Silvio Berlusconi

Silvio Berlusconi
Silvio Berlusconi (2013)
Předseda vlády Italské republiky
Ve funkci: 24. duben 1994 – 17. leden 1995
Prezident	Oscar Luigi Scalfaro
Předchůdce	Carlo Azeglio Ciampi
Nástupce	Lamberto Dini
Ve funkci: 11. červen 2001 – 17. květen 2006
Prezident	Carlo Azeglio Ciampi
Předchůdce	Giuliano Amato
Nástupce	Romano Prodi
Ve funkci: 8. květen 2008 – 12. listopad 2011
Prezident	Giorgio Napolitano
Předchůdce	Romano Prodi
Nástupce	Mario Monti
Ministr zahraničních věcí
Ve funkci: 6. leden 2002 – 14. listopad 2002
Předchůdce	Renato Ruggiero
Nástupce	Franco Frattini
Ministr financí
Ve funkci: 3. červenec 2004 – 16. červenec 2004
Předchůdce	Giulio Tremonti
Nástupce	Domenico Siniscalco
Ministr zdravotnictví
Ve funkci: 10. březen 2006 – 17. květen 2006
Předchůdce	Francesco Storace
Nástupce	Livia Turco
Ministr ekonomického rozvoje
Ve funkci: 5. květen 2010 – 4. říjen 2010
Předchůdce	Claudio Scajola
Nástupce	Paolo Romani
Poslanec Poslanecké sněmovny
Ve funkci: 21. dubna 1994 – 12. června 2023
Volební obvod	Kampánie 1
Stranická příslušnost
Členství	Forza Italia (1994–2009) Lid svobody (2009–2013) Forza Italia (2013–2023)
Narození	29. září 1936 Milán, Italské království Italské království
Úmrtí	12. června 2023 (ve věku 86 let) Milán
Příčina úmrtí	chronická myeloidní leukemie
Národnost	italská
Choť	1. Carla Dall'Oglio (1965) 2. Veronica Lario (1985)
Partner(ka)	Francesca Pascale (2012–2020) Marta Fascina (2020–2023)
Vztahy	milenka Mara Carfagna
Rodiče	Luigi Berlusconi a Rosa Bossi
Děti	Marina Berlusconi Pier Silvio Berlusconi Barbara Berlusconi Eleonora Berlusconi Luigi Berlusconi
Příbuzní	Maria Antonietta Berlusconi a Paolo Berlusconi (sourozenci)
Sídlo	Arcore, Itálie
Alma mater	Univerzita v Miláně
Zaměstnání	politik, podnikatel
Náboženství	římský katolík
Ocenění	velkokříž Řádu rumunské hvězdy (2002) velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky (2002) Medaile Uruguayské východní republiky (2003) Member of the National Order of Merit (2004) velkokříž Řádu prince Jindřicha (2005) … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	www.silvioberlusconi.it
Commons	Silvio Berlusconi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Silvio Berlusconi výsl. (29. září 1936 Milán – 12. června 2023 Milán^[1]) byl italský politik a podnikatel, předseda vlády Itálie a zároveň nejdéle sloužící poválečný politik v této funkci.^[2] Díky němu vznikl výraz berlusconizace, který označuje kumulaci mediální a politické moci a jde o obdobu plutokracie, moc je zde však v rukou jednoho člověka, který uplatňuje svoji moc v demokratickém systému. „Bohatý a mocný člověk si díky médiím udržuje dobré veřejné mínění a jeho vlastní média proti němu nepíší.“^[3]

Život

Studoval práva a jako pětadvacetiletý nastoupil do zaměstnání v bance. Později založil stavební firmu Edilnord, která v roce 1962 postavila významnou část severního milánského předměstí. Podle jeho odpůrců stály za úspěchem této jeho firmy tajné úmluvy s italskými levicovými stranami a finanční spojenectví s antikomunistickou zednářskou lóží Propaganda 2.^[4] Při jeho podnikání se výraznou měrou uplatnilo přátelství s tehdejším premiérem a přítelem ze studií Benedettem Craxim. Podnikatelem se stal poté, co mu pomohl politik Piersanti Matarella a zpěvačka Elena Zagorská.^[5] Od roku 1986 byl prezidentem elitního fotbalového klubu AC Milán.

Berlusconi byl často považován za druhého nejbohatšího muže v Itálii. Jeho majetek je odhadován na 12 miliard dolarů^[kdy?]. Vlastnil velké mediální impérium: kromě několika novin jde zejména o společnost Mediaset, provozující přes desítku italských televizních kanálů; měl také 80% podíl v televizní společnosti Endemol. Z tohoto důvodu byl v minulosti obviňován z toho, že ovlivňuje veřejné mínění ve svůj prospěch. Toto podezření bylo již několikrát předmětem soudních jednání.^[kdy?]

Berlusconi zemřel 12. června 2023 po krátné hospitalizaci na následky leukémie, kvůli které byl již v dubnu hospitalizován.^[6]

Politická činnost

V roce 1994 se Berlusconi poprvé stal premiérem Itálie za svou politickou stranu Forza Italia. 2. května 2006 podal demisi poté, co prohrál volební souboj s Romanem Prodim.

Po vítězství ve volbách roku 2008 se stal opět premiérem. Následně prosadil tzv. zákon Lodo Alfano, kterým znemožnil trestní stíhání premiéra (tj. své osoby), prezidenta a předsedů sněmovny a senátu.^[7] Tím si Berlusconi dočasně zajistil imunitu. V říjnu 2009 však ústavní soud Itálie shledal tento zákon protiústavním a zrušil jej.^[8]

13. prosince 2009 byl Berlusconi v závěru svého politického mítinku na Dómském náměstí v Miláně fyzicky napaden: Massimo Tartaglia jej udeřil suvenýrem v podobě milánského dómu do obličeje. Berlusconi utrpěl frakturu nosu a přišel o dva zuby; útočník byl zatčen.^[9]

Dne 26. října 2011 oznámila masová média jako tehdy ještě nepotvrzenou zprávu, že se Berlusconi po dohodě s ministrem za Ligu severu Umbertem Bossim rozhodl v dohledné době vzdát funkce premiéra Itálie. Důvodem mohla prý být nutnost změn v systému věkové hranice odchodu do důchodu pod vlivem jiných evropských zemí.^[10]

Problémy se zákonem

Berlusconi stál více než dvacetkrát před soudem kvůli rozličným obviněním, mimo jiné za spolčení s mafií, falšování účetnictví, zpronevěru, daňové podvody a dětskou prostituci. Dětské prostituce se týkala aféra „Rubygate“, kdy měl sex s nezletilou marockou zpěvačkou Ruby Rubacuori při sexuálních orgiích zvaných „bunga bunga“.

Odsouzen byl mnohokrát, ale do vězení nikdy nenastoupil. V roce 1990 byl pravomocně odsouzen za křivé svědectví (zrušeno při amnestii), v roce 1997 za ilegální financování politické strany (odvolával se tak dlouho, až vypršela promlčecí lhůta) a v říjnu 2012 byl odsouzen ke čtyřem letům ve vězení za krácení daní.^[11][12]

V březnu 2013 byl nepravomocně odsouzen k jednomu roku vězení a zaplacení odškodného 80 tisíc eur za to, že společně se svým bratrem Paolem, který byl odsouzen na dva roky a tři měsíce vězení, zveřejnil přepis odposlechů lídra opozice Piera Fassina, které byly kvůli probíhajícímu vyšetřování v tajnosti.^[13] Odvolací soud později v důsledku uplynutí promlčecí doby trest jednoho roku vězení zrušil, pokutu 80 tisíc eur však ponechal.^[14]

V září 2014 byl pravomocně odsouzen za daňové úniky ve společnosti Mediaset ke čtyřem letům odnětí svobody a dvouletému zákazu výkonu volené funkce. Avšak z toho mu byly tři roky vězení prominuty kvůli předchozí amnestii a kvůli zákonu, který si nechal předtím schválit, nesmí být osoby starší 70 let uvězněny, takže mu byl trest zmírněn na 1 rok veřejně prospěšných prací. Trest si odpykával tak, že jednou týdně pomáhal v domově pro seniory nedaleko Milána.^[15] Po dobu trvání trestu zůstal předsedou strany Forza Italia.

Kritika

Opakovaně byl kritizován mnoha intelektuály, představiteli levice či stoupenci těsnější evropské spolupráce. Po skandálu s fotografiemi obnaženého českého expremiéra Mirka Topolánka a mladých dívek o něm spisovatel José Saramago psal jako o „věci Berlusconi, nebezpečně podobné lidské bytosti“.^[16] Daniel Cohn-Bendit přirovnává Berlusconiho verzi demokracie k Putinově a Chávezově.^[17]

Takovou kritiku Berlusconi vytrvale odmítal: „Upřímně si myslím, že jsem nejlepším premiérem, jakého Itálie měla za 150 let ...,“ prohlásil během tiskové konference po aféře na Sardinii.^[18] Proto také tehdy vyloučil, že by kvůli sexuálním a jiným skandálům odstoupil.

Vyznamenání

• velkokříž Norského královského řádu za zásluhy – Norsko, 2001
• velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 2002^[19]
• velká čestná dekorace ve zlatě na hvězdě Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko, 2002^[20]
• velkokříž Řádu rumunské hvězdy – Rumunsko, 2002^[21]
• Nároční řád za zásluhy – Malta, 20. ledna 2004^[22]
• velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 31. ledna 2005^[23]
• velkodůstojník Řádu tří hvězd – Lotyšsko, 21. června 2005^[24]
• rytíř velkokříže Řádu Pia IX. – Vatikán, 11. července 2005^[25]
• Řád Stará planina I. třídy – Bulharsko, 2009
• Řád krále Abd al-Azíze I. třídy – Saúdská Arábie, 22. listopadu 2009^[26]

Odkazy

Reference

Literatura

• VYHNÁLKOVÁ, Tereza. Silvio Berlusconi: Politik, magnát a Casanova. Nakladatelství Čas, 2013. 206 S.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Silvio Berlusconi na Wikimedia Commons
• Osoba Silvio Berlusconi ve Wikicitátech
• (anglicky) Silvio Berlusconi, BBC Profile
• (anglicky) (italsky) Forza Italia
• (anglicky) Forbes.com: Forbes World's Richest People Archivováno 16. 7. 2012 na Wayback Machine.
• (anglicky) BBC News Europe: Berlusconi in his own words