Benešova základní škola Plzeň

Benešova základní škola
Benešova škola
Základní informace
Sloh	národní dekorativismus s prvky rondokubismu
Architekt	Hanuš Zápal
Výstavba	1923–1925
Stavitel	František Holcbecher
Pojmenováno po	Edvard Beneš
Poloha
Adresa	Doudlevecká 35, Plzeň, Česko Česko
Ulice	Doudlevecká
Souřadnice	49°44′16,22″ s. š., 13°22′48,2″ v. d.
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Benešova škola
Další informace
Rejstříkové číslo památky	104315 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	Oficiální web
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benešova základní škola (v době komunistického režimu Škola dukelských hrdinů) je školní budova v Plzni-Doudlevcích, postavená v roce 1925 podle projektu architekta Hanuše Zápala a od 23. dubna 2011 památkově chráněná.^[1]

Historie

Město pro novou školu vybralo nezastavěnou parcelu mezi Doudleveckou ulicí a tehdejší vozovnou tramvají (dnešní Depo2015). Projekt na výstavbu, kterou vedl stavitel František Holcbecher, byl zpracován Hanušem Zápalem již v roce 1923. Svou koncepcí napodobovala stavba jiný Zápalův školní projekt – Masarykovu školu na Pražském předměstí. V dominantní třípodlažní středové části, od níž se dívčí a chlapecká křídla kolmo odpojovala, čímž připomíná situaci Zápalovy budovy Vyšší hospodářské školy na Lochotíně, se nacházela tělocvična a kanceláře vedení školy. Volba žlutobílých fasád nápadně odkazuje na Janákův styl rondokubismu. V nezastavěné části bloku vzniklo sportovní hřiště a zahrada pro potřeby mateřské školy.^[2]

Mateřská škola, vyčleněná v samostatném dvoupatrovém pavilonu, v němž se nacházela i kancelář inspektorátu plzeňských mateřských škol, byla slavnostně otevřena 29. října 1924. Budova základní školy přivítala žáky až 27. prosince 1925; vyučovat se začalo 6. ledna 1926. První pololetí prvního školního roku strávili žáci v budově reálky na Chodském náměstí.^[3] Slavnostní ceremonie se zúčastnil i Edvard Beneš, tehdejší ministr zahraničí.^[4] V dubnu 1927 byla v přízemí školy otevřena expozice Školského muzea Komenského. Ladislav Lábek, jeden z jejich autorů, ji však musel následně přestěhovat do prostor Národopisného muzea, jelikož v Benešově škole se nedostávalo místa.^[2]

Ve 2. polovině 20. století se dvakrát uvažovalo o demolici budovy z důvodu stavebních nedostatků, zapříčiněných chybnou realizací konstrukcí z železobetonu firmou Tomáše Keclíka.^[2] Rekonstrukce ze 60.–70. let a z let 1994–1997 však zkázu objektu odvrátily. Budově byly vráceny i původní prvky v interiéru (kazetové stropy, dobové vybevení ředitelny apod.).^[5] Poslední rekonstrukce navrátila téměř původní podobu vnějšímu plášti a střeše.^[6]

Odkazy

Reference

Literatura

• DOMANICKÝ, Petr. Hanuš Zápal: 1885-1964 - architekt Plzeňska. Plzeň: Západočeská galerie v Plzni, 2015. 270 s. ISBN 978-80-88027-01-0.
• Kolektiv autorů. Plzeň: průvodce architekturou města od počátku 19. století do současnosti = Pilsen: guide through the architecture of the town from the beginning of the 19th century to present day. Plzeň: Nava, 2013. 335 s. ISBN 978-80-7211-433-7.

Externí odkazy

• Plzeňský architektonický manuál: Benešova škola Pavel Beneš.
• Encyklopedie města Plzně: Pavlovův ústav Lékařské fakulty UK Daniel Metlička.