Bergfrit

Bergfrit (v dnešní němčině Bergfried), ve staré češtině nebojsa, je převážně okrouhlá – výjimečně v českém prostředí i čtverhranná nebo polygonální (např. Příběnice) – hlavní věž hradu, jež v případě potřeby sloužila obráncům jako poslední útočiště. Z obranných důvodů bývala proto přístupná pouze po snadno odstranitelném můstku ve vyšším patře (např. Pernštejn).

V areálu hradu bývala umístěna v místě možného útoku, zpravidla poblíž šíjového příkopu. Klasickým příkladem je Křivoklát nebo Zvíkov. Z počátku byl bergfrit umístěn volně za hradbou, později byl stavěn v linii opevnění. Buďto je přímo prostupoval, nebo se kolem něj hradba elasticky ovíjela.

Kruhová věž bývala velmi často v místě směru předpokládaného útoku opatřena břitem, který (pokud nedošlo k zásahu samotného břitu) výrazně lépe odolával střelám z obléhacích strojů. Břitem je opatřen například bergfrit hradu Zvíkov nebo se nachází na hradě ve Strakonicích.

V úrovni přízemí neměla věž žádný vchod ani jiné otvory. Přízemí věže bylo přístupné pouze otvorem ve stropě. Používalo se proto často pouze jako vězení nebo skladiště.

V dobách míru nebývaly bergfrity obývány, na rozdíl od donjonů, které plnily také obrannou funkci, ale byly pohodlněji zařízeny pro celoroční život.