Benjámin Kállay

Benjámin Kállay
ministr financí Rakouska-Uherska
Ve funkci: 4. června 1882 – 13. července 1903
Předchůdce	József Szlávy
Nástupce	Agenor Gołuchowski
min. zahraničí Rak.-Uher. (pověřený)
Ve funkci: 10. října 1881 – 20. listopadu 1881
Předchůdce	Heinrich Karl von Haymerle
Nástupce	Gustav Kálnoky
poslanec Uherského parlamentu
Ve funkci: 1875 – ???
Narození	22. prosince 1839 Pešť Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	13. července 1903 (ve věku 63 let) Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť	Vilma Bethlenová
Rodiče	István Kállay Amália Blašković
Děti	Frigyes Kállay
Profese	ekonom, politik a literární překladatel
Commons	Béni Kállay
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benjámin Kállay, též Béni Kállay de Nagy-Kálló (22. prosince 1839 Pešť – 13. července 1903 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive uherský politik, v letech 1882–1903 ministr financí Rakouska-Uherska.

Pocházel z uherské šlechtické rodiny. Studoval filologii a dějiny a politiku Balkánu. Cestoval po Rusku, evropském Turecku a Malé Asii. Roku 1867 se stal generálním konzulem v Bělehradu a v této funkci vydržel do roku 1875. Od roku 1875 zasedal v Uherském parlamentu jako zástupce konzervativního proudu, v otázkách zahraniční politiky byl spojencem Gyuly Andrássyho. Byl stoupencem aktivní východní politiky. Roku 1878 se stal zástupcem Rakouska-Uherska v mezinárodním výboru pro správu Východní Rumélie. Roku 1879 nastoupil na pozici šéfa odboru na ministerstvu zahraničí a z titulu této funkce byl v krátkém období října a listopadu 1881 pověřeným ministrem zahraničí Rakouska-Uherska, od smrti ministra Heinricha Karla von Haymerleho do nástupu ministra Gustava Kálnokyho.^[1][2]

Jeho kariéra vyvrcholila v poslední čtvrtině století. Od 4. června 1882 do své smrti 13. července 1903 působil jako společný ministr financí Rakouska-Uherska (po rakousko-uherském vyrovnání šlo ovšem spíše o účetní post, bez výraznějších exekutivních a rozpočtových pravomocí^[3]). V této funkci rovněž vykonával působnost guvernéra okupované Bosny a Hercegoviny.^[2] V této pozici využil své znalosti balkánské problematiky. Vydal několik knih o srbské historii. Byl mu udělen Velkokříž Královského uherského řádu sv. Štěpána.^[1]

V dubnu 1873 se oženil s Vilmou Bethlenovou (1850–1940), se kterou měl několik dětí. Zemřel v červenci 1803 ve Vídni a byl pohřben na hřbitově Kerepesi v rodné Budapešti. Ovdovělá Vilma se po smrti manžela usadila v obci Bercel v Novohradské župě. Zde nechala vybudovat rodinnou hrobku, kam byla po roce 1928 přesunuta těla rodiny Kállay z hřbitova Kerepesi. Hrobka utrpěla během druhé světové války značné škody. V roce 2001 byla těla exhumována a přesunuta do nové hrobky na hřbitově v Bercelu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kállay Béni na maďarské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Benjámin Kállay na Wikimedia Commons