školu vybralo nezastavěnou parcelu mezi Doudleveckou ulicí a tehdejší vozovnou tramvají (dnešní Depo2015). Projekt na výstavbu, kterou vedl stavitel František Holcbecher, byl zpracován Hanušem Zápalem již v roce 1923. Svou koncepcí napodobovala stavba jiný Zápalův školní projekt – Masarykovu školu na Pražském předměstí. V dominantní třípodlažní středové části, od níž se dívčí a chlapecká křídla kolmo odpojovala, čímž připomíná situaci Zápalovy budovy Vyšší hospodářské školy na Lochotíně, se nacházela tělocvična a kanceláře vedení školy. Volba žlutobílých fasád nápadně odkazuje na Janákův styl rondokubismu. V nezastavěné části bloku vzniklo sportovní hřiště a zahrada pro potřeby mateřské školy.[2]

Mateřská škola, vyčleněná v samostatném dvoupatrovém pavilonu, v němž se nacházela i kancelář inspektorátu plzeňských mateřských škol, byla slavnostně otevřena 29. října 1924. Budova základní školy přivítala žáky až 27. prosince 1925; vyučovat se začalo 6. ledna 1926. První pololetí prvního školního roku strávili žáci v budově reálky na Chodském náměstí.[3] Slavnostní ceremonie se zúčastnil i Edvard Beneš, tehdejší ministr zahraničí.[4] V dubnu 1927 byla v přízemí školy otevřena expozice Školského muzea Komenského. Ladislav Lábek, jeden z jejich autorů, ji však musel následně přestěhovat do prostor Národopisného muzea, jelikož v Benešově škole se nedostávalo místa.[2]

Ve 2. polovině 20. století se dvakrát uvažovalo o demolici budovy z důvodu stavebních nedostatků, zapříčiněných chybnou realizací konstrukcí z železobetonu firmou Tomáše Keclíka.[2] Rekonstrukce ze 60.–70. let a z let 1994–1997 však zkázu objektu odvrátily. Budově byly vráceny i původní prvky v interiéru (kazetové stropy, dobové vybevení ředitelny apod.).[5] Poslední rekonstrukce navrátila téměř původní podobu vnějšímu plášti a střeše.[6]

Odkazy

Reference

  1. Benešova škola. Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-02-18]. Dostupné online. 
  2. a b c DOMANICKÝ, Petr. Hanuš Zápal, 1885-1964: architekt Plzeňska. Plzeň: Západočeská galerie v Plzni, 2015. 270 s. ISBN 978-80-88027-01-0. Kapitola S prvky kubismu a rondokubismu, s. 99–101. 
  3. ZÍVALOVÁ, Kristýna. Hanuš Zápal a jeho školní budovy. Plzeň, 2013. 73 s. Diplomová práce. Západočeská univezita v Plzni. Vedoucí práce Eva Mušková. s. 43–44. Dostupné online.
  4. DOMANICKÝ, Petr. Plzeň: průvodce architekturou města od počátku 19. století do současnosti = Pilsen : guide through the architecture of the town from the beginning of the 19th century to present day. Plzeň: Nava, 2013. 231 s. ISBN 978-80-7211-433-7. Kapitola Bory a Doudlevecká čtvrť, s. 263. 
  5. BENEŠ, Pavel. Benešova škola 1923–1925. Plzeňský architektonický manuál [online]. [cit. 2023-02-18]. Dostupné online. 
  6. ŠVUGEROVÁ, Kateřina. Významná umělecká osobnost plzeňského regionu: architekt Hanuš Zápal. Plzeň, 2012 [cit. 2023-02-11]. 27–28 s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni. Vedoucí práce Jan Souček. s. 28–29.

Literatura

  • DOMANICKÝ, Petr. Hanuš Zápal: 1885-1964 - architekt Plzeňska. Plzeň: Západočeská galerie v Plzni, 2015. 270 s. ISBN 978-80-88027-01-0.
  • Kolektiv autorů. Plzeň: průvodce architekturou města od počátku 19. století do současnosti = Pilsen: guide through the architecture of the town from the beginning of the 19th century to present day. Plzeň: Nava, 2013. 335 s. ISBN 978-80-7211-433-7.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Benesova skola Plzen.jpg
Autor: Jik jik, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: