Bernard de Montfaucon

Bernard de Montfaucon
Bernard de Montfaucon - Imagines philologorum.jpg
Narození16. ledna 1655
Soulatgé
Úmrtí21. prosince 1741 (ve věku 86 let)
Paříž
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernard de Montfaucon (16. ledna 1655 zámek Soulatgé - 21. prosince 1741 Paříž) byl francouzský benediktinský mnich, historik a jeden ze zakladatelů moderní paleografie.

Život

Bernard byl šlechtického původu. Jeho zájem o staré spisy se projevil již brzy. Jako mladík četl francouzský překlad Plútarchových Životů. V roce 1672 vstoupil na kadetskou školu v Perpignanu, aby mohl nastoupit vojenskou kariéru. Sloužil dva roky v armádě generála Henriho de Turenne v Německu. Po vážné nemoci však v roce 1676 vstoupil do benediktinského řádu a za krátkou dobu se naučil řecky. Potom studoval hebrejštinu, syrštinu, chaldejštinu, koptštinu a zabýval se numismatikou.

Kněz Kybélina kultu, ilustrace z knihy L'Antiquité expliquée et représentée en figures

Bernard de Montfaucon byl pak v roce 1687 povolán do kláštera St. Germain-des-Prés v Paříži a pracoval pod vedením Jeana Mabillona na vydávání řeckých církevních otců. V roce 1694 byl jmenován kurátorem sbírky mincí. V letech 1698 až 1701 se z pověření řádu Maurinů odebral do Itálie, kde studoval staré rukopisy. Tam poznal Lodovica Antonia Muratoriho v Miláně a papeže Inocence XII. v Římě. Na základě poznatků ze svých cest publikoval do roku 1718 mimo jiné díla Atanáše, Órigena a Jana Zlatoústého a v roce 1739 také rozsáhlý katalog rukopisů nejvýznamnějších evropských knihoven. V knize L'Antiquité expliquée et représentée en figures (1719) otiskl a komentoval 1120 vyobrazení starověkých památek. V knize Les monumens de la Monarchie françoise (1733) popsal francouzské památky včetně tapisérie z Bayeux, kterou znovu objevil teprve před několika lety.

V roce 1708 vydal Bernard de Montfaucon učebnici starořeckých písem Palaeographia graeca. Za tím účelem prozkoumal více než 11 000 rukopisů. Je proto považován za zakladatele řecké paleografie. V roce 1719 byl Montfaucon jmenován čestným členem Académie des inscriptions et belles-lettres .

Je pohřben v Chapelle de la Vierge v Saint-Germain-des-Prés vedle Jeana Mabillona.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bernard de Montfaucon na německé Wikipedii.


Literatura

  • Emmanuel de Broglie: Bernard de Montfaucon et les Bernadins 1715–1750. 2 Bände. Plon, Nourrit et Cie, Paris 1891, (Digitalisate: Band 1, Band 2).
  • [André Rostand]: La documentation iconographique des Monumens de la Monarchie françoise de Bernard de Montfaucon. In: Bulletin de la Société de l'Histoire de l’Art français. 1932, S. 104–149.
  • Georgios Fatouros: Montfaucon, Bernard de. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 6, Bautz, Herzberg 1993, ISBN 3-88309-044-1, Sp. 92–94.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Montfaucon, Bernard de. L’Antiquite Expliquée et Représentée en Figures - Archigalle (1719).jpg
The illustration depicts a statue of an Archigallus, as well as a smaller image of Cybele seated in temple, flanked by two lions. Archigallus was the title of the head of the Galli, the influential priesthood of Cybele in Rome. In most depictions the Archigallus is decoratively dressed and the statue illustrated here is no exception with its embellished neckline. The missing head would likely have been wearing an elaborate headdress too. On the chest of the figure is a depiction of Mercury, apparent by his caduceus and winged hat, Jupiter, as shown by his held thunderbolts, and the crowned and veiled Cybele. These characters together show the integration of the Phrygian cult of Cybele into the Roman society.