Benoît Paire

Benoît Paire
Benoît Paire na French Open 2018
Benoît Paire na French Open 2018
PřezdívkaLa Tige
StátFrancieFrancie Francie
Datum narození8. května 1989 (34 let)
Místo narozeníAvignon, Francie
BydlištěŽeneva, Švýcarsko
Výška196 cm
Hmotnost80 kg
Profesionál od2007
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek10 230 893 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů226–254
Tituly3 ATP, 6 challengerů, 6 Futures
Nejvyšší umístění18. místo (11. ledna 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2014, 2017, 2022)
French Open4. kolo (2019)
Wimbledon4. kolo (2017, 2019)
US Open4. kolo (2015)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů55–119
Tituly1 ATP, 1 Futures
Nejvyšší umístění84. místo (5. srpna 2013)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2013)
French Open3. kolo (2021)
Wimbledon1. kolo (2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2018, 2019, 2022)
US Open3. kolo (2021)
Smíšená čtyřhra
Poměr zápasů3–6
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
French Open1. kolo (2022)
Týmové soutěže
Davis Cupfinále (2018)
Hopman Cupzákladní skupina (2015)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231112a12. listopadu 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benoît Paire (* 8. května 1989 Avignon) je francouzský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour tři singlové a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvanáct titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v lednu 2016 na 18. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2021 na 65. místě. Trénuje ho Dave Marshall.

Týmové soutěže

Davis Cup

Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval v roce 2018 semifinálem Světové skupiny proti Španělsku, v němž vyhrál úvodní dvouhru nad Pablem Carreñem Bustou. Francouzi zvítězili 3:2 na zápasy a následně ve finále podlehli Chorvatsku. Do roku 2020 v soutěži nastoupil ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 1–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[2]

Letní olympijské hry

Francii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru. V mužské dvouhře nahradil Richarda Gasqueta, který odstoupil pro poranění zad.[3] V úvodním kole z pozice šestnáctého nasazeného přehrál jediného Čecha v soutěži Lukáše Rosola.[4] Poté však nestačil na Itala Fabia Fogniniho, když neproměnil mečbol. Krátce po prohře mu představitelé francouzského tenisového svazu nařídili okamžité opuštění olympijské vesnice a vyřadili jej z francouzského družstva za „porušování pravidel“ a „nevhodné chování“.[5][6] Tenista rozhodnutí komentoval: „Teď už vím, jaké to je na olympiádě, a jsem rád, že odjíždím. Byl to dobrý trénink. To ostatní není důležité.“ Později se za své vyjádření omluvil.[7][8]

Hopman Cup

Na Hopman Cupu 2015 reprezentoval francouzský tým s Alizé Cornetovou. Po prohře s Velkou Británií porazili Austrálií i Polsko. Ve vyrovnané základní skupině obsadili třetí místo.

Tenisová kariéra

Premiérové finále na okruhu ATP Tour si zahrál v první polovině sezóny 2012, když se do závěrečné fáze turnaje probojoval na bělehradském Serbian Open, turnaje, který byl součástí kategorie ATP 250. V boji o titul nestačil na Itala Andrease Seppiho ve dvou setech. První titul vybojoval na červencovém Swedish Open 2015 v Båstadu porazil ve finále španělského soupeře Tommyho Robreda. Další dvě trofeje následovaly v sezóně 2019, nejprve na marockém Grand Prix Hassan II 2019 v Marrákeši a o šest týdnů později na antukovém v Lyon Open 2019.

Grandslamovým maximem ve dvouhře je čtvrté kolo, do něhož postoupil shodně na US Open 2015 a ve Wimbledonu 2017. Ve čtyřhře si zahrál po boku Thomaze Bellucciho čtvrtfinále na Australian Open 2013.

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0–1 D)
ATP Tour 250 (3–5 D; 1–2 Č)
Tituly dle povrchu
tvrdý (0–5 D; 1–1 Č)
antuka (3–1 D; 0–2 Č)
tráva (0–0)
Tituly dle místa
venku (3–4 D; 1–3 Č)
hala (0–2 D)

Dvouhra: 9 (3–6)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.6. května 2012Bělehrad, SrbskoantukaItálie Andreas Seppi3–6, 2–6
Finalista2.10. února 2013Montpellier, Francietvrdý (h)Francie Richard Gasquet2–6, 3–6
Vítěz1.26. července 2015Båstad, ŠvédskoantukaŠpanělsko Tommy Robredo7–6(9–7), 6–3
Finalista3.11. října 2015Tokio, JaponskotvrdýŠvýcarsko Stan Wawrinka2–6, 4–6
Finalista4.24. září 2017Mety, Francietvrdý (h)Německo Peter Gojowczyk5–7, 2–6
Vítěz2.14. dubna 2019Marrákeš, MarokoantukaŠpanělsko Pablo Andújar6–2, 6–3
Vítěz3.25. května 2019Lyon, FrancieantukaKanada Félix Auger-Aliassime6–4, 6–3
Finalista5.24. srpna 2019Winston-Salem, Spojené státytvrdýPolsko Hubert Hurkacz3–6, 6–3, 3–6
Finalista6.18. ledna 2020Auckland, Nový ZélandtvrdýFrancie Ugo Humbert6–7(2–7), 6–3, 6–7(5–7)

Čtyřhra: 4 (1–3)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítěz1.6. ledna 2013Čennaí, IndietvrdýŠvýcarsko Stanislas WawrinkaNěmecko Andre Begemann
Německo Martin Emmrich		6–2, 6–1
Finalista1.10. ledna 2016Čennaí, IndietvrdýUSA Austin KrajicekRakousko Oliver Marach
Francie Fabrice Martin		3–6, 5–7
Finalista2.14. dubna 2018Marrákeš, MarokoantukaFrancie Édouard Roger-VasselinChorvatsko Nikola Mektić
Rakousko Alexander Peya		5–7, 6–3, [7–10]
Finalista3.28. února 2021Córdoba, ArgentinaantukaMonako Romain ArneodoBrazílie Rafael Matos

Brazílie Felipe Meligeni Alves

4–6, 1–6

Finále na challengerech ATP a

Legenda
Challengery (6–7 D; 0–2 Č)

Dvouhra: 13 (6–7)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.28. června 2010Arad, RumunskoantukaFrancie David Guez3–6, 6–1, 3–6
Finalista2.16. srpna 2010San Sebastian, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Albert Ramos-Viñolas4–6, 2–6
Finalista3.28. března 2011St. Brieuc, FrancieantukaFrancie Maxime Teixeira3–6, 0–6
Vítěz1.9. května 2011Brašov, RumunskoantukaFrancie Maxime Teixeira6–4, 3–0skreč
Vítěz2.14. listopadu 2011Salcburk, Rakouskotvrdý (h)Slovinsko Grega Zemlja6–7(6–8), 6–4, 6–4
Vítěz3.březen 2013Le Gosier, GuadeloupetvrdýUkrajina Serhij Stachovskyj6–4, 5–7, 6–4
Vítěz4.únor 2015Bergamo, Itálietvrdý (h)Kazachstán Oleksandr Nedověsov6–3, 7–6(7–3)
Finalista4.březen 2015Cherbourg, Francietvrdý (h)Slovensko Norbert Gombos1–6, 6–7(4–7)
Vítěz5.březen 2015Quimper, Francietvrdý (h)Francie Grégoire Barrère6–4, 3–6, 6–4
Finalista5.říjen 2015Brest, Francietvrdý (h)Chorvatsko Ivan Dodig5–7, 1–6
Vítěz6.listopad 2015Mouilleron le Captif, Francietvrdý (h)Francie Lucas Pouille6–4, 1–6, 7–6(9–7)
Finalista6.duben 2017Sophia Antipolis, FrancieantukaSpojené království Aljaž Bedene2–6, 2–6
Finalista7.březen 2019Marbella, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Pablo Andújar6–4, 6–7(6–8), 4–6


Čtyřhra: 2 (0–2)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista1.červenec 2011Orbetello, ItálieantukaFrancie Romain JouanRakousko Julian Knowle
Slovensko Igor Zelenay		1–6, 6–7(2–7)
Finalista2.září 2011Brašov, RumunskoantukaČesko Dušan LojdaRumunsko Victor-Mugurel Anagnastopol
Rumunsko Florin Mergea		2–6, 3–6

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Benoît Paire na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Benoît Paire na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20191218a18. prosince 2019
  2. ↑ Benoît Paire na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20191218a18. prosince 2019
  3. ↑ OLYMPICS - Richard Gasquet withdraws, Benoit Paire replaces him [online]. www.tennisworldusa.org, 19-07-2016. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Luboš Zabloudil. Rosol si na první olympiádě výhru nepřipsal, v singlu prohrál s Pairem. TenisPortal.cz [online]. 2016-08-08 [cit. 2016-08-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ Olympics: Paire kicked off Rio team for 'flouting rules'. The Straits Times. 10-08-2016. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Paire ejected from France team [online]. Sporting Life, 10-16-2016. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Luboš Zabloudil. Francouzi vyhodili Paireho z olympijské vesnice. Jsem rád, že odjíždím, řekl tenista. TenisPortal.cz [online]. 2016-08-10 [cit. 2016-08-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ Nina Pantic. Paire booted from French Olympic team. baseline.tennis.com [online]. 2016-08-10 [cit. 2016-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-13. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Slovenia Flag.svg
Autor: Professorsolo2015, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Slovenia
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“