Bentos

Bentos je společenstvo všech vodních organismů žijících na povrchu, uvnitř nebo pod povrchem dna slaných i sladkých vod jako jsou moře, řeky, rybníky a jezera. Tento typ stanoviště se v mořské biologii označuje jako bentická zóna. Bentos je druhově extrémně rozmanitý a sestává od mikroorganismů jako jsou sinice a mikrobiální rozkladači (houby a bakterie) přes mořské bezobratlé po velké druhy korýšů a ryb. Zatímco někteří bentičtí živočichové žijí přisedle, jiní se dokáží aktivně pohybovat.^[1][2]

Bentos se dá rozdělit podle řady faktorů. Rozlišuje se např. zoobentos, který zahrnuje všechny živočišné druhy, a fytobentos sdružující „rostlinná“ (fototrofní) společenstva. Bentos se může nacházet bezprostředně u vodní hladiny v pouze částečně zaplavovaných oblastech (intertidální zóna jako jsou přílivové tůně), v mělkých vodách kontinentálních šelfů i v hlubokých abysálních vodách.

Řada organismů žijící v hlubokých mořských vodách je přizpůsobena životu pod vysokým tlakem a v mělkých vodách by nepřežila. Jelikož do hlubokých vod neproniká sluneční světlo, organismy obývající veliké hloubky bývají závislé na živinách klesajících ke dnu z vyšších částí vodního sloupce; z tohoto důvodu většina bentických živočichů představuje mrchožrouty nebo detritofágy, častá je i filtrace živin z vody. Samotný pojem bentos, ve starší české literatuře též benthos,^[3] pochází ze starořeckého βένθος (bénthos) neboli „[mořská] hloubka“).

Bentos se může rozdělovat na základě několika faktorů.

Pojem fytobentos pochází ze starořeckého phutón neboli „rostlina“. Tento typ bentosu zahrnuje „rostlinná“ společenstva jako jsou mořské řasy, ruduchy, sinice, mechy a rozsivky.

Ze starořeckého zôion čili „zvíře“. Jako zoobentos neboli živočišný bentos se označuje živočišná složka bentosu. Jedná se o různé bakterie, houby, členovce, želvušky aj. Ve sladkovodním prostředí to mohou být např. larvy chrostíků a pakomárů nebo plži.

Výraz makrobentos pochází ze starořeckého makrós neboli „dlouhý“. Do makrobentosu se zahrnují organismy viditelné pouhým okem, resp. organismy, které nepropadnou sítkem s otvory velkými 0,5 nebo 1 mm.^[4][5] Může se jednat např. o mořské trávy, mnohoštětinatce, mlže, ostnokožce, sasanky, korály, sumky, ploštěnky a větší korýše jako jsou krabi, humři nebo slepoočky.

• 
  Ostnokožci
• 
  Sumky
• 
  Posidonie mořská
• 
  Houbovci
• 
  Humr evropský

Pod pojmem mezobentos (starořecký prefix meîon znamená „menší“) se myslí organismy, které propadnou sítkem s otvory velkými 0,5 nebo 1 mm.^[4][5] Jedna se tedy o velmi malé, druhově však velmi rozmanité organismy, ke kterým patří hlístice, dírkonošci, želvušky, břichobrvky nebo miniaturní druhy korýšů jako jsou klanonožci a lasturnatky. Co do počtu jedinců mezobentos včetně mikrobentosu může zaujímat i více než 95 % všeho sladkovodního bentosu a kolem 25 % biomasy sladkovodního bentosu.^[6]

• 
  Dírkonošci
• 

  (c) Nebarnix, CC BY-SA 3.0
  Břichobrvky
• 
  Klanonožci
• 
  Želvušky
• 

  (c) Anna33 na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY 2.5
  Lasturnatky

Termín mikrobentos pochází ze starořeckého mikrós čili „malý“. Tento termín se příliš nepoužívá,^[6] avšak v případě použití typicky označuje organismy menší než 0,1 mm.^[7] Jako mikrobentos se označují např. rozsivky, nálevníci, obrněnky, bičíkovci či bakterie.

• 
  Rozsivky
• 
  Nálevníci
• 
  Obrněnky
• 
  Bičíkovci
• 
  Bakterie

Jak naznačuje starořecký prefix éndon čili „vnitřní“, jedná se o bentos žijící zarytý v substrátu jako jsou pérovníci nebo ježovky z řádu Clypeasteroida.

Z řeckého epí neboli „na“. Epibentos zahrnuje organismy žijící na dně jako jsou sumýši nebo ježovky.

Hyper pochází ze starořeckého hupér neboli „nad“; jedná se tedy o organismy žijící těsně nad dnem. Patří k nim řada druhů kostnatých ryb (v Česku např. úhoř říční, sumec velký nebo vranka obecná^[8]) a paryb (např. trnucha modroskvrnná, wobegongovití).

Zatímco některé organismy jsou trvale bentické, jiné žijí při dně jen dočasně. Jedná se tedy o tzv. temporární faunu. V Česku se jedná např. o larvy a kukly pakomárů nebo planktonní klanonožce, kteří rané stadium života prožijí zahrabaní v bahně. Naopak zástupci tzv. permanentního bentosu žijí trvale u dna. Lze jmenovat např. nitěnky, žížalice, ploštěnky nebo některé rakovce a plže.^[8]

• ČERNÝ, Martin; PETRUSEK, Adam. Rybník nejsou jenom ryby. živa [online]. Nakladatelství Academia, SSČ AV Č, 2022. Čís. 3. Dostupné online. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu bentos na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo bentos ve Wikislovníku