Bernard II. Sponheimský
| Bernard II. Sponheimský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1180 |
| Úmrtí | 4. ledna 1256 (ve věku 75–76 let) Völkermarkt |
| Potomci | Filip Salcburský a Oldřich III. Korutanský |
| Otec | Heřman II. Sponheimský |
| Matka | Anežka Babenberská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bernard II. Sponheimský (1180 ? – 4. ledna 1256, Völkermarkt) byl korutanský vévoda, syn vévody Heřmana a Anežky Babenberské, bývalé uherské královny.
Život
Korutanským vévodou se Bernard stal roku 1202 po smrti staršího bratra Oldřicha.[1] Zpočátku byl stoupencem Filipa Švábského, po jeho zavraždění začal podporovat Otu Brunšvického a poté se vrátil zpět na štaufskou stranu Fridricha II. Roku 1237 se Bernard zúčastnil vídeňského sněmu, kde císař Fridrich II. představil svého syna Konráda jako kandidáta na římský trůn. Bernard se stal jedním z Konrádových volitelů.[2]
Roku 1213[3] se Bernard oženil s tehdy dvanáctiletou[4] Juditou, dcerou českého krále Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské. Ke sňatku se pojí romantický příběh o lásce na první pohled:
| „ | ...na jeden z velkých svátků...pozvala králova dcera Judita cizince a kleriky, chudé i bohaté, aby jim pro očistu lila na ruce vodu, opatřila je jídlem a pitím a aby jim poté rozdělila dary. I stalo se, že se této slavnosti účastnil také Bernard se svým doprovodem. Když k němu pro omývání rukou mladá žena přistoupila, stáhl pro ni ze svého prstu zlatý, malým kamenem ozdobený prsten... | “ |
| — Jan z Viktringu[5] | ||
Vévodovi Judita porodila syny Oldřicha, Filipa a Bernarda a dceru Markétu. Narození třetího syna Bernarda zřejmě zaplatila životem.[6] Oba jsou podle dobře informovaného kronikáře Jana z Viktringu pohřbeni v cisterciáckém klášteře Mariabrunn[6], založeném roku 1234. Ovdovělý Bernard se znovu neoženil a dále rozvíjel rodinné vztahy s Přemyslovci.
V letech 1233 a znovu 1237 se Juditin bratr Václav I. dostal do konfliktu se svým mladším bratrem Přemyslem, moravským markrabětem. Příčinou sporu bylo předání Břeclavska Bernardovi. Břeclavským vévodou se pak stal i Bernardův syn Oldřich.[7]
Bernard se dožil požehnaného věku a byl pohřben v rodovém benediktinském klášteře Lavanttal.
Vývod z předků
Odkazy
Reference
- ↑ www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-04.
- ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197-1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2. S. 342. Dále jen Velké dějiny.
- ↑ www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 05-09-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-10-2007.
- ↑ SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci : budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0. S. 564. Dále jen Přemyslovci.
- ↑ NODL, Martin; ŠMAHEL, František, a kol. Člověk českého středověku. Praha: Argo, 2002. ISBN 80-7203-448-0. S. 74.
- ↑ a b Přemyslovci, s. 565.
- ↑ Velké dějiny, s. 344
Literatura
- DOPSCH, Heinz; BRUNNER, Karl; WELTIN, Maximilian. Österreichische Geschichte 1122-1278. Die Länder und das Reich : der Ostalpenraum im Hochmittelalter. Wien: Ueberreuter, 1999. 620 s. ISBN 3-8000-3532-4. (německy)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernard II. Sponheimský na Wikimedia Commons - Bernardova pečeť[nedostupný zdroj]
- (německy) Rodokmen rodu Sponheimů[nedostupný zdroj]
- (německy) Genalogie
| Předchůdce: Oldřich II. Sponheimský |  | Korutanský vévoda Bernard Korutanský 1202–1256 | | Nástupce: Oldřich III. Korutanský |
Média použitá na této stránce
Bernard Korutanský